Heller Joseph : Hlava XXII (1961)

1. Literární žánr
Epický prozaický protiválečný satirický román
2. Kompozice
Je rozdělen na 42 kapitol každá nese název postavy nebo události v dané kapitole. Děj je rozvíjen chronologicky někdy ale i retrospektivně a pomalu se v něm vyvíjí osud hlavního hrdiny kapitána Yossariana. V každé kapitole je obsažen jeden příběh. Autor zde komicky ironicky, někdy až satiricky vypráví příběhy vojáků letecké základny. Vysmívá se válce, autoritám, poukazuje na nesmyslnost a absurditu válek. Jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací
3. Obsah
Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem.
Děj se odehrává na ostrově Pianosa ve středozemním moři, na základně 256 letecké eskadry americké armády za 2. Světové války. Vládne zde soubor ubíjejících absurdních nařízení a předpisů. Do protikladu staví armádu coby instituci a vojáka, přirozeně myslící lidskou bytost. Kapitán Cathart neustále zvyšuje počet povinných letů což má za následek mnohá úmrtí. Yossarian shledá, že jedinou šancí je desertovat jak se to povedlo i jeho příteli, se kterým sloužil.
Příbehy: Yossarian simuluje na ošetrovně to se mu nedaří jeho lest je prokouknuta a on je požádán aby hrál vojáka, syna rodiny která se přijela podívat za synem, který je tou dobou již mrtev. V další příběhu má být vyznamenán ale přijde na nástup nahý. V jiném příběhu jeden voják z eskadry zaůtočí na vlastní základnu. Jindy zase dostanou rozkaz házet bomby blízko sebe že to prý vypadá dobře na fotkách. Yossarianův přítel se zamiluje do prostitutky, které sllíbí cestu do států je ovšem zabit a tak jde Yossarian informovat tuto prostitutku o jeho smrti, ta ho poté ovšem viní z jeho smrti a chce ho zabít. Jeden z vojáků si zřídí velicé výnosný obchod na základě, vypůjčuje si letadla k rozvážení zboží, prodává a nakupuje všelijaké vecí. Prodá hedvábí z padáků koupí bavlnu. Ta ale nejde na odbyt a tak si uspořádají útok na vlastní základnu aby si tuto vlnu za oplátku koupil nepřítel.
Hlava 22 = absurdní vojenský paragraf
4. Charakterizujte hlavní postavu
Kapitán Yossarian- mladý dobromyslný voják, který nevidí ve válce žádný smysl. Nenávidí válku zabíjení lidí i létání. Chce se vyhnout válečným povinnostem. trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka)
Plukovník Cathcart všechno své úsilí směřuje k jedinému cíli, totiž stát se generálem. Stále zyšuje počet náletů a poručí, aby při náletech pumy dopadaly blízko sebe, protože to dobře vypadá na snímcích.
Major Major Major (jméno dostal od otce bez vědomí matky a shodou okolností dosáhl hodnosti majora), podivín, který se zdržuje ve svém stanu, kam si nechává nosit jídlo, chodí do něj zákopy a návštěvy přijímá, jen když ve stanu není.
McWatt, pilot Yossarianova letadla, kterému se kupodivu válka nezprotivila, rád se předvádí a když jednou při nízkém přeletu nad pláží nešťastnou náhodou zabije kamaráda, vzápětí se zabije sám, když nalétne na útes.
Daneeka, doktor, který přestal chodit na nálety a tak ho vyhlásili za mrtvého,
proviantní důstojník Minderbinder, který sežene úplně cokoliv.
Dunbar, který společně s Yosarianem v nemocnici přiváděl lékaře k šílenství,
Nately, který by se díky bohaté rodině mohl vrátit, ale z lásky k prostitutce zůstává a je nakonec zabit.
5. Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje
Americká literatura 2. Poloviny 20. Století. Poválečná literatura.
Joseph Heller (1923 –1999) byl americký spisovatel. Psal satirická díla, zejména novely a dramata.
J. Heller pocházel z Brooklynu v New Yorku, jeho rodiče byli židovští přistěhovalci z Ruska. Ve druhé světové válce sloužil u amerického bombardovacího letectva na Korsice.
V letech 1948–1949 studoval Columbijskou universitu v New Yorku, poté studoval v Anglii v Oxfordu.
Po ukončení studií pracoval v několika reklamních agenturách a věnoval se psaní. Roku 1975 se stal mimořádným profesorem literatury City College v New Yorku.
Díla: Bombardovali jsme New Haven, Zavíráme!, Gold za všechny peníze
6. Charakterizujte jazykové prostředky ukázky
Přímá řeč, vojenský slang, vulgarismy,

George Orwell: Farma zvířat

„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější“
„Čtyři nohy dobré, dvě špatné“
„Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval“

Evropská literatura 2. poloviny 20. století
Technická část
Literární druh: epika; forma: próza
Literární žánr: antiutopický román (=antiutopie)
- kniha Farma zvířat má rysy alegorie (ta má znaky bajky = např. v tom, že zvířata jednají jako lidé, a pohádky = např. v tom, že mluví zvířata) = za obraz schovává jiný obraz – ale skrytý obraz má být nápadný a pochopitelný, tj, zde zvířata jednají jako lidé

Horizontální rovina
Postavy:
- Napoleon – prase, nejchytřejší, ale nejmazanější, podvodník, zrádce, pokrytec, prospěchář
- Kuliš – chytré prase, čestný, má dobré nápady, ale Napoleon, poté, co přesvědčí zvířata o své „pravdě“ jej nechá vyhnat ze statku
- Pan Jones – původní majitel farmy, alkoholik
- Boxer – kůň, největší dříč, idealista, čestný, pracovitý
- Lupina – skromná, uvážlivá, mateřská, dobrosrdečná
- Pištík – prase, pravá ruka Napoleona, lhář, prospěchář
- Major – inteligentní bílý kanec, který v první kapitole sděluje poselství revoluce: „Člověk je náš opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí.“ Tři dny po tomto „proroctví“ umírá
- Molina – klisna, zahleděná do sebe, ale neškodná, obyčejná, i trochu hloupá – zvířata se učí číst, ona se naučí číst jen své jméno, jedná instinktivně, je upřímná – nejedná jinak, než cítí, např. se ráda se parádí mašlemi a nestydí se za to, a protože jedná bez dlouhého uvažování, přirozeně, tak vlastně dopadne nejlíp – přejde na „druhý břeh“ – tedy do světa lidí, kde se nedočká ničeho krásného, ale také ničeho zlého, neočekávaného
- Osel Benjamin – jméno je trochu paradoxní – benjamín znamená mladý, ale osel je v textu nejstarší a nejmrzutější zvíře na statku (poznámka - Umručený osel, Ijáček,  se objevuje i v Medvídkovi Pú), mluví minimálně, i o něm se mluví minimálně, jen pozoruje a je zřejmé, že jako jediný situaci vnímá reálně, tedy nenadšeně, až cynicky: „Říkal například, že Bůh mu dal ocas, aby jím odháněl mouchy, ale raději by se obešel bez ocasu – a bez much. Na rozdíl od ostatních se nikdy nesmál. Když byl tázán proč, říkal, že tu nevidí nic k smíchu.“ – vyjadřuje se pouze v tom smyslu, že si pamatuje vše ze svého dlouhého života a ví, že nikdy nebude nebylo a nebude nic lepší a nic horší, zkrátka starého osla revoluce nezměnila


Členění textu
- text je členěn na nepojmenované kapitoly
- ty jsou označeny římskými číslicemi
- jejich délka je přibližně stejná

Vertikální rovina: textová výstavba
Jazyk
- text je psán v er-formě, a tak působí, že autor nevyjadřuje svůj vlastní názor – jako by si zachovával odstup nad sděleným, nepřipojuje žádný svůj komentář, a to ani v poznámkách – vše lze jen vytušit z příběhu
- věty jsou zaznamenány stručně, žádná složitá, rozvláčná souvětí – to má svou logiku – hrůza nastolení nadvlády a diktatury člověka hluboce zasáhne, obyčejný a poctivý člověk nemá čas  na plamenné řeči, jen poslouchá a stále pracuje, a navíc o hrůze násilí se těžko mluví – a to G. Orwell dokazuje
- jazyk spisovný, až průzračný
- řada rétorických projevů – tedy proslovů ke zvířatům
- ukazuje, jak se pomocí hesel vytváří lži, které ovlivní dějiny
- u pojmů, které jsou hybatelem dějin používá záměrně velká písmena: Člověk, Revoluce
- jednotlivé bitvy revoluce jsou pojmenovány – nijak zvláštně – jen podle toho, kde se odehrály, např. Bitva u kravína (všechny bitvy, ke kterým na statku došlo, jsou symbolem pro revoluce obecně); tato jednoduchost v pojmenování má svůj důvod – tak jak naivní byla vize změny, kvůli které k revoluci došlo, tak naivní je název
- autor popisuje zvířata spíše pomocí vnitřní charakteristiky – tedy jak jsou inteligentní, vnější charakteristika je naznačena spíše jen v úvodu

Myšlenková část
- Téma: varování před totalitními režimy (tedy neomezenou vládou pouze jedné strany)
- Motivem: je vzpoura zvířat – zpočátku je šlechetná myšlenka revoluce, a posléze i „komunistické“ ve smyslu sociálního vedení prasaty na farmě = zvířata jako soudruzi,  farma, hymna Zvířata Anglie, větrný mlýn, sedm přikázání, vlajka, jednotlivé bitvy; dá se říct, že leitmotivem (=hlavním motivem) je degenerace humanismu, násilné nastolení nadvlády
- tzv. červená nit textu: Kuliš = vše se na něj posléze svádí, je příčinou nedostatku, strádání, smrti některých zvířat
- narážka na Lenina (elektrifikace), Trockého (trockismus = původní představa komunismu, kritizuje ostrý stalinovský systém, proto byl Trockij na příkaz Stalina zavražděn)
- Místo děje není přesně určeno, ale odehrává se v Londýně na fiktivní venkovské farmě (ve 30.–40. letech) s názvem Panská farma, později přejmenována na Farma zvířat – ta sousedí s farmami lidí, ale nesmí s nimi udržovat kontakt
- Obraz despotismu, násilí, absolutizace moci a odhalení příčin, které vedou k totalitě; varování – prognóza komunismu (prorocká vize budoucnosti)



Stručný obsah:
o příběh se odehrává na farmě zvaná „Panská farma“ (tady příběh začíná a také se tu celý odehrává), jejímž majitelem byl pan Jones, který se poměrně dobře staral o svá zvířata (v úvodu jsou všechna představena), která musela tvrdě pracovat, zatímco on si popíjel. Jednoho dne přišel starý pan Major (prase) a vysvětlil ostatním zvířatům svůj sen, který se mu zdál, a to, že jsou otrokem člověka a že by mělo v budoucnu dojít k revoluci. Začal zvířata oslovovat soudruzi. Po Majorově smrti došlo k revoluci, zvířata vyhnala pana Jonese, jeho ženu a čeledíny z farmy a začala vládnout farmě, kterou přejmenovala na „Farmu zvířat“, hlavními vedoucími farmy se stala prasata Napoleon a Kuliš. Zvířata si odsouhlasila, že i krasy jsou soudruhy.Začaly nastávat změny, zvířata se stala gramotnějšími, učila se čtení a psaní, ale každé to zvládlo jen podle svých možností – nikdo se jich nezeptal, jestli umí správně číst, a protože neuměla, nedokázala si přikázání správně přečíst, zafixovala si jejich význam až později, ale když došlo k jejich změnám, nemohla oponovat, protože věděla, že si je možná správně nepřečetla – toho Napoleon využívá (stejně jako psy, které od štěněte tajně vychovával na půdě a za kterých vychoval krvelačné obránce). Bylo vyvěšeno 7 přikázání, podle kterých se měla zvířata řídit, a to z toho důvodu, že si všechna zvířata byla rovna, např.: „Zvířata nemají přijít do styku s lidmi, obchodovat s nimi a spát v domě. Vše fungovalo jen do té doby dokud se Napoleon s Kulišem nepohádali jelikož každý z nich měl jiný názor. Nakonec Napoleon Kuliše vyhnal a ostatním zvířatům tvrdil, že byl špatný. Napoleon přebral Kulišův plán o stavbě větrného mlýna, ale zvířatům se vedlo čím dál hůř, byly jim ubírány příděly jídla, více pracovala a za vše byl obviněn vůdcem Kuliš, a proto kdo se přiznal, že byl s Kulišem ve spojení byl zabit. Zvířatům to přišlo divné, jelikož měla za to, že v sedmi přikázáních bylo napsáno, že „zvíře nezabije jiné zvíře“, když se šla podívat, dočetla se že tam, že bylo ještě připsáno „bez důvodu“, to tam dopsal Pištík, ale to už nikdo nevěděl. …

