Formativní vlivy působící na osobnost
Člověk je tvorem biologickým a společenským. Biologické a sociální tvoří v osobnosti člověka funkční celek. Na utváření člověka působí vedle vlivů biologických a přírodních i vlivy sociální. Všechny tyto vlivy mohou za určitých okolností působit v dané situaci jako stabilizátory nebo labilizátory psychického vývoje. Mezi labilizátory patří často krizové, mezní, náročné a konfliktní životní situace.
Obě základní determinace (biologická a sociální) mohou působit v souladu nebo v protikladu. O působení souladném hovoříme tehdy, když může člověk optimálně realizovat své vlohy, své nadání. O nesouladném působení hovoříme tehdy, když člověk žije v rozporu se zákony přírody nebo společnosti (včetně pravidel morálky).
Vždy musíme počítat se souhrou většího počtu činitelů při utváření osobnosti, musíme hledat mnohostrannou podmíněnost všech jevů - kladných i záporných. Každá osobnost je podmíněna biologicky, historicky, ekonomicky, geograficky, sociálně a psychologicky.
Duševno člověka tvoří jednotu s biologickou stránkou organismu. Je tedy biologicky podmíněné, determinované, a to především nervovou soustavou člověka, žlázami s vnitřním vyměšováním, celkovým stavem a růstem, věkem, biologickými potřebami, dědičností a prostředím.
Trvalejší složky přírodního prostředí (např. ráz krajiny) působí na některé formálně dynamické stránky osobnosti (jako je aktivita- pasivita, vzrušivost - mírnost apod.),Proměnlivé složky (např. klima, vlhkost vzduchu, vítr apod.) působí na aktuální duševní stavy: nálady, postoje, rozhodování, aktuální stav bdělosti aj.
Podstatu lidského duševna, vědomí, spojujeme u člověka s existencí lidské společnosti.
Společenské prostředí (kultura) vykonává u člověka tyto funkce: omezení, zábrany určitých tendencí (tj. funkce restriktivní), usměrnění určitými pokyny (tj. funkce direktivní), pokud jsou zájmy určitým způsobem chráněny, jde o funkci protektivní. Díky kulturním normám můžeme do jisté míry předvídat, jak se člověk v určité situaci zachová (funkcepredikativní). Každý z nás je sociálně determinován řadou společenských skupin (a to jak nezáměrně - funkcionálně, tak záměrně - intencionálně), mezi nimiž velkou roli hraje rodina a škola. Když nemůžeme vysvětlit chování a prožívání člověka ze sociálních a psychologických příčin, hledáme příčiny biologické (úrazy, choroby, ateroskleróza, dědičnost).
Rodové, zděděné dispozice
Dědičně jsou determinovány především některé formálně dynamické stránky osobnosti (jako je nadání, zčásti temperament, t.j. základní vitální napětí a afektivní vzrušivost, ale i extrémní povahové rysy), kdežto obsahová struktura osobnosti či zaměřenost (t.j. zájmy, obyčeje, zvyky, zábavy, tabu, hodnoty, cíle, postoje, morální a charakterové rysy, dále organizovanost a živelnost, povrchnost či důkladnost myšlení atd.) je v podstatné míře závislá na životních situacích a vlivech společenského prostředí, zejména výchovy.
Dědičnost je komplikována jevem, kterému se říká mutace, t.j. náhodně nastávající změna genů. Mutace způsobují, že druhy nejsou stálé a dědičnost se nepředává z pokolení na pokolení beze změn, stabilně. Mutace se náhle objevují a dědí v dalších generacích. Jsou zdrojem nových vlastností. Jejich výskyt je sice zákonitým následkem vlivu vnějších a vnitřních faktorů, ale směr, t.j. kvalita je většinou náhodná vzhledem ke směru vlivů, které mutace vyvolaly.
Dědičnost definujeme jako schopnost živých organismů přenášet své znaky a vlastnosti dalším generacím.
Nejde však jen o pouhé přenášení znaků, rysů a vlastností na potomstvo. Je nutno vždy brát v úvahu hledisko vývojové, dynamické a také spolupůsobení individuálních životních podmínek. Proto nejlépe odpovídá skutečnosti považovat dědičnost za takový jev, při kterém se rodiče a jejich potomstvo chovají v obdobných podmínkách podobným způsobem. Dědičnost vznikla, rozvíjela se a zdokonalovala v procesu biologické evoluce. Základními faktory biologické evoluce přitom jsou mutace /změny dědičnosti/ a přírodní výběr.
Vrozené dispozice
Jsou syntézou dědičných dispozic a změn, jež nově vznikající organismus prodělal (během těhotenství matky, příp. v raném stádiu vývoje).
Perinatální - na vývoj dítěte výrazně působí některé choroby matky v prvních třech měsících těhotenství (zarděnky, syfilis, hyperemesis gravidarum aj.), ionizační záření, nikotinismus, narkomanie, alkohol, špatná výživa.
