Základní modely alternativních škol:
Montessoriovská škola: Marie Montessoriová (1870-1952)
vhodné prostředí má zajistit svobodný rozvoj dítěte
didaktické pomůcky
pomoci lidské bytosti dosáhnout nezávislosti – dětství
svoboda biologická, sociální, pedagogická – „Pomoz mi, abych to udělal sám“
1. v Římě (1907) – dětský domov – děti od 3 do 7 let
dítě si zaměstnání volí, pracuje svým tempem, podle svých představ a záměrů – individualizace › mění
se úloha učitele – má připravovat vhodné pomůcky, učitel nemá zasahovat do činnosti dítěte, spíše je
pouze pozorovat
Waldorfská škola: Rudolf Steiner (1861-1925) – něm. filosof
v Německu, Beneluxu, Skandinávii, Švýcarsku, Kanadě, USA,…
volná škola orientovaná všelidsky, antroposofie
co největší žákovská samospráva, zdůraz. iniciativu žáků
pojetí učitele jako umělce – aktivní umělec – stěžejní role › chceme-li tvořícího žáka, musíme mít
tvořivého učitele
důraz na esteticko–výchovné předměty, na prac. vých. a jazykovou vých. › architektonické řešení
(barvy, dlouhé chodby,…)
významnou úlohu hraje výchova náboženská v duchu křesťanské morálky
vzdělávací činnost probíhá mj. v urč. časových blocích označovaných jako „epochy“
osnovy neexistují, o obsahu vyučování rozhoduje svobodně učitel spolu se žáky
hodnocení charakteristikou žáků s doporučeními pro další rozvoj
Daltonský plán: Helena Parkhurstová (1887-1957)
zavedený v roce 1920 v americkém městě Daltonu
veškeré studium je založeno na samostatném učení žáků za použití vhodných pomůcek
s žáky se pracuje individuálně na základě měsíční smlouvy s učitelem › ruší se rozdělení do tříd podle
věku, žák může být v některém předmětu v kurzu vyšším a v jiném naopak v kurzu nižším
pro jednotlivé předměty odborné pracovny, laboratoře, vybavené vhodnými pomůckami a knihovnou
celoroční látka se dělí na měsíční úkoly, které žáci plní podle vlastního programu a tempa › žáci
zodpovídají sami za sebe
problémy daltonského plánu – jednostrannost knižního studia, přílišný individualismus,
fragmentálnost
Winnetská soustava:
měla překonat nedostatky daltonského plánu, ne úplně se podařilo
učební látka rozdělena na 2 části – 1. obsahuje nutné učivo – základní, každý žák ji měl absolvovat
individuálně svým tempem jako v daltonském plánu; 2. tvořivá, založena na praktických úkolech ze
života, řešil žák ve skupinové spolupráci › odborné konference, spontánní skupiny,…
do skupin žáci řazeni podle individuálních zájmů a schopností
Moderní francouzská škola: Célestin Freinet (1896-1966)- stále hledal vhodné metody
rozmanité prostředky pro aktivizaci žáků
„Pracovní výchova“ – aktivnost – pracovní aktivita › práce má uspokojovat přirozené potřeby žáků
(potřeba vyjádřit se, komunikovat, tvořit,…)
kázeň ne výsledkem nátlaku, ale má vyplynout z pracovního režimu
činnost dětí je individualizovaná, ale má vést ke kooperaci
tisk „svobodného textu“ – dítě má právo říkat cokoli, komunikovat s kýmkoli,… › napsat to i
vytisknout › sami si mohou vytvářet učební texty
nejlepší texty se rozesílají školám, se kterými se udržuje korespondence + ankety, konference,
umělecké aktivity, sběratelské, technické kroužky, exkurze
tradiční učebnici nahrazuje školní kartotéka, pracovní knihovna, školní slovník, časopis, audiovizuální
technologie
Jenská škola: Peter Peterson (1884-1952) – prof. pedagogiky
vychází z německé reformní pedagogiky
vycházet při výchově od dítěte, současně však požadavek „objektivní kultury“, v níž dítě žije a na
jejímž rozvoji se má v životě podílet
program mnoha škol v Německu,i v Holandsku
školní pospolitost – jádrem není třída, ale přirozená skupina na základě dobrovolného a svobodného
seskupování
10 šk. let rozděleno do 4 věkových skupin › každá skupina má pevně vypracovaný týdenní plán učiva,
výuka v tzv. kurzech – povinných a volitelných, hodnocení formou charakteristiky, sebehodnocení;
nepovinné a volitelné bloky
prostředí školy – budova, učebny, pracovny a jejich vybavení mají odpovídat pracovnímu charakteru
školy
role učitele – podněcovat, organizovat žákovské činnosti a vytvářet pro ně vhodné podmínky, nesmí
však svou aktivitou tlumit aktivitu žáků
totalitní systémy (fašistický, nacionálně socialistický, komunistický) › zabrždění výchovného
pluralismu
Druhá polovina 20. století:
rozvoj osvědčených modelů alternativních škol – hlavně montessoriovské, waldorfské, freinetovské
nebo jenské
posiluje se aspekt sociálně pedagogický › škola se hlouběji propojuje se společností, s rodinou,
s kulturními institucemi
1972 Hannover – ul. Glocksee – žáci z různých společenských vrstev, hl. kritérium pro přijetí je
schopnost rodičů spolupracovat se školou a podpora obdobných vztahů jako ve škole i v domácích
podmínkách
1979 Münster – projekt ZŠ Gievenbeck – trojí otevření školy:
metodické otevření – brát větší ohled na mimoškolní zkušenosti žáků a více akceptovat hravé,
produktivní formy učení a práce
tematické otevření – překročit tradiční oborovou orientaci výuky
institucionální otevření – více přihlížet k mimošk. oblastem života, k rodině, k obci, k lokalitě a posílit
podíl rodičů, reprezentantů veřejného života a mimoškolních institucí ve výuce
Žádné komentáře:
Okomentovat