Vše se stále proměňuje !!! Zvířata vlastně přeměnila přirozený řád, který sice nebyl příznivý, ale byl přirozený, na nový – tzv. animalismus – shrnutý do sedmi přikázání. Mění se také hymna, přikázání – např. z původního VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA vzniká doplněním pod vlivem diktátorů (Napoleona a Pištíka) nové: VŠECHNY ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ. Z původního hesla ČTYŘI NOHY DOBRÉ, DVĚ ŠPATNÉ vzniká obměněné: ČTYŘI NOHY DOBRÉ, DVĚ LEPŠÍ, a to tehdy, když se Pištík naučil chodit po dvou. Mění se i vedení (první je Kuliš, potom Napoleon), větrný mlýn – zvířata jej přestavují, aby zdivo bylo dvakrát tak silné – dle příkazu Napoleona. V závěru veškeré metody znovu přechází k původním systémům (znovu například začnou spolupracovat s lidskými farmami), ale už ve zdegenerovaném totalitním systému a pod totalitní kontrolou, v závěru se objevuje nové oslovení: „Pánové“ – z komunistického najednou „kapitalistické“ označení – to, že se znovu objevuje oslovení pane, je dokladem toho, že tato kniha je i proroctvím, k jaké změně dojde – v autorově době se komunisti už běžně oslovovali soudruhu, která nahrazovalo přirozené a zažité pane.
A vše je zničeno!!! – sen, víra, důvěra, statek, větrný mlýn, životy – některá zvířata zavražděna (ovce, slepice, ale také věrný a pracovitý kůň Boxer, který byl klamně poslán do nemocnice, ale ve skutečnosti jej poslal Napoleon na jatka –,  jiná umírají vysílením a věkem
Celý text je nutno chápat jako varovnou prognózu před násilím! Farma zvířat je zrcadlem  společnosti vedené totalitním a diktátorským režimem a také analýzou metod takového režimu.
Celý text a hlavně myšlenka je vystavěn na paradoxu – zvířata si něco odsouhlasí, aniž by tomu plně rozuměla, žijí podle pravidel, ta se pak změní ke svému opaku, ale zvířata žijí stále podle pravidel, avšak tentokrát nově vytvořených – tedy opačných. Další paradox: Člověk se o zvířata stará, ale je označen za největšího nepřítele: Člověk je náš opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní příčina hladu a přepracování zmizí. Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval.“

George Orwell
- vlastním jménem Eric Arthur Blair, pseudonym Orwell (který si zvolil podle anglické řeky) používal od doby, kdy začal psát do novin
- byl anglický prozaik, esejista a novinář
- Proslavil se především antiutopickými romány (popisoval v nich mechanismus totalitních systémů a předjímal jejich další vývoj)
- Překlady jeho děl byly před listopadovou revolucí v roce 1989 zakázány!
- Narodil se v indii
- Byl poslán na studia do Anglie
- Žil v Evropě mezi sociální spodinou
- Od roku 1930 začal publikovat v novinách
- Účastnil se Španělské občanské války (1937), setkal se s metodami KGB, a stal se proto kritikem stalinismu, ač byl původně levicového smýšlení
- Považován za mistra esejů
- Viz níže poznámky k jazyku newspeak, tj. poznámky k románu 1984
- Zemřel v roce 1950 na tuberkulózu

- Jeho dalším známým dílem je román 1984
o 1984
 hl. postavou je Winston Smith, muž, který ve společnosti založené na nepřetržitém sledování obyvatel a teroru najde odvahu samostatně myslet
 Orwell vědecky popsal principy fungování totalitní vlády. Za tím účelem vytvořil i tzv. newspeak = smyšlený jazyk sloužící ke kontrole myšlení lidí – pomocí newspeaku je podle G. Orwella možné vytvořit politický jazyk vhodný k ovládání mas – newspeak má jednoduchou slovní zásobu – lidé tak nemohou detailně přemýšlet o řečeném a vyjádřit svůj názor formulovat jinak, než bylo řečeno

Literárněhistorický kontext
- Farma zvířat byla vydána v roce 1945 a zpracována také jako animovaný film, komiks, hraný film
- Autor zachycuje myšlenky realistickým způsobem (realismus je založen na kritickém poznávání skutečnosti – popisuje realitu života společnosti. Umělecký směr 19. století, který přetrvává do současnosti)
- Je zařezován mezi autory evropské literatury v letech 1945–1989, ale své dva nejznámější romány vydává v těsně poválečném období:
o ve většině zemí střední a jihovýchodní Evropy se dostaly k moci komunistické režimy
o Evropa byla rozdělena do dvou mocenských bloků – stvrzeno vznikem dvou vojenských spolků stojících proti sobě – NATO a VARŠAVSKÉ SMLOUVY (SSSR, Bulharsko, Maďarsko, ČSSR, Polsko, NDR, Albánie, Rumunsko).  Napětí mezi oběma stranami se označovalo jako tzv. studená válka (není válkou skutečnou, ale ideologickou) – neustálý boj dvou supervelmocí USA a SSSR. Symbolem rozdělené Evropy a studené války se na 40 let stala berlínská zeď.
o Ve druhé polovině 80. let se snažil vyřešit Michail Sergejevič Gorbačov reformou ekonomického systému, tzv. perestrojkou
o svržení komunistických vlád – se podařilo díky uvolnění, které přinesla perestrojka – postupné obnovení demokracie
- v literatuře a umění se objevují nové směry:
existencialismus – vzniká v Německu, vnímají svět subjektivně ve světě, kterému nerozumí. Představitelé: Albert Camus, Jean – Paul Sartre

absurdní drama – vyjádření pocitů úzkosti vvycházejících z prožitku absurdity lidské existence. Zpravidla chybí děj, zápletka.

nový román – antiromán, představitelé kritizovali tradiční román, jeho výrazové prostředky.

rozhněvaní mladí muži – volné seskupení generačně zpřízněných autorů, kritizovali soudobý konzumní život anglické společnosti.

neorealismus – rozvíjel se po pádu fašismu(1945), kritický postoj k měšťanské střední vrstvě. Autoři se pokoušeli zachytit závažné sociální problémy vesnických i městských lidových vrstev .

skupina 47 – cílem bylo vyvést německoéu literaturu z mezinárodní izolace.

sci-fi, fantasy – ta už má ale své předchůdce, vše viz níže.

Vědeckofantastická literatura, tedy sci-fi literatura (z angl. science fiction = vědecká fikce)

- čerpá z poznatků moderní vědy a techniky (přítomností prvků techniky se odlišuje od fantasy literatury, ale jinak je jejich téma společné: možný obraz společnosti – ale fantasy ji ukazuje v pradávné nebo pohádkové minulosti, kdežto sci-fi v budoucnosti), předjímá jejich možné důsledky pro člověka = tedy ukazuje možnou podobu společnosti
Často je děj umístěn do budoucnosti nebo mimo sféru současného světa – na cizí planety, do hlubiny země nebo na dno moře
- Autoři se pokoušejí odhadovat, jaký bude dopad vynálezů na osobní život člověka, zda ho neohrozí, či jestli se lidstvo samo nezničí
- Předchůdci: Thomas More, Jules Verne [žil vern] – dílo: např. Dvacet tisíc mil pod mořem, Cesta kolem světa za osmdesát dní –, Edgar Allan Poe – detektivní povídky – na něj u nás navazoval ve svých romanetech Jakub Arbes – ten generačně patřil k májovcům (J. Neruda, V. Hálek, K. Světlá – ale pozor tito autoři nejsou předtaviteli sc-fi!!!), romaneto = kratší prozaický útvar, tajemná záhada je vysvětlena vědecky
- sci-fi literatura má kořeny už v renesančních utopiích, cestopisech – tehdy ještě pojmy pravda a fantazie často splývaly; pojem fakt se objevuje totiž až v 18. století, si klasicismus žádá přesné rozlišení pravdy a fikce); smysl takových textů v tehdejší době. Orientovat člověka v neznámém světě, prostředí a poznání tohoto prostředí, vize o tom, co by mohlo nastat

Fantasy literatura – zobrazuje společnost v mytickém (pohádkovém) světě
John Ronald Reuel Tolkien
– autor fantasy příběhů
– anglický prozaik a významný filolog
– vytvořil imaginární svět Středozemě s jeho fiktivními jazyky
– jeho díla: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Pán prstenů

Pojmy

utopie
- idealizovaná představa lidské společnosti, obce nebo státu
- v širším významu označuje něco sice žádoucího (chtěného), ale neskutečného, nemožného.

antiutopie
- žánr fantasy literatury
- pesimistický obraz společnosti v budoucnosti, který často varuje před hrozbou totalitních režimů (představitelem je právě např. G. Orwell)

Pygmalion - George Bernard Shaw

Literární žánr
Překladatel: Milan Lukeš
drama, próza, komedie
Námět: sázka dvou přátel o tom, jestli dokážou vychovat z obyčejné květinářky dámu
Místo a období děje: Londýn, počátek 20. století

Uvést čím byl G-B inspirován.
Inspiroval se u římského Ovídia – napsal proměny – 250 řeckých a římských proměn
Téma – pigmalion – nenáviděl ženy vytvořil sochu ženy miloval ji, oblíkal ji

Citace:
„Pygmalion byl kyperský král, který se zamiloval do sochy bohyně Afrodíty. Podle pozdější verze pověsti byl sochařem, který vytvořil bohyninu sochu ze slonoviny a zamiloval se do ní. Afrodíta vyslyšela Pygmalionovy prosby a sochu oživila. Tak byla stvořena Galatea, kterou Pygmalion pojal za manželku. Jejich dcerou (podle jiné verze synem) byla Pafos. Její jméno dnes nese město Pafos.“

Shaw byl ve své době známou osobností, intelektuální autoritou. Rozpaky však vyvolala jeho návštěva SSSR (1936) a jeho nekritický obdiv Stalina. K popularitě Pygmalionu nepochybně přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady (1956)

Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje
anglický dramatik, prozaik, divadelní kritik a esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925, narodil se roku 1856 v Dublinu a zemřel 1950 v Anglii. Byl spoluzakladatelem tzv. Fabiánské společnosti, která odsuzovala zejména Marxovy myšlenky. Pokoušel se psát romány, ale neúspěšně. Našel se až v dramatické tvorbě a stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a také druhým nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. Po smrti své ženy ztratil chuť k životu.