Prenatální - komplikace může znamenat jak porod příliš prodloužený, tak porod překotný nebo klešťový, s Kristellerovou expresí, přidušení dítěte při porodu, jeho kříšení, asfyxie modrá či mramorově bílá. Následky – DMO, dysartrie, atd.
Postnatální - prodělaná onemocnění, úrazy a operace, špatná výživa.
Vlivy prostředí
Na vývoj osobnosti působí celá řada přírodních činitelů, např.:
podnebí, kosmické vlivy, meteorologické vlivy, měsíc, kosmické záření, vlhkost a čistota vzduchu, gravitační vlivy, krajina, roční období, změna počasí.
Sociální determinace osobnosti
Sociálně je člověk determinován řadou společenských skupin, mezi nimiž mimořádně velkou roli hraje rodina, jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova potomstva.
Rodinné prostředí je prvním a základním životním prostředím člověka, které zároveň odráží problémy doby. Organizace rodinného života je jakýmsi sociologickým modelem dané kultury a vztahy mezi manžely, mezi rodiči a dětmi i mezi sourozenci navzájem do značné míry vyjadřují zvláštnosti dané třídy, kultury, doby, tradice a rasy.
V současnosti bývá rodina často destabilizovaná, prochází krizí, která se projevuje např. vysokou rozvodovostí. Praktickým řešením specifických problémů a prevencí rozvodovosti rodiny se zabývá manželské a rodinné poradenství a pedagogicko-psychologické poradenství.
Charakteristika současné typické rodiny jako vícefunkční sociální skupiny (podle J. Musila):
1. Je zakládána dříve než v minulosti a trvá déle ve formě manželské dvojice.
2. Je vědomě plánována, pokud jde o počet dětí.
3. Je to malá nukleární rodina, v níž žijí manželé a jejich děti (zmenšil se počet vícegeneračních rodin)
4. Je soustředěna na plnění svých základních funkcí, t.j. na funkce biologické, psychické a socializační.
5. Je většinou neolokální, t.j. ubytovaná odděleně od rodičů muže i ženy.
6. Je ekonomicky soběstačná, za sebe odpovědná, a proto relativně nezávislá na širším příbuzenstvu.
7. Je utvářena dobrovolně partnery z okruhu stejného postavení.
8. Je demokraticky řízena a postupně směřuje k symetrii sociálních rolí manželů, umožňuje diferenciaci zájmů.
9. Je zaměřena na péči o výchovu dětí a na vztahy mezi manželskými partnery.
10. Její společenský význam je státem právně, ekonomicky i jinak uznáván a posilován.
Za základní podmínky pro úspěšnou socializaci dítěte v rodině jsou považovány:
1. Přiměřeně podnětné prostředí odpovídající individuálním potřebám dítěte.
2. Přiměřená interakce a komunikace v rodině. Rodiče jako vhodný model zralého sociálního chování. Přiměřená pozice mezi sourozenci.
3. Přiměřené opětování náklonnosti a lásky dítěte rodinou.
4. Přiměřené uznání dítěti, nejen jeho adaptivitě, (přizpůsobivosti), ale i jeho expresivitě, (spontánnosti).
5. Adekvátní respektování dítěte jako samostatné bytosti.
Zralá osobnost
Zralá osobnost je především charakterizována jako schopná sebeovládání.
Cílové vlastnosti výchovy a sebevýchovy stanovil např. A. Maslow:
1. Adekvátní vnímání reality a schopnost tolerovat nejistoty.
2. Akceptace sebe a druhých lidí takových, jací jsou.
3. Spontánnost v myšlení a v chování.
4. Zaměření spíše na problémy než na sebe.
5. Smysl pro humor.
6. Vysoká tvořivost (kreativnost).
7. Odolnost vůči vlivům masové kultury.
8. Starost o blaho lidstva.
9. Schopnost hlubokého uvědomění základních životních zkušeností.
10. Hluboké, uspokojující interpersonální vztahy (spíše s několika lidmi než s větším počtem lidí).
11. Schopnost pohlížet na život z objektivního hlediska.
Pro žádoucí rozvoj osobnosti dítěte je nutno zajistit optimální působení těchto příznivých faktorů:
- spokojenost rodičů v manželství a dětí v rodině
- klima rodičovské soudržnosti, kritické opory
- atmosféra radostnosti a lásky (náročné, důsledné a přísné)
- pocit bezpečí a zázemí, jistoty
- potřeba společenského kontaktu
- vzdělání, kulturní a morální i estetická úroveň rodičů
- vhodné výchovné prostředky
- adekvátní čas věnovaný výchově dětí, společnému prožívání přírody
- sociální kontrola dětí, trénink smyslu pro „fair play“
- orientace rodičů na kulturní hodnoty a na uspokojování kulturních potřeb
- sourozenecké vztahy
- dobré mezigenerační vztahy
- úsilí o denní režim dítěte v rodině: cílevědomé vytváření pracovních, kulturních a hygienických návyků, ale i dostatek volného času
- adekvátní ekonomické, finanční zabezpečení rodiny, uspokojování hmotných potřeb
- dostatek prostoru.
