Osobnost učitele
Základní pojmy:
Osobnost – V hovorovém pojetí uznávaný člověk, kladně přijímaný, svérázný svým životem a jednáním. V psychologickém pojetí každý člověk s jedinečnou strukturou svých psychických dispozic a vlastností.
Učitel – Je pracovník, jehož činnost je přímo spjata s činností ve školském prostředí. Člověk vykonávající učitelskou profesi. Vzhledem k feminizaci školství v ČR převažují v učitelské profesi ženy.
Stres – Stav organismu , který vzniká dlouhodobým působením zátěžových vlivů a schopností člověka odolat této zátěži. Podle intenzity můžeme rozdělit stres na prestres s pozitivní adaptační úlohou, eustres (přijatelný stres při překonávání překážek) a distres (negativní stres, snižuje adaptační schopnosti).
Stres učitele – stres související s výkonem učitelské profese, jehož hlavními zdroji jsou: žáci se špatnými postoji k práci, rychlé změny vzdělávací projektů a organizace školy, špatné pracovní podmínky, konflikty s kolegy a pocit, že společnost nedoceňuje práci učitele.
Syndrom vyhoření
Vzniká jako důsledek dlouhodobého působení stresu, chronické zátěže spojené s dlouhodobým nasazením pro jiné lidi. Vyskytuje se zejména u pacovníků vykonávající tzv. pomáhající profese např. Osoby pracující jako sociální pracovníci, pedagogové, poradci, zdravotníci atd. V procesu vyhoření hraje důležitou roli délka zaměstnání. Čím déle je člověk zaměstnán v v náročném prostředí, tím méně mu zpravidla přnáší jeho práce uspokojení. V negativním slova smyslu, začně se měnit jeho vztah ke klientům, žákům, kolegům a dokonce také k přátelům a životnímu partnerovi.
Projevy vyhoření:
1. tělesné vyčerpání – chronická únava, celková slabost, náchylnost k nemocem, úrazům, poruchy spánku, narušení stravovacích návyků, bolesti hlavy, zad.
2. emocionální vyčerpání – pocit beznaděje a bezmoci, podrážděnost, negativní ladění vůči lidem, ale i sobě samému (může vést až k sebevraždě), celková labilita.
3. duševní vyčerpání – negativní postoje k sobě a okolí, z práce vytrácí lidský rozměr, dochází tzv. k dehumanizaci, uzavřenost do sebe, úzkost, strach, představy s děsivým obsahem.
Vyhoření je proces, který má své fáze a dynamiku.
Fáze:
1. nadšení – bývá na začátku, často souvisí s nerealistyckým pohledem na pomáhající profesi, nepřiměřená očekávání, enormní zapojení do práce, značné pracovní uspokojení
2. stagnace- nadšení pomalu dohasíná, práce již není tak přitažlivá,v popředí jsou subjektivní a mimopracovní zájmy
3. frustrace – často spojená s kladením otázek po smyslu práce, začínají se vyskytovat obtíže na pracovišti a s tím i v osobním životě
4. apatie – je reakcí na bezvýchodný stav, člověk dělá pouze to, co musí podle pracovní náplně
5. syndrom vyhoření
Prevence vyhoření
pozitivní přeladění - načerpání nové síly
psychohygiena – např. joga, autogenní tréning, Jacobsonova relaxace
pozitivní očekávání – přesvědčení, že naše práce má každý den smysl
umět se odprostit od problémů
osobní disciplinovanost a pokora – uvědomení si svých reálných možností i své vlastní hodnoty
dobré rodinné zázemí – zejména fungující manželství
náboženství a víra
Zjišťování míry vyhoření
BDG Pines – dotazník vypracovaný dr. Pinesovou
Strategie překonávání syndromu vyhoření:
• změnit myšlenkové a pocitové vzorce, které vyvolávají stres
• sebejistě se vyrovnávat s nároky druhých
• zvyšovat si pracovní kvalifikaci
• organizace práce
• zlepšovat komunikaci a spolupráci v zaměstnání
• účastnit se případové diskusní skupiny
• orientace na budoucnost
Relaxační techniky:
Jejich účelem je dosáhnout lepší psychické pohody prostřednictvím uvolnění. Uvolnění těla je přenášeno i do oblasti psychiky. Při relaxaci se používá i autosugesce nebo řízená imaginace.
Autogenní trénink:
Jedna z nejrozšířenějších relaxačních metod. Zakladatel – J.H.Schulz, německý lékař.
Má dvě formy. Základní forma znamená navození šesti pocitů, a to tíhy v těle, tepla v končetinách, klidného dechu, pravidelné srdeční činnosti, pocitu tepla v nadbřišku, chladného čela . Tyto pocity s nejprve praktikují pod vlivem terapeuta. Doporučuje se praktikovat tuto činnost jednou denně, nejlépe vždy ve stejný čas. Je jedno, jaká denní doba bude určena. Autogenní trénink lze provozovat vleže nebo v sedě.
Použité zdroje:
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. vyd.Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8
JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. Praha: Triton, 2003. ISBN 80-7254-329-6
PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-631-4
HENNIG, C. KELLER, G.. Antistresový program pro učitele. Projevy, příčiny a způsoby překonání stresu z povolání. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-093-6