Kontext autorovy tvorby:
• Ironizující postoj k předsudkům
• Tvůrce tzv. diskusní komedie
• Hry s detailními scénickými poznámkami a podrobným úvodem

Londýn ve čtvrt na dvanáct večer. Letní liják. Ze všech stran zuřivý pískot píšťalek přivolávajících taxi. Chodci úprkem hledají úkryt pod portikem svatohavelského kostela (ne Wrenovy katedrály, ale kostela Iniga Jonese na zelinářském trhu Covent Garden), kde už je několik lidí, mezi nimi dáma s dcerou, obě ve večerních šatech. Všichni zachmuřeně vyhlížejí do deště kromě jediného muže, který je k nim otočen zády, zcela zaujatý
zápisníkem, do něhož si píše.

Další díla: Svatá Jana (o Johance z Arku), Caesar a Kleopatra, Pekelník

Kontext světové literatury:
• Světová literatura 1. poloviny 20. století
• Realismus
• Orientace na široký okruh čtenářů
• Objektivní obraz skutečnosti
Další autoři: Romain Rolland- Petr a Lucie, Antoine de Saint-Exupéry-Malý princ, Henri Barbusse-Oheň (Francie)Forsythů (Anglie), Thomas Mann-  Buddenbrookové, Josef a jeho bratři, Henrich Mann- Profesor Neřád, Erich Maria Remarque- Na západní frontě klid

Charakterizujte jazykové prostředky ukázky
Ducha plné dialogy, vtip, hlavně ironie, v kontrastu se zde objevuje mluva londýnské spodiny (Má von zapotřebí se vo mě votírat? Navalte šest pencí a sežerte si celej košík. Hudební inštrument, šéfe. Pár vobrázků, ňáký cingrlátka a klec na ptáka. To je vono, šéfe. Něco jako votecký srce.) a dokonalost a spisovný projev panstva (Dobrý večer, Vaše Excelence. To je od Vás velmi laskavé, slečno Doolittlová.)

Obsah
V prvním dějství se nacházíme na ulici, kde lidé čekají na taxi, protože prší. Poblíž hloučku lidí sedí květinářka, která nabízí své zboží. Chce po starší dámě a její dceři, ať si koupí květiny. Dcera je proti, ale její matka si květinu koupí, jen aby měla od květinářky pokoj. Do celé této záležitosti se neustále plete čumil. Květinářka se snaží přesvědčit i poblíž stojícího pana Pickeringa, aby si něco koupil. Z povzdálí sleduje celou situaci muž se zápisníkem-profesor Higgins. Po chvíli si ho všimnou. Všichni jsou pobouřeni a přidávají se na stranu květinářky, ta je velice dotčena tím, že si někdo zapisuje její slova a bojí se, jestli neřekla něco špatného. Nějakou dobu se přou a květinářka odjíždí taxíkem domů.
Profesor Higgins si pozve domů pana Pickeringa a ukazuje mu vše ohledně svého povolání. Pickeringa zajímá jak Higgins dokáže rozpoznat odkud člověk pochází s přesností 6 mil. Higgins mu svou práci objasňuje a Pickering jeho fonetické schopnosti obdivuje. Najednou se v domě objeví nečekaný host. Do pokoje vstoupí Líza Doolittlová- květinářka z předešlého dne. Nabízí Higginsovi směšnou částku za to, aby jí naučil mluvit a chovat se jako dáma. Higginse ale peníze nezajímají, bere tento úkol spíše jako výzvu a sází se, jestli do pár měsíců dokáže i s Pickeringovou pomocí Lízu převychovat.
Nějakou dobu se Líza učí základním hygienickým návykům a podobným věcem, které jsou pro vyšší společnost samozřejmostí. Zažívá plno překvapení. Například zjistí, že se může koupat i v teplé vodě, že se chodí spát v jiném oblečení, než ve kterém prožila celý den, atd.
Do domu profesora Higginse přijde pan Doolittle- Lízin otec. Požaduje po profesorovi za Lízu peníze. Dostane je a je mu doporučeno, ať si jde dál po svých.
Asi po dvou měsících jde Higgins Lízu ukázat své matce, která má zrovna přijímací den. Té se Líza líbí. V domě paní Higginsové se všichni setkávají s paní Eynsford-Hillovou, její dcerou a synem Fredym (lidé z prvního večera, kteří čekali na taxík). Fredymu se Líza strašně zalíbí a nemůže na ni přestat myslet.
Na londýnském vyslanectví se pořádá recepce. Neuběhlo ještě ani 6 měsíců a Pickering s Higginsem  Lízu do společnosti. Ten večer chtějí, aby Líza zahrála Pickeringovu adoptovanou dceru, ale celou společnost nějakým způsobem přesvědčí, že je maďarská princezna. Po recepci jdou všichni tři domů. Higgins je nadmíru spokojen, protože splnil svou sázku. Zato Líza má strach co z ní teď bude. Je bez prostředků a aby se vrátila zpět na ulici je nemyslitelné. Mezi těmi dvěma dojde k hádce. Líza odejde k paní Higginsové. Ráno si jde Higgins k matce postěžovat, že Líza utekla a že bez ní nemůže být, protože mu vše připomíná a stará se o něj. Paní Higginsová prozradí, že Líza je u ní. Na scéně se opět objevuje Doolittle. Tentokrát oblečený jako pán. Návštěva se dozvídá, že Doolittle zdědil hodně peněz, a to kvůli Higginsovi, který ale tohle nezpůsobil chtěně. Doolittle zve všechny na svou svatbu. Do pokoje vchází Líza jakoby hádka s Higginsem ani neproběhla. Už se na něj nezlobí, ale nechce u něj dále žít. Říká, že nejvíce ji stejně naučil Pickering tím, že se k ní choval jako k dáme a ne jako ke květinářce. Pickeringa tohle potěší, protože taky cítil vinu na tom, že Líza odešla. Higgins se Líze neomluví, ale říká ji, že se nechová nevhodně jen k ní, ale ke všem. I vévodkyni, že bere jako květinářku. Líza se ale k němu domů nevrátí. Všichni tři zůstanou přáteli a Líza si vezme Fredyho, syna paní Eynsford-Hillové.


Charakterizujte hlavní postavu
Líza Doolittlová- obyčejná květinářka, která prodávala prvně na ulici, ale chtěla mít vlastní obchod a stát se prodavačkou v květinářství, slušná holka (jak sama často prohlašuje), umí se chovat lépe, než leckterá dívka z vyšší společnosti
Higgins- neváží si lidí, ke všem se chová většinou hrubě, ale umí nasadit společenskou masku, Lízu si nakonec oblíbí a stává se na ní závislý
Pickering- slušný pán, který má vychování a ví jak se k lidem chovat, je to pravý gentleman a dobrý přítel Higginse

Fredy- chudý mladík, který se zamiluje do lízy a nakonec si jí vezme. Zůstává však společenským outsiderem,kterého ho dívka svou citlivostí a přirozenou inteligenci několika násobně převyšuje.

otec Doolittle- popelář a otec lízy

Myšlenka:
Snažil se ukázat, že záleží, z jaké vrstvy pochází člověk.


PŘEKLADATEL
Milan Lukeš (14. prosince 1933 Praha – 22. září 2007 Praha) byl český historik, překladatel a politik.
Překládal zejména anglickou a americkou dramatickou tvorbu. Byl autorem řady esejů a knih o Williamu Shakespearovi, alžbětinském divadle či o teorii dramatu.
1959 – Ch. Dickens – G. Almar: Oliver Twist
1974 – W. Shakespeare: Hamlet

LITERATURA STAROVĚKÉHO SVĚTA

Začátek  3000 př. n. l. – 476 n. l.
Počátky světového písemnictví jsou spojeny s nejstaršími civilizacemi (Egypt, Mezopotámie, Sumerové, Persie, Čína, Indie).

Mezopotámie – 4.tis. př. n. l.
Sumerům se přičítá vynález písma, zprvu obrázkového, později klínového, dochováno na hliněných tabulkách
mýty o vzniku světa, o prvním člověku, o veliké potopě
nejstarší památkou je Epos o Gilgamešovi (vypráví o sumerském králi, který touží po nesmrtelnosti, jakou mají Bohové. Vydává se na dlouhou pouť světem, na které poznává člověka, jeho pravou podstatu a dochází k tomu, že člověku je dána nesmrtelnost. Popisuje se zde i jeho setkání s Bohem
druhá sumerská památka je Chamurapiho zákoník – nejstarší zákoník vůbec

Egypt ( Chetická říše )
vytvořili hieroglyfické písmo,  na papyrech a stěnách chrámů
texty naučné, náboženské, milostná poezie, oslav života faraónů
památka té doby – Achnaton – Hymnus na Slunce

Hebrejské písemnictví
písmo hebrejské (hláskové) – vzniklo z féničtiny – ( abeceda 22 znaků, psali na papyrus )
odtud pochází posvátné spisy shromážděné v souboru označeném jako hebrejská Bible, stala se pojítkem mezi starými civilizacemi. Stala se odpovědí na otázky, které si lidé kladli při uvažování o vesmíru a o sobě. Starý zákon se stal později součásti Bible křesťanské.       Starý zákon je tvořen celou řadou knih:
- Tóra (Pět knih Mojžíšových) – líčí se v nich stvoření světa,  stvoření lidí Evy a  Adama,  jejich
  neposlušnost, první hřích,  vyhnání z Ráje, příběh O Kainu a Ábelu, o Abrahámovi a Izákovi
  a hlavně o Mojžíšovi, který vyvedl Izraelity z egyptského zajetí
- Soubor Proroků – skutky proroků, dějiny Izraele
- Soubor  svatých  spisů  –  básnické  knihy,  žalmy,  Jób,  Šalamounova  Píseň  písni,  kniha  
  Danielova (vyskytují se apokalypsy)

Indické písemnictví
tvoří rozsáhlé hymny – tzv. Védy, které vyjadřují představy o vesmíru. Hrdinové véd jsou bohové
nejproslulejší jsou eposy Mahábhárata a Rámájana

Čínské písemnictví
používali čínské znakové písmo, vliv filozofie
literární památka – Kniha písní – velký soubor čínského básnictví, autorem je Konfucius

Perské písemnictví
Avesta – sbírka náboženských textů (modlitby, mýty a představy o vzniku světa, člověka)


ŘECKÉ PÍSEMNICTVÍ

8.st. př. n. l – 1. st. n. l., rozvinulo se výtvarné umění, literatura, filozofie a věda.
mělo výhodnou polohu, proto pěstovalo styky s orientální civilizací. To mělo vliv na rozvoj myšlení. Mnoho řeckých filozofů toužilo po poznání vědy i ji prakticky upotřebovali.         Vědci – Pythagoros, Hypokrates – lékařství, Heradotos


Archaické období – 8. – 6. st. př. n. l.
epika
nejznámější a nejváženější spisovatel té doby byl Homér. Je autorem eposu Ilias a Odysea
Ilias – vypráví epizodu z desetiletého boje o Tróju, město nakonec padne díky lstí s koněm
Odysea – líčí Odyseuv návrat od Troje na rodnou Ithaku. Zažije mnohá nebezpečí, je v nemilosti bohů a ti se mu snaží cestu prodloužit a znesnadnit.
lyrika
elegická – píseň s doprovodem píšťaly – autorem byl Archiloschos
jambická (satirická)
mélická  (osobní, milostná) – Anakeron – Anakreonteia – dvorský básník, témata ženy, víno Sapfo – pochází z ostrova Lesbos, básně naplněné touhou, vášní i mučivou žárlivostí
bajky
vyjadřuje lidovou moudrost – autorem byl Aisópos (Ezop)

Atické období – 5. – 4. st. př. n. l.
je to vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén
v tomto období se pěstuje drama – vyvinulo se z původních oslav boha Dionýsa a dělilo se na drama vážné (tragédie) a veselé (komedie)
divadelní hry se hráli 8 – 9 hodin. Herci jen muži. Hrálo se v amfiteátrech a koloseích
tragédie
znaky tragédie
- čerpá z mytologie
- hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- jsou tvořeny ve veršované podobě
- děj se nečlení na dějství
významný dramatik byl Aischylos – náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů Oresteia  - je povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóma, což znamená zabít svou matku, která ho zavraždila. Dalším slavným dílem je Spoutaný Prométheus
Sofokles – Král Oidipus – Oidipus při narození je předurčen tomu, že zabije svého otce a stane se manželem své matky. Hrdina se marně vzpírá určené sudbě, nevědomky zabíjí otce a ožení se s vlastní matkou. Nakonec sám sebe trestá tím, že se oslepí.
Antigona – pohřbí svého bratra i přes královský zákaz, za to má být zaživa zazděna do královské hrobky
Euripidés – Médeia – Médea pomohla Iásonovi získat zlaté rouno, utekla s ním ve víře, že ji Iáson miluje, ten si však po návratu domů chce vzít jinou, Médea ji lstí zabije a zabije i dvě děti, které má s Iásonem
komedie
znaky antické komedie
- zesměšňuje jevy života a mají šťastný a smírný konec
- útok na politické poměry a soudobou morálku
Aristofanes – řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti.                    Mír – zesměšňuje zde válku a klade důraz na mír. Další díla: Jezdci, Žáby, Lysistraté
historická próza
Herodotos – otec historie
Thukididés – sepsal dějiny Peloponéské války
řečnické období
Démosthenés – Filipiky – útočné řeči
filozofie
Sokrates – nenapsal žádné spisy, ale jeho učení nacházíme díky jeho žáku Platonovi
významným řeckým filozofem byl Platon. V ideálech vidí vlastní jádro světa a veškerou krásu. Ve svém díle Platon vytvořil klasický typ idealismu. Ústava, Obrana Sokratova, Sympozium
Aristoteles – pokračovatel Platona a jeho žák. Díla: Poetika, Rétorika

Helénistické období – 4. – 1. st. př. n. l.
pronikání řecké kultury
je to období, kdy se řecká kultura šířila do celého světa prostřednictvím dobytých území Alexandrem Makedonským.
rozvíjí se exaktní vědy: Euklidés, Archimédes
rozkvět nové komedie – Menandros – Škarohlíd

ŘÍMSKÁ LITERATURA

vznik ve 3. st. př. n. l., bývá nazývána literaturou latinskou, přejímá podněty z liter. řecké a navazuje na kulturu helénistickou, čerpala, napodobovala nebo dokonce jen opisovala
jejím prostřednictvím pronikla do evropské kultury znalost řecké vzdělanosti (renesance)

Období staré – 3. – 2. st. př. n. l.
v tomto období vznikají hlavně komedie
Plautus – hlavní tvůrce římské komedie. Plautovy komedie se staly předlohou pro velké dramatiky nové doby (Shakespeare, Moliér, Calderon). Díla: Komedie o hrnci, Chlubný voják, Lišák Pseudolus

Období klasické – 1. st. př. n. l. (zlatý věk)
rozvíjí se řečnictví
Cicero – kladl důraz na logiku,  začal klást řečnické otázky
historie
Caesar – zápisky o válce Gálské
Titus Livius – Římské dějiny
lyrika
Gaius Valerius Catullus – tvořil milostnou poezii,  tématem jeho básní - láska k dívce Lesbii
poezie
Publius Vergilius Maro – čerpá z řeckých pověstí, z minulosti římského národa                   Aeneis – báseň o vzniku Říma, hlavní postavou je Aeneus, který po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii a stal se praotcem Augustova rodu
Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické – zdůraznění půvabu života na venkově
Horatius – básně se společenskou zejména mravní problematikou – Ódy
Lucretius – naučné básnictví, báseň O povaze věci – vývoj ve světě probíhá ve způsobení božských si

Publius Ovidius Naso – sbírka Proměny – soubor příběhů v každém nějaká metamorfóza, převyprávění 250 řeckých a římských bájí,
sbírka Umění milovat – rady dívkám a chlapcům jak si udržet lásku; Kalendář – nedokončený soubor básní a legend vysvětlujících svátky a vznik souhvězdí, skončil u znamení ryb.

Období postklasické – 2. – 5. st
pozvolný úpadek Říma, odumírání antické kultury, životní názor ovlivněn křesťanstvím
historie
Tacius – Letopisy, Dějiny
satira a epigramy
Petronius – Satirikon
Martialis – Epigramy
filozofie
Seneca – Phaedra (patetická tragédie)

Epos o Gilgamešovi

1. Literární žánr
Nejstarší sumerský babylonský hrdinný epos. Zachovány jsou jen útržky z tabulek nalezených na rúzných místech světa.  Vznikl jako ústní lidová slovesnost. Psán v Sumerštině, Akadštině.
Poezie, báseň, volný verš
2. Kompozice
12 tabulek dohromady vyprávějících příběh Gilgameše. Dílo velice rozsáhlé.
Prolog (předmluva, úvod do děje) a 4 další časti
Témata: přátelství, hledání nesmrtelnosti, nadpřirozeno, bohové, polobozi,
Symbolika: čísla 3 6 7, had symbol zla, hříchu
člověk nemůže být nesmrtelný, nesmrtelným zůstává jen se svých činech
rozsáhle popsané činy hrdiny, popisy postav i prostředí také bohatě popsány
3. Obsah
Gilgameš, syn bohyně Ninsun, je králem města Uruku, vládne sice moudře ale tvrdě až tyransky, proto si lidé na něj stěžují bohům. Bohyne Aruru z bláta stvoří protivníka jemu podobného dají mu život a pošlou ho na zem. Žije v lese se zvířaty a má jejich vlastnosi je silnější nežli gilgameš. Gilgameš se o něm dozví a pošle k nemu nevěstku, která ho zbaví svoji láskou jeho zvířeckosti a on se stane člověkem. Chce se utakt s Gilgamešem a tak se i stane. V Uruku se utkají a poznají, že jsou si rovni, od té doby jsou přátele nezlomní.
Vydají se spolu zabít nestvůru Chuvavu do cedrového lesa, od bohů mají požehnání. Když dorazí na místo, kácejí cedry a vejdou do Chuvavina domu. Zde jim bůh Šamaš pomůže a tak nestvůru zdolají, poté pokácejí celý les.
Bohyně Ištar se zamiluje do Gilgameše a chce si ho vzít, ten ji ale odmítne, protože si je vědom osudu, který potkal všechny předchozí muže bohyně Ištar. Ta zahanbena si od svého otce vezme nebeského býka čímž uvalí na zemi 7 let neúrody a býka pošle proti Gilgamešovi do města Uruku. Gilgameš s Enkyduem býka přemůžou a celé město oslavuje. Srdce býka věnují bohu Šamašovi.
Ištar si na jejich činy stěžuje bohům, a rozhodnou se je potrestat. Jeden z nich musí zemřít. Vyberou Enkydua, ten v nemoci ulehá a postupně nečestně bez slavné smrti v boji umírá.
Gilgameš dostane strach ze smrti a tak se vydáva najít boha Utanapištyma, jediného člověka, který dosáhl božské nesmrtelnosti. Cesta je strastiplná. Putuje přes temné hory, přes moře, přes řeky smrti až nakonec k němu Utanapistym promluví a vylíčí mu svůj příběh. Příběh o potopě světa, kdy byl vybrán bohy, aby postavil archu a zachránil život na zemi. Po potopě se bohové sešli a učinili ho nesmrtelným. Gilgameš však bohy nepřesvědčí, aby se sešli, což oba dobře vědí. Utanapištyn prozradí Gilgamešovi existenci květiny, která dává život, tato květina je na dně moře a tak se pro ni gilgameš vydá. Na ceste zpět do Uruku hrdina zastaví u studně, kde rostlinu vycítí had a sebe ji. Gilgameš již stratí nadeji na nesmrtelnost.
4. Charakterizujte hlavní postavu
Gilgameš – vysoce postavený muž nesoucí hrdinské rysy (udatnost, odvaha, chrabrost, nezlomnost)
1/3 člověk, 2/3 bůh , silný panovník – panoval přísně až tyransky ale moudře.
Enkidu – gilgamešův přítel, pomocník, napůl zvíře, byl vyslaný bohy aby zabil gilgameše
Šamchat -
Ištar – bohyně, zášt, pýcha, pomstychtivost, chtěla si vzít gilgameše- ten odmítl
Aruru – bohyně, stvorí z hlíny Enkydua
Ninsun(matka) - bohyně
Churava – nestvůra, nadpřirozená bytost
Utanapištyn –bůh ,dříve člověk, stal se bohem po potopě světa
5. Zasaďte autora do kontextu literárního vývoje
Vzniká na rozmezí 2 až třetího tisíciletí před naším letopočtem. Vznik z lidové slovesnosti. Autor neznámý.
6. Charakterizujte jazykové prostředky ukázky
Archaismy, knižní jazyk, zánr vysokého stylu, kontrasty, inverze = obrácený slovosled, přímá řeč, opakování slov ve verších= epifora(na konci), anafora(na začátku); symbolika, přirovnání, epiteton = ozdobný přívlastek ve verších

Epos o Gilgamešovi

AUTOR: neznámý autor
- zařazení do literárního kontextu:
Sumerská literatura asi 3 000 ante

LITERÁRNÍ DRUH - epika

LITERÁRNÍ ŽÁNR – hrdinský epos

TÉMATIKA:
- celkové téma – marné hledání odpovědi na otázku o věčném životě
- hlavní téma – smysl a význam přátelství
- vedlejší téma – potopa světa
- motiv – neomezený vládce dosáhne poznání

 Vliv na řeckou a hebrejskou kulturu, bájeslovné epizody se zachovaly v evropské kul-tuře, vyprávění o potopě převzala Bible

POSTAVY:
- Gilgameš – polomýtický sumerský vládce, tyran, ze dvou třetin bůh z jedné člověk, moudrý, všeho znalý, tyranský vládce města Uruk
- Enkidus – polozvíře stovřené bohy, s Gilgamešem se stanou dobrými přáteli
- Chumbaba – protivník Gilgameše, je poražen
- Inanna – zamiluje se do Gilgameše, který ji odmítne a ona se mu pomstí přivoláním býka
- Utnapištim - na základě Enkiho rady zažehná mor a poté na jeho radu postaví loď, na které přežije potopu světa.

PROSTŘEDÍ:
- městský stát Uruk

KOMPOZICE:
- chronologická
- epizody se liší stářím a původem
- 330 veršů na 12 tabulkách (zapsáno klínovým písmem)
- prolog + 4 části

JAZYK:
- spisovný
- popisný styl
- vážné výstupy
- básnické výrazy
- vznešená obraznost i hovorovost
- dialogy

DĚJ:
Příběh začíná ve městě Uruku, kde vládne mocný a krutý král Gilgameš, který je ze dvou tře-tin bůh. Protože jsou jeho poddaní zrovna zaměstnáváni kolosálním dílem, staví hradbu okolo města, tak, aby muži byli výkonnější, zakáže jim styk se ženami. Ty si proto stěžují u boha Anu. Ten je vyslyší a stvoří Enkidua, polodivokého tvora, který začíná požírat ovoce Gilga-mešovým poddaným. Ti si na polozvíře stěžují a tak Gilgameš dá Enkiduovi nevěstku doufa-jíc, že ho od jeho činnosti odradí. Po šest dnů a sedm nocí si Enkidu s nevěstkou Šamchatou užívá. Když se pak chce znovu vrátit ke zvěři tak zjistí, že se ho už bojí. Tak jde hledat příte-le. Najde ho v Gilgamešovi. Gilgameš má dva sny, ve kterých se mu zdá, že na něj spadl me-teorit, a že objímá sekeru. Oba dva sny mají představovat Enkidua. Na počest přátelství se spolu vydávají do cedrového lesa, aby zabili krále chudoby a bídy Chumbabu. V cedrovém lese ho zabijí a z nakácených cedrů postaví dveře pro chrám. Na počest vítězství uspořádají hostinu. Na hostině se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar a nabídne mu manželství. On ho nepřijme a vytkne jí všechny předešlé milence. Ona se rozzlobí a za trest na Gilgameše sešle nebeského býka. On ho ale přemůže a vrhne bohyni kýtu z býka do obličeje. Bohové za to potrestají Enkidua, kvůli čemuž umírá. Gilgameš se hodně trápí, ale potom odchází hledat nesmrtelnost. Dozví se, že na ostrově bydlí Uta-napištim. Cesta k němu, ale vede skrz moře, které může přejít pouze se vzácnými soškami. Když je získá tak je ale v hněvu rozbije. Přes moře se musí tedy dostat jinak. Vyrobí si bidla. Po jednom použití je ale musí odhodit do vo-dy, aby si jedovatou vodou nepotřísnil ruce. Bidla mu dojdou a on musí napnout nad sebe oděv místo plachty. Po příjezdu na ostrov mu Uta-napištim poví, že se nesmrtelným stane pouze tehdy, když bude sedm dní a nocí bdít. On však je příliš po cestě vyčerpán, proto téměř okamžitě usne. Aby mu Uta-napištim dokázal, že usnul, nařídil své ženě, aby každý den pekla pecen chleba a položila ho vedle jeho hlavy. Když se po sedmi dnech Gilgameš probudí, uvidí vedle sebe sedm chlebů. Při odjezdu se dozví, že může pořád mládnout, když sní bylinu z mořského dna. Potopí se pro ni, ale pak, když se na druhém břehu chce osvěžit, sežere mu květinu had ze studně. Gilgameš se poté vrací zpět do Uruku poučen, že člověk se může stát nesmrtelným jedině svými činy. Hradbou, kterou nechal postavit před svým odchodem za hledáním věčného mládí. Takže celý příběh končí, stejně jako začal, u městské hradby.

POČÁTKY REALISMU V ČESKÉ LITERATUŘE

- 40. – 50. léta 19. století – kritika politiky a společenského života (feudalismus Rakouska-Uherska)
- rozvoj novinářství, satiry a epigramu
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)
- zakladatel českého politického novinářství
- největší český satirik a jeden z nejvýznamnějších básníků – kritik absolutismu
- pocházel z kupecké rodiny – studie teologie (vyloučen) – odjezd do Moskvy (vychovatel) – sepsal Obrazy z Rus (reportáže, povídky)
- po návratu se začal věnovat novinářství – literární kritiky (J. K. Tyl: Poslední Čech)
- vystupoval radikálně proti politickému režimu – zákaz pobytu v Praze – působil v Kutné Hoře (sledován)
- v prosinci 1851 byl zatčen a odvlečen do Brixenu (Tyrolsko) – vrátil se až v roce 1855 (velmi nemocný)
- v roce 1856 umírá – jeho pohřeb chápán jako revolta proti režimu (účast umělců)
- dílo. Pražské noviny + Česká včela
- vydával vlastní noviny, Česká včela = příloha – epigramy, fejetony
Národní noviny + Šotek
- 1848 – noviny pouze přejmenovány, Šotek = příloha – velmi satirická
Slovan
- satirický časopis v Kutné Hoře (autor zastánce austroslavismu)
Kapitola o kritice
- autor kritizuje špatný stav kritiky a falešné vlastenectví
1) kritika musí být odůvodněná a nemá být pouze hana
2) kritika nemá být pouze negativní, ale i pozitivní
3) kritik nemusí být spisovatelem
4) kritiku je někdy těžší napsat, než-li nějaké dílo
5) nezáleží na kritikovi, ale na obsahu kritiky
Kritika k povídce Poslední Čech
- autor vystupuje proti falešnému vlastenectví – dělat více pro vlastenectví a nejen o něm mluvit
- Borovský psal epigramy – krátké satirické básně, které obsahují expozici a pointu (Martialis) – naspal jich asi 200 – s ironií vystupoval proti politickým nedostatkům – epigramy oddělil a ironicky věnoval: církvi, králi, vlasti, múzám (vědy a umění) a světu
Tyrolské elegie
- satirická skladba napsaná během pobytu v Brixenu – líčení zatčení, deportace
- kritika absolutismu, policie – smutek po rodině, vlasti – naděje návratu
Král Lávra
- satira, kterou Borovský označil jako „veselá balada“
- inspirace staroirskou pohádkou
Křest sv. Vladimíra
- satira čerpající z ruských kronik – nástup křesťanství v Rusku
- kritika cara, církve i absolutismu
Božena Němcová (1820 – 1862)
- vlastním jménem Barbara Panklová – narozena ve Vídni – Ratibořice
- byla ovlivněna svojí babičkou (J. Novotná)
- v 17 byla provdána za úředníka Josefa Němce – časté stěhování
- k umění ji přivedl V. B. Nebeský – první básně (1842 – 1845) vznikaly v Praze
- 1845 – pobyt na Chodsku – autorka sbírala místní lidovou slovesnost – seznámení se se zvyky – psaní povídek, národopisných obrázků (povídky ze života obyčejných lidí) i novinových článků
- 1848 odjíždí do Prahy – účast na revolučním hnutí – pronásledování tajnou policií
- manžel propuštěn – finanční krize (smrt syna Hynka)
- Němcová opuštěna přáteli – názorově se sbližuje s mladou básnickou generací (Neruda, Hálek)
- pobyt na Slovensku – seznámení se slovenskými umělci
- dílo: Národní báchorky a pověsti (1845 – 1847)
Slovenské pohádky a pověsti (1857 – 1858)
- cykly pohádek – autorka díla pouze jazykově upravila, ale obsah zachovala
Obrazy z okolí domažlického
- články vycházející původně v Květech a v České včele
- zobrazují způsob života, zvyky, lidová slovesnost, pověsti, postavení žen…
Selská politika
- článek z roku 1848 týkající se politických událostí
Pohorská vesnice
- na rozhraní pohádky a románu – zobrazení jedné chodské vesnice – svět chudých i bohatých
- velmi idealizované dílo – málo věrohodné
V zámku a podzámčí
- realistická povídka – kontrast bídy a rozmařilého života
Divá Bára
- monografická povídka o venkovské dívce
Chudí lidé
Karla
Dobrý člověk
Chýže pod horami
- ze slovenského prostředí
Barunka
- autobiografie
Babička – Obrazy venkovského života
- povídka – inspirace v autorčině dětství
- děj – 1. polovina 19. století – Staré Bělidlo
- venkov zobrazen v protikladu s panským životem
- mnoho autorů psalo díla přímo o Boženě Němcové – Václav Tille, Julius Fučík…

Světový realismus, počátky realismu v české literatuře

- realis = skutečný, pravdivý
- rozvoj ve 2. polovině 19. století – souvislost s rozvojem přírodních věd i technických objevů (Darwinova teorie, Pasteaur, železnice, dynamo…) – rozvoj průmyslové výroby
- rozvoj exaktních (rozumových) věd, které ovlivnily kulturu – literaturu
- rozvoj filozofie – positivismus – Auguste Comte
- positivismus – za skutečné se považovalo to, co můžeme poznat svými smysli či moudrostmi; položil základy sociologii
- začal se rozvíjet marxismus
- vliv přírodních věd – spisovatelé popisují lidské nitro, věří v tzv. determinismus (předurčenost) – život člověka ovlivňován předem danými podmínkami
- vystupňovaný determinismus = naturalismus
- člověk chápán jako výslednice pudů, dědičnosti a prostředí, ve kterém žije; naturalismus se projevoval i v románech
- zakladatelem naturalistického románu byl Emile Zola – Experimentální román
- největší rozkvět v próze, poté dramatu a nejméně v poezii
- znaky realismu:
- pravdivé zobrazení reality
- objektivismus
- zaměření na současnost
- hrdina je průměrným člověkem (použití typizace), často zachycen hrdina ve vývoji
- cíl tvorby – poukázat na společenské problémy a nedostatky, zobrazování témat, která byla dříve tabu
- často velmi rozsáhlá díla – jazyk románu je věcný, použití i nespisovných slov, kompozice je přehledná
- realismus se projevoval i v jiných umění: malířství (Coubert, Repin, Purkyně), hudba (Verdi, Puccini)
předchůdci realismu
- 18. století v Anglii – 1. realistické prvky
Daniel Dafoe – Robinson Crusoe
Jonathan Swift – Gulliverovy cesty
Francie
Honoré de Balzac (1799 – 1850)
- vystudoval práva, ale zabýval se literaturou
- byl z chudé vrstvy – chtěl proniknout do aristokratických vrstev
- dílo: Liská komedie
- cyklus románů – autor popsal všechny vrstvy tehdejší francouzské společnosti
- popis všech životních situací, politiky, církve…
- obsahuje 3 studie (mravu, filozofické a analytické)
- jádrem cyklu jsou 3 romány:
Otec Goriot
- původně bohatý obchodník věnuje lásku a péči svým 2 dcerám (Anastázie, Delfína) – ve stáří žije v pařížském penzionu a je svými dcerami opuštěn, stará se o něho Rastignac (rastiňak) – student, který touží po slávě a bohatství
- autor velmi podrobně popisuje postavy a okolí – základem je neutrální jazyk, ale  objevují se i nespisovné výrazy – kritika společnosti a špatné výchovy
Ztracené iluze
- pokračování osudu Rastignaca
Lesk a bída kurtizán
- Lucien, který touží po slávě, využívá i podsvětí – seznamuje se s Kurtizánou Ester, která Luciena velmi miluje – Lucien je za vše odhalen a nakonec ve vězení spáchá sebevraždu
Evženie Grandetová
- kritika lakoty otce Evženie, aby nemusel platit výměnní za Evženii
Šagrénová růže
- pohádkový námět – Šagrénová růže je talisman, který plní přání, ale ubývá štěstí a radost
- inspirace v díle Oslí kůže
Gustave Flaubert (1821 – 1880)
- je považovaný za nejlepšího realistu – zobrazoval mistrně city a vášně (romány často měnil)
- představitel psychologického románu
- žil na venkově
- dílo: Paní Bovaryová – Mravy francouzského venkova
- román líčící osudy mladé ženy Evy Bovaryové, která se provdala za venkovského lékaře, který byl sice velmi dobrácký, ale i unavený – Eva touží po romantické lásce – zápletky s jinými muži (zklamání, ztráta iluzí) – sebevražda
- bovarysmus – život bez iluzí a ztráta snů – sebevražda
Salambo
- historický román – Kartágo – Salambo je dcera vojevůdce – ztráta iluzí
Citová výchova
- román podobný Paní Bovaryové
- hlavním hrdinou je muž, kterému se nesplní sny – sebevražda
Guy de Maupassant (1850 – 1893)
- mistr povídky a novely (napsal jich asi 200)
- dílo: Kulička
- povídka odehrávající se za francouzsko-pruské války
- několik Francouzů odjíždí dopravníkem před Prusy – různí lidé i jedna prostitutka, které se všichni štítí, ale lidé se ji oblíbí, když jim dá jídlo a zachrání je před Prusy (styk s pruským vojákem) – nakonec se však na ni zase dívají všichni pohrdavě
Miláček (Bel – Ami)
- román, hlavní hrdina George Duroy je velmi pohledný, mladý novinář, který začne své krásy zneužívat – ožení se s bohatou ženou, ale je jí nevěrný – sám ji však usvědčí s nevěry (nebyla to pravda) – získá všechen majetek – dostává se na vrchol – bere si další bohatou ženu, ale je stále nevěrný
Emile Zola (1840 – 1902)
- představitel naturalismu
- napsal 5 teoretických studií – Experimentální román (aplikace přesných metod, zaměření na negativní stránky lidského života)
- jeho díla překládal nejdříve Vilém Mrštík
- dílo: Rougon – Macquartové
- román ze života francouzské společnosti 2. poloviny 19. století
- zaměření na jedince a jejich úchylky
Zabiják
- naturalistický román – otřesná studie vlivu alkoholismu
- Gervaise (žervéz) přijíždí do Paříže se svým druhem a 2 dětmi – druh ji opustí a Gervaise se musí sama starat o rodinu, později si nachází muže – Coupeau (kupó), který se zraní a nemůže pracovat – zvykne si na pití a zahálku – umírá na otravu alkoholu – Gervaise je opět sama, ale snaží se o ni opět její bývalý muž – Gervaise má nedostatek peněz – začíná pít, ztrácí zaměstnání a nakonec umírá
Nana
- román – Nana je dívka, která se objevuje již v románu Zabiják
- díky vlivu alkoholismu v rodině Nany se z ní stává prostitutka
Germinal
- román z hornického prostředí – stávka
Tereza Raquinová
- román – osudy ženy, která podléhá svým pudům – záhuba
Tři města
- trilogie – Lourdy, Paříž, Řím
Anglie
Charles Dickens (1812 – 1870)
- pocházel z chudé rodiny – pobyt ve vězení, práce v továrnách
- nejčastější námět – osud dítěte (sirotek)
- dílo: Oliver Twist
- román – Oliver se dostává proti své vůli do podsvětí – dramatické situace
David Copperfield
Malá Doritka
- romány
Kronika Pickwickova klubu
- humoristický román napsaný na objednávku nakladatele
- obraz soudobé Anglie, dva typy lidí – Samuel Pickwick a Samuel Weller
- hlavní hrdina Samuel Pickwick a jeho přátelé, kteří velmi cestují – jejich idylický pohled se mění poté, co se Pickwick vrátil z vězení (nezaplatil vyděračskou sumu)
Nadějné vyhlídky
- hlavní hrdina Pip – cesta ke snům – stává se dědicem
William Makepeace Thackeray (1811 – 1863)
- dílo: Trh marnosti
Kniha o snobech
- o kariérismu a hlouposti
Thomas Hardy (1840 – 1929)
- kritik společnosti
- dílo: Tess z d’Ubervillů
Neblahý Juda
Robert Luis Stevenson (1850 – 1894)
- dílo: Podivuhodný příběh Dr. Jekylla a pana Hyda
- novoromantický román – motiv dvojnictví (dobro / zlo)
- převtělování Jekylla do Hyda
Rusko
- rozvoj souběžně s romantismem – již u Puškina se objevují realistické prvky
- vrchol – 2. polovina 19. století
- rozvoj – demokratičtí filozofové (Černyševskij, Bělinskij), kteří kritizovali carský absolutismus – nedostatky, zaostalost venkova
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)
- začínal jako romantik – Taras Bulba, poté se orientuje výhradně na realistickou tvorbu
- dílo: Revizor
- satirická komedie
- děj se odehrává v provinčním městečku – ohlášení návštěvy revizora – v tu dobu přijíždí Chlestakov, který je považovaný za revizora a sám toho zneužije
- kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti…
- námět dal Gogolovi Puškin
Mrtvé duše
- 2-dílný román – vrcholné Gogolovo dílo
- hrdina, statkář Čičikov, jezdí po ruském venkově a skupuje seznamy mrtvých nevolníků – na jejich jména dostává půdu – okrádání státu
- otřesné svědectví ruského venkova a nevolnictví
- přeložil K. H. Borovský
Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)
- pocházel z bohaté rodiny – studie v zahraničí (Berlín), většinu života strávil ve Francii – Flaubertův přítel
- psal povídky a romány
- dílo: Lovcovy zápisky
- črty – kratší povídky s jednoduchým dějem a kompozicí
- obraz ruského venkova
- 25 črt – spojuje je všechny postava vypravěče – příhody z toulání přírodou
- krásná příroda / život nevolníků – obraz typického ruského člověka – chudáka
Otcové a děti
- román mapující názory ruské inteligence – konfrontace starší a mladší generace
- autor zobrazuje rozvrstvení ruské statkářské společnosti
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)
- Jasná Poljanka (narození)
- spisovatel a filozof
- účastnil se Krymské války, podnikl 2 cesty na západ
- snažil se najít lepší obraz společnosti – dopracoval vlastní filozofii (morálka, hezké chování, harmonie s přírodou a východním náboženstvím, nutnost sebezdokonalování, neodporovat zlu násilím – Petr Chelčický)
- dílo: Dětství
- jinošství – 3-dílná autobiografie
Sevastopolské povídky
- vzpomínky na Krymskou válku
Vojna a mír
- 4-dílná románová epopej (1805 – 1820)
- děj se odehrává zejména v Rusku, ale autor líčí například i bitvu u Slavkova
- historické události jsou pravdivé, v popředí osudy hrdinů – vystupuje přes 250 postav (nejdůležitější je Andrej Bolkonskij – kníže a zároveň velmi zásadový voják, který je zraněn u Slavkova, se zamiluje do Nataši Rostovové, ale nakonec umírá v jejím náručí; Pierre Bezuchov – přítel Andreje, který je obrovským snílkem a idealistou, se nakonec Natašu bere za ženu)
- autor zobrazil celou ruskou společnost – vývoj názorů
- velmi zdařilé charakteristiky postav, skvělé zobrazení bitev, plesů…
- vystupují i skutečné postavy (Napoleon, Kutuzov)
Anna Karenina
- realistický román – děj ve městě i na venkově
- osudy 2 manželských rodin
- vášnivá láska Anny Kareniny k mladému důstojníkovi Vronskému končící sebevraždou hlavní hrdinky / milostné štěstí manželů Levinových
- hluboká analýza citových a duševních stavů člověka – psychologie lásky
Vzkříšení
- do toho díla Tolstoj shrnul své názory, kdy se začal zabývat náboženstvím a kdy začal odmítat civilizaci
Fjodor Michailovič Dostojevskij (1821 – 1881)
- světový autor – mistr psychologického románu
- nejdříve působil jako voják, poté se věnoval politice (člen utopických socialistů)
- byl zatčen a odsouzen k šibenici – na poslední chvíli byl trest změněn (práce na Sibiři)
- dílo: Chudí lidé
- povídky – pohled na otřesný život
Zápisky z mrtvého domu
- vzpomínky na vězení
Zločin a trest
- psychologický, filozofický román
- hlavní hrdina Raskolnikov – chudý student z Petrohradu, jeho sestra mu chce pomoci, ale on to odmítá – aby získal peníze, zabije 2 ženy – trpí svými činy a tak se svěří prostitutce Soně, která ho přesvědčí k doznání – jako trest dostal 8 let práce na Sibiři
Idiot
- román o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními
Bratři Karamazovi
- 4-dílný psychologický román o otcovraždě
- detektivní zápletka, vina a trest, pokání
Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904)
- zakladatel lyrického a psychologického dramatu
- nejprve byl lékařem
- lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, jemné dialogy, emociálnost, děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tradičnost vyrůstá z nitra postav, hledání životních jistit, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života; pocity, nálady – impresionismus
- dílo: Racek
Strýček Váňa
Tři sestry
- dramata
Višňový sad
- tragikomedie udávající obraz rozkládající se ruské aristokracie, kterou nahrazuje měšťanstvo
- višňový sad – rozklad
Pavilon č. 6
- humoristické a satirické povídky – děj v blázinci
Chameleón
- humoristické a satirické povídky – chameleón je symbolem měšťana, který se dokáže přizpůsobit
Polsko
Henryk Sienkiewicz (1846 – 1916)
- roku 1905 získal Nobelovu cenu
- psal historické romány – oslava polské minulosti z pozice šlechty
- chtěl „bojovat“ proti utlačování polského národa
- dílo: Quo Vadis
- velmi zdařilý historický román
- Quo Vadis = kam kráčíš
- děj se odehrává kolem roku 64 za vlády císaře Nera – zobrazení milostného příběhu Marka a Lygie – Nero zapaluje Řím a obviňuje křesťany – Sv. Petr odchází z Říma a potkává Krista
- zdůraznění křesťanství
Listy z cest
- cestopisné povídky (Evropa, Afrika, Amerika)
Pouští a pralesem
- o únosu 2 dětí
Křižáci
- historický román – boje Poláků proti křižákům začátkem 15. století
Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowsky
- trilogie
Boleslav Prus (1847 – 1912)
- dílo: Farao
- historický román – boj egyptského vládce Ramsese XIII. S církví o moc
Loutka
- román – rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva
Norsko
Henrik Ibsen (1828 – 1906)
- zakladatel moderního psychologického dramatu
- dramaturg, herec, režisér (Oslo)
- 30 let pobýval v Německu a Itálii
- dílo: Peer Gynt
- romanticko-realistická dramatická báseň vycházející z norské národní pohádky
- Peer Gynt – romantická postava
Nora
- drama (činohra) – zápletka se odehrála v minulosti a autor zobrazuje, jak postavy prožívají důsledky
- téma partnerských vztahů
- kritika falešné morálky, odmítání citů či kariéry
Nepřítel lidu
Opory společnosti
- dramata
Švédsko
August Strindberg (1849 – 1912)
- dílo: Červený pokoj
- román – kritika společnosti
Dánsko
Hans Christian Andersen (1805 – 1875)
- psal pohádky, romány i cestopisy
- dílo: Sněhová královna, Cínový vojáček, Malá mořská víla…
- pohádky
Pohádka mého života
- vzpomínková próza, vlastní osudy
USA
Mark Twain (1835 – 1910)
- novinář a humorista – velmi oblíbený satirik
- Mark Twain byl pseudonym
- dílo: Dobrodružství Toma Sawyera
- humoristický a satirický román psaný v ich-formě
- zážitky z dětství, kritika maloměšťáckého života – využití hovorového jazyka i slangu
Dobrodružství Huckleberryho Finna
- román – hlavní hrdina Huckleberry Finn je vychováván vdovou – utíká s černošským přítelem po řece Mississippi na sever
- kritika násilí a netolerance

Principy třídění slov na slovní druhy, mluvnické kategorie

3 principy třídění slov na slovní druhy
1. princip morfologický – slova: - ohebná
- neohebná
2. princip sémantický – význam slova: - plnovýznamová slova
- věcný a gramatický význam
- podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce, citoslovce
- neplnovýznamová slova
- pouze gramatický význam
- zájmena, předložky, spojky, částice
3. princip syntaktický – rozděluje slova podle toho, jakým větným členem mohou být

Mluvnické kategorie
I. mluvnické kategorie vyššího řádu (slovní druhy)

1. podstatná jména = substantiva
2. přídavná jména = adjektiva
3. zájmena = pronomina
4. číslovky = numeralia
5. slovesa = verba
6. příslovce = adverbia
7. předložky = prepozice
8. spojky = konjunkce
9. částice = partikule
10. citoslovce = interjekce

II. mluvnické kategorie nižšího řádu
1. mluvnické kategorie jmenné
a) pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi slovy
- pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
- pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)

- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
- gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
- přirozený rod: - mužský
- ženský
- rozdíly mezi rody (př. děvče)
- možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
- výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
- výjimky u biologických názvů
2. mluvnické kategorie slovesné
a) osoba (persona)
- 3 osoby – slovesa: - osobní
- neosobní (3. osoba singuláru; př. prší, mrazí mě…)
b) číslo (numerus)
- singulár a plurál
- rozpor mezi osobou a číslem: - vykání (2. os. pl.)
- mykání (1. os. pl.) = autorský plurál
- plurál mejestaticus (my z boží vůle král…)
- onkání (starší k mladšímu)
- onikání (úcta; př. byli by tak laskaví)
c) čas (tempus)
- objektivní (minulý, přítomný a budoucí čas)
- přítomný čas (prézenc) – gnómický prézenc (používání přítomného času pro obecné pravdy), historický, dramatický a citový prézenc
- minulý čas (préteritum) – složený: sloveso být + příčestí slovesa (spisovné – ty jsi psal; nespisovné – ty psals)
- předminulý čas (plusquamperfektum) – př. ty jsi byl psal
- budoucí čas (futurum) – jednoduchá forma (slovesa dokonavá), složitá forma (slovesa nedokonavá)
- relativní – ke vztahu k jinému ději (předčasnost, současnost a následnost dějů)
d) slovesný způsob (modus)
- určuje postoj mluvčího nebo pisatele
- oznamovací = indikativ
- rozkazovací = imperativ
- podmiňovací = kondicionál: - přítomný (reálnost za určité podmínky)
- minulý (vyjadřuje nerealitu)
e) slovesný rod (genus verbi)
- činný (aktiv) – podmět = konatel děje
- trpný (pasivum) – podmět konatel děje (podmět často cílem děje)
- opisné pasivum – nejčastěji vyjadřuje výsledek děje (odborný stylu)
- zvratné pasivum – použití zvratného zájmena se
f) slovesný vid (aspekt)
- vyjadřuje ukončenost či neukončenost děje
- dokonavý (pomocí předpon)
- nedokonavý (násobený děj: mluvit – mluvívat)
g) třídy a vzory

Tvoření slov, tendence v současné slovní zásobě

Slovo – skupina hlásek tvořící ustálený význam a jednotný celek

Obohacování slovní zásoby
I. Tvoření nových slov
1. Odvozování (derivace)
- derivologie – slovotvorba (nauka), derivát – vzniklé slovo
a) morfologický rozbor slova
- základní jednotkou –  morfém – nejmenší část slova, která se nedá již dále dělit
- morfémy: a) kořen (radix) – část slova společná všem slovům příbuzným
b) afixy - prefix (předpona)
- sufix (přípona)
c) koncovka - část slova, která se při časování nebo skloňování mění
- pra/les/ní; hrad (nulová koncovka)
b) slohotvorný rozbor slova
- slovo základové – slovo, od kterého je jiné slovo odvozeno
- slohotvorný základ = kořen či kmen
- kmen – část slova bez koncovky: a) jednoduchý
b) složený
- předpona – část slova před (často předložka)
- přípona – část slova po
- slovní rodina – skupina slov odvozená se stejným kořenem (kmenem)
- slova: - nemotivovaná (cítíme je jako slova neodvozená, tvoří základ slovní zásoby – dům, matka…)
- motivovaná (slova odvozená)
- při odvozování někdy dochází k alternaci (střídání hlásek): - samohlásky
- krácení (ráno – ranní)
- dloužení (hrad – hrádek)
- střídání (bílý – běloba)
- vznik, zánik (jádro, pes)
- souhlásky
- měkčení (ruka – ručka)
- tvrdnutí (běžet – běh)
- odvozování podstatných jmen - příponami
- předponami
přídavných jmen - příponami
- předponami
sloves - příponami
- předponami
zájmen
příslovcí - příponami
- předponami
- odvozování příponami, přechylování (příjmení – výjimky)
- obecně podstatná jména – nejčastější přípony (- ka, - yně, - ice)
2. Skládání
- důležitý prostředek k vytváření slovní zásoby
- kompozice – skládání 2 i více slovních základů
a) složeniny vlastní (pravé)
- mezi výrazy je tzv. komponent (- o, - e, - i)
b) složeniny nevlastní (nepravé)
- bez komponentu (okamžik, pravděpodobný, sebekriticky, málomluvný)
- vztah mezi složkami: - souřadný (hluchoněmý)
- podřadný (okamžik, světlovlasý)
- hybridní složeniny – slovo se skládá z cizího a domácího komponentu
3. Tvorba zkratek a zkratkových slov
a) iniciálové – tj., aj., Ing., MuDr. …
b) zkratkové slova – dají se skloňovat (ČEDOK, BESIP, MATES …)

II. Tvoření sousloví
a) univerbizace
- sousloví se spojilo do jednoho slova
- z adjektiva na substantivum (písemná práce – písemka)
z adjektiva na zpodstatnělé substantivum (sekaná pečeně – sekaná, vrchní číšník – vrchní)
vypuštění adjektiva (psací stroj – stroj)
použití vlastního jména či jeho podoby (uherský salám – uherák)
b) multiverbizace
- z jednoho slova vznikne sousloví (důkladně – důkladným způsobem, operovat – provést operaci)

III. Přejímání slov z cizích jazyků
- slova cizího původu mohou být:
1. již zdomácnělá (škola, víno)
2. cizí – zachovala si původní ráz
a) zcela běžná (auto, nafta, rekreace…)
b) mírně běžná (charakter, extrémní…)
c) omezena na okruh odborníků (neuron, reostat…)
d) mezinárodní (internacionální)
e) nespisovná (zvláště z NJ – špunt, kšeft, flaška…)
- slova přejatá: - NJ (barva, rychtář, puška…)
- FJ (páže, turnaj, markýz, parfém, kostým, šanson, fejeton…)
- IJ (konto, banka, kvinteto…)
- AJ (byznys, tenis, šek, fotbal…)
- řečtina (literatura, kostel, fyzika…)
- slovanské jazyky: - ruština (bohatýr, čaj, družka…)
- polština (svěží, tklivý, mluvnice, úvaha…)
- chorvatština (junák…)
- maďarština (guláš, husar, čardáš…)
- jiné jazyky: - arabština (otoman)
- perština (pyžamo)
- indičtina (rýže)
- čínština (kečup)
- japonština (Gejša)
- příčiny přejímání: - rychlý rozvoj vědy, techniky – nutnost pojmenování nových jevů, cizí slova se používají tam, kde chybí česká náhrada
- mezinárodní srozumitelnost
- naopak nesrozumitelnost
- někdy cizí slovo běžnější než česká varianta
- cizí výraz někdy zmírňuje nepříjemné nebo trapné pocity
- snadné tvoření odvozenin

Romantismus

- 1. polovina 19. století (1789 – 1848)
- umělecký směr i životní pocit člověka, který se cítí zklamaný životem, nemůže uskutečňovat své sny – vše ovlivňují peníze
- vliv Napoleonských válek a utužování politického režimu
- někdy je sem zahrnován i preromantismus – podobné znaky, obliba historie a lidové slovesnosti či tajůplný děj
- román – velký epický útvar rozvíjející se od středověku; romantický = zvláštní, záhadný
- umělci odmítají klasicismus – odmítání normy a pravidla, snaha tvořit svobodně – zobrazovat své pocity
- znaky romantismu:
- subjektivismus – výpověď (zaujetí) autora
- převažují city a fantazie nad rozumem
- rozpor mezi snem a skutečností; individualismus – hlavní hrdina se cítí osamělý, nešťastný
- autor = velmi často hlavní hrdina (osoby nepřízpusobeny společnosti)
- zobrazování lásky
- útěk z reality (návrat do historie, do přírody, exotika)
- prolínání žánrů – největší rozvoj poezie; oblíbeny lyrickoepické žánry – balada, romance, román ve verších, veršovaná povídka; v próze hlavně román (historický), nejméně se rozvíjí drama
- malířství: Eugene Declacroix (ežen deklarua) – Francouz, Goya – Španěl, Kosárek
- hudba: Weber, Schubert, Schuman, Chopin, Rossini, Beethoven

Český romantismus
- česká literatura ve 30. – 50. letech 19. století
- v této době ještě doznívají tradice NO – literatura – výchovná funkce – láska k vlasti a touha po svobodě českého národa
- 1848 – 1849 – průběh revoluce (neúspěšná)
- začíná se objevovat romantismus z evropské literatury – boje mezi autory o romantické pojetí literatury (od 30. let) – Mácha / Tyl
- Mácha ovlivněn anglickým romantismem – zdůraznění subjektivního pojetí literatury – svobodné vyjádření vlastních pocitů, názorů a myšlenek – krása jazyka – psaní umělecky náročné literatury
- ve své době nebyl Mácha oceněn
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
- romantický básník a prozaik pobuřující svými názory, odmítal výchovné pojetí literatury
- narodil se na Malé Straně – rodina vlastnila krupařský krám – bankrot – chudé dětství – matka přivedla Máchu k lásce k hudbě a literatuře
- vystudoval filozofii a práva
- četl německé i anglické romantiky, ale i staré české kroniky
- sympatizoval s polským povstáním – obhajoba Mickiewiczových děl
- láska k divadlu – herec v ochotnickém divadle (Tyl), kde potkal Lori (Eleonora Šomková), se kterou měl syna
- s Lori odešel do Litoměřic, kde působil jako advokátní úředník
- před svatbou zemřel na infekci – hrob na Vyšehradě
- miloval zříceniny apod. – podnikal dlouhé cesty pěšky
- dílo: V svět jsem vstoupil
- lyrické básně – rozpor mezi snem a realitou – zklamání, pesimismus, pomíjivost života – jediná jistota = země
Hoj, byla noc!
- lyrické básně – inspirace v Blanických rytířích – pocit osamělosti
Máj
- lyrickoepická skladba
- základem je jednoduchý děj odehrávající se u Doks, který je pouze mlhavě nastíněn – Vilém se omylem dopustí otcovraždy – jeho milá (Jarmila) spáchá sebevraždu – Vilém vězněn a popraven
- v díle se prolínají 3 tragédie – 1. Vilém a Jarmila, 2. tragédie autora, 3. tragédie obecně lidská (člověk trpí za něco, co nespáchal)
- kompozice díla – 4 zpěvy a 2 intermezza (mezihry)
- 1. zpěv – protiklad krásy večerní přírody a osudu Jarmily
- 2. zpěv – protiklad krásy života a osudu člověka odsouzeného k smrti
- 1. mezihra – autor zobrazuje jak se příroda chystá na Vilémovu popravu
- 3. zpěv – protiklad krásy ranní přírody a popravy Viléma
- 2. mezihra – nářek Vilémových přátel
- 4. zpěv – týká se Máchy – přemýšlení o postavách i o sobě – pesimistické názory
- jazykové prostředky – v kráse a lyričnosti jazyka spočívá hlavní význam Máje – počátek české moderní poezie
- nejdůležitější je krása přírody – personifikace (o lásce šeptal tichý mech), básnický přívlastek (Hrdliččin zval ku lásce hlas), snaha vyvolat barevné vidění (v jezeru zeleném), kontrasty, oxymorón…
- rytmus Máje – jamb, zvukomalba
- ilustrátoři – Mikoláš Aleš, Cyril Bouda, Karel Svolinský, Aleš Zrzavý
Cikáni
- román – nejepičtější – složité lidské vztahy – život vzdělanců – romantické i tragické zápletky
- realistická kresba postav – zdůrazňování jejich svobody a lásky
Obrazy z mého života
- povídky – lyričnost – autobiografické prvky (zápisky)
Pouť krkonošská
- básnická próza – obraz přírody
- sen hlavního hrdiny – pouť poutníka na Sněžku – fantazie
Marinka
- lyrizovaná povídky – obraz pražské chudiny Na Františku
- Marinka = ideál krásy / drastická skutečnost – prostředí chudoby
Křivoklát
- román – 1. část 4-dílného cyklu Kat
- téma – vnitřní tragédie osamoceného člověka (bratři – Václav IV. a Kat)
- přínos Máchy – nejdříve byl oceněn v zahraničí (Německo) – čeští umělci Máj odmítli, přijali ho až Májovci (Neruda, Hálek, Světlá) – almanach Máj (1858); dnes patří Mácha k největším básníkům – oceněn F. X. Šaldou (Mácha – snivec a buřič – esej o Máchovi)
Karel Sabina
- přítel Máchy, básník – psaní libret (Prodaná nevěsta)
- dílo: Oživené hroby
- próza
Josef Václav Frič
- básník, povídkář, dramatik i překladatel
- redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla
- dílo: Paměti
- svědectví o mládí, popis událostí roků 1848 a 1849
Písně z bašty a jiné básně
Václav Bolemír Nebeský
- dílo: Protichůdci


Německý romantismus
- „jenská škola“ – označení německých romantiků
- rozmanitý – ovlivněn náboženstvím
Novalis (1772 – 1801)
- vlastním jménem Friedrich von Hardenberg
- dílo: Hymny noci
- básnická sbírka – 6 hymnů psaných veršem i prózou
- motivy zklamané lásky, myšlenky o smrti
- použití symbolů
Heinrich von Ofterdingen
- nedokončený román
Jakob a Wilhelm Grimmové
- vztah k lidové tvorbě i germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky
Heinrich Heine (1797 – 1856)
- dílo: Kniha písní
- lyrická sbírka o 5 částech – Jaký má život i svět smysl? – autor nedostává odpověď

Anglický romantismus
George Gordon Byron (1788 – 1824)
- básník; byl šlechticem – rozchod s touto společností i se svojí ženou
- většinu života strávil v Itálii
- hlásal: „Právo národů za svobodu a samostatnost.“
- zemřel na mor (nákaza v Řecku – boj s Turky)
- dílo: Childe Haroldova pouť
- lyricko-epický epos – autobiografie
- putování zeměmi – Belgie, Švýcarsko, Albánie, Turecko… - bolest z nesvobody národů – líčení krásy přírody – pouť končí v Itálii na pustém pobřeží – osamocenost
- z díla vychází postoj – byronismus – revolta autora proti světu, zažívání světabolu (spleen)
Manfred
Kain
- veršovaná dramata – revolta vůči bohům = titanismus
Percy Bysshe Shelley (1792 – 1822)
- básník, psal veršovaná dramata a kritizoval společenskou nespravedlnost, pokrytectví, náboženskou tyranii
- dílo: Odpoutaný Prométheus
- inspirace antikou, titanismus
Walter Scott (1771 – 1832)
- Skot – šlechtický původ
- nejprve básník – veršované rytířské povídky (Jezerní panna), později prozaik – zakladatel historické povídky a románu
- popisoval dobu a její zvyky (čestnost, vlastenectví…); ovlivnil Čelakovského i Máchu
- dílo: Waverly
- námět ve skotském povstání )1775) – nejdříve vyšlo dílo anonymně, později se autor přiznal
Ivanhoe
- děj z anglické historie z konce 12. století – napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Kenilworth
- historický román z doby vlády Alžběty

Francouzský romantismus
a) „zpátečnický“ romantismus
Francois René de Chateaubriand (1768 – 1848)
- dílo: Atala
- poema (básnická povídka) z indiánského prostředí – nešťastná láska – Atala předurčena bohu
- do češtiny přeložil Josef Jungmann
b) „revoluční“ romantismus (romány z tehdejší doby – kritický postoj)
Victor Hugo (1802 – 1885)
- básník, prozaik i dramatik
- otec byl napoleonský generál, matka roajalistka (větší vliv)
- postupně se stal zastáncem svobody
- účastnil se i politického života – zklamání, odchod – poté se věnoval pouze literatuře
- dílo: Cronwell
- drama s předmluvou – program francouzského romantismu (vzor = Shakespeare)
Legenda věků
- poezie – rozsáhlý básnický cyklus
- zobrazení vývoje lidstva směřujícího k humanitě a lepší budoucnosti
- autor se věnuje mýtům, filozofii, vědě, náboženství
- ovlivnila Vrchlického a Machara
Východní zpěvy
- poezie – boj Řeků za samostatnost
Zpěvy soumraku
- poezie – vyjádření soucitu k chudým a utlačovaným, inspirováno červencovou revolucí
Chrám matka boží v Paříži
- součást volné prozaické trilogie (romány Dělníci moře a Ubožáci)
- dějem Paříž v 15. století – vláda Ludvíka XI. – obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva
- kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda / hrbáč – zvoník – Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll  / Quasimodo) – dramatický dějový spád
Ubožáci
- 2-dílný román ze současnosti
- hlavní hrdina, který byl odsouzen na galeje po krádeži chleba – na útěku se setkává s knězem – změna života hlavního hrdiny
- kritika norem a zákonů ve Francii
Dělníci moře
- román ve verších, který vypráví osudy rybáře – bojování proti živlům atd.
Devadesát tři
- návrat do historie (1793) – popisování revolučního roku a jak ho prožívají lidé na francouzském venkově
Stendhal (1783 – 1842)
- vlastním jménem Henri Beyle (bel)
- autor psychologických románů, psal i vzpomínkovou prózu
- píše na rozhraní romantismu a realismu
- působil ve službách Napoleona – později žil v Itálii
- dílo: Červený a černý
- hlavní postava Julien Soret, který žije na venkově a je velmi pohledný, touží po bohatství a kariéře – používá proto intriky, pokrytectví, využívá i své krásy
- vše se mu nakonec vymstí – přijde do konfliktu s jedním šlechticem – obviněn – odmítnul milost, v poslední řeči pohrdnul lidmi – popraven
- román je výbornou psychologickou studií – kritika měšťanské společnosti
- román má již realistické rysy
Kartouza parmská
- román odehrávající se v Itálii
- hlavní hrdina – mladý šlechtic – obdivuje Napoleona – po Napoleonově porážce ztrácí smysl života – dostává se do vězení – nakonec vstoupí do kláštera
O lásce
Dějiny malířství
- studie
Alexander Dumas starší (1802 – 1870)
- prozaik, dramatik
- psal dobrodružné romány na pokračování (80)
- dílo: Tři mušketýři
- román odehrávající se v 17. století ve Francii
- oddanost, věrnost, láska, čest
- pokračování: Tři mušketýři po 20 letech, Tři mušketýři ještě po 10 letech
Hrabě Monte Christo
Černý tulipán
Alfred de Musset (1810 – 1857)
- nejsubjektivnější francouzský romantik – skutečnost zobrazena citově
- nešťastná láska k George Sandové – autor si ji zavinil sám svojí žárlivostí
- dílo: Zpověď dítěte svého věku
- román – hrdinou básník Octavius – pocity zoufalství, beznaděje – autobiografie
- motiv nešťastné lásky – George Sandová
Noc květnová
Noc prosincová
- pesimistický postoj ke světu

Ruský romantismus (prolínání romantismu a realismu)
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)
- šlechtický původ – velký revolucionář (dvakrát ve vyhnanství - Krym)
- skrytě obdivoval Petra Velikého (viz báseň Můj portrét)
- díky jeho dílům dohnala ruská literatura Evropu
- zemřel v souboji o čest své ženy
- dílo: Kavkazský zajatec
Bachčisarajská fontána
- lyrickoepické skladby
Cikání
- hrdinou šlechtic Aleko – nespokojenost, vyznávání svobody – odchod na venkov, kde žije s cikány – zamiluje se do jedné cikánky, která ho však nemiluje
- cikánku i se snoubencem nakonec hlavní hrdina zabije – sám chtěl svobodu, jiným ji však nedopřál
Evžen Oněgin
- Evžen je šlechticem z Petrohradu – oblíbený, miluje společnost – postupně ho však tento život přestává bavit – odchod na venkov – zde mu dopisem vyzná lásku Taťána, on ji však odmítne, ale touží po její sestře (Olga), který je však zasnoubena s básníkem Lenským – dojde mezi nimi k souboji a Evžen Lenského zabije – odchod s Olgou ze země – po několika letech se Evžen vrátí, zamiluje se do Taťány, která ho však odmítne
- román byl přeložen do češtiny Josefem Horou
- Evžen bývá charakterizován jako typ „zbytečný člověk“
Pohádky
- sbírka pohádek (O rybáři a zlaté rybce)
Piková dáma
- fantastický námět
Boris Godunov
- historické drama – 16. – 17. století – boje o mocenský trůn v Moskvě
Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)
- v jeho dílech vrcholí ruský romantismus
- obdivoval Puškina – revoluční názory – vyhnanství (Kavkaz)
- zemřel v souboji
- dílo: Démon
- poema (básnická povídka) – autor vyjadřuje svoji filozofii – zlo se rodí ze slabosti dobra
- Démon byl odsouzen bohem k životu bez lásky – bloudí Kavkazem a zamiluje se do kněžny Tamary – zabije jejího snoubence – Tamara odchází do kláštera
- Démon je bytost, která je nespokojená a plodí pouze zlo
Hrdina naší doby
- román – hlavní hrdina nenachází v ničem uspokojení – rozebírá své duševní pocity – „zbytečný člověk“ – hledání smyslu života

Polský romantismus
- 1831 – povstání Poláků – neúspěch, ochod umělců do emigrace
Adam Mickiewicz (1798 – 1855)
- žil převážně ve Francii, přítel Puškina
- dílo: Pan Tadeáš
- epos o nepřátelství dvou zemanských rodů
- spousta epizod a úvah – o mravech, stolování, ale i historky ze šlechtického prostředí
Konrad Wallenrod
- poema (básnická povídka)
- téma národně osvobozeneckého boje – Litevec v postavení velmistra Řádu německých rytířů se obětuje, aby pomstil svůj národ
- epický děj přerušován lyrickými vložkami
Julius Slowacki (1809 – 1849)
- žil v emigraci, měl velkou fantazii
- dílo: Balladyna
- veršovaná tragédie – inspirace ÚLS – rytíř si chce vzít Balladynovu sestru, kterou nakonec Balladyna sám zabije, ale sám později umírá po zásahu blesku – nadpřirozené jevy, biblické citace…

Maďarský romantismus
Sandor Petöfi (1823 – 1849)
- básník, lyrik – poezie vlastenecká, revoluční a milostná
- padl v revoluci 1848-49
- dílo: Apoštol
- autobiografický obraz tragického osudu revolucionáře
Píseň Národa, Psů, Vlků
Verše
Perly lásky

Americký romantismus
Edgar Allan Poe (1809 – 1849)
- básník a prozaik – osiřel ve 2 letech
- studoval ve vojenské akademii – vyhozen za nekázeň
- studoval jazyky, ovlivnil francouzské „prokleté básníky“ – Charles Baudelaire
- dílo: Havran a jiné básně
- 48 básní (přeložili je Nezval i Mácha)
- vzpomínka na zemřelou lásku – symbolem havran
Filozofie básnické skladby
- eseje – autor vysvětluje racionálně svoji tvůrčí metodu „poezie účinku“
Grotesky a arabesky
- 25 povídek – různá témata, častá alegorie
Jáma a kyvadlo
Zlatý brouk
Vraždy v ulici Morgue
- detektivní povídka – Poe je zakladatelem detektivní povídky
horrorové povídky
Henry Wadsworth Longfellow (1807 – 1882)
- dílo: Píseň o Hiawathovi
- epos, který čerpá ze starých indiánských pověstí