Pojem osobnost
Pojem osobnost patří k nejobecnějším psychologickým pojmům. Setkáváme se s desítkami podrobnějších definic osobnosti. Většina z nich obsahuje – jen s dílčími modifikacemi - tři základní momenty:
1) osobnost zahrnuje rozsáhlý soubor, souhrn momentů: vlastností, procesů a stavů, návyků, postojů apod.
2)osobnost se vyznačuje uspořádáním, strukturou dílčích momentů, je to velmi složitý systém,
3) osobnost vyjadřuje rozdíly, diference mezi lidmi, popřípadě jedinečnost člověka, jeho odlišnost od ostatních lidí.
Osobnost je „obecně člověk“ z psychologického hlediska, s jeho biologickými, sociálními a psychologickými aspekty, s jeho obecnými zákony učení a vývoje, obecnými vztahy mezi schopnostmi a zájmy, temperamentem a charakterem atd. Osobnost je ale zároveň určitý člověk, individuum odlišné od ostatních ve vlastnostech, zkušenostech, životním běhu atd.
Jednotlivé aspekty osobnosti či její části, subsystémy, lze třídit a uspořádat různým způsobem. Začneme tím, který je přijímán většinou učebnic bez ohledu na koncepce zastávané jejich autory – je to rozlišení na motivaci, schopnosti a rysy osobnosti, popřípadě soustavy těchto rysů, vyjadřované výrazy temperament a charakter.
Motivace
Motivaci chápeme jako souhrn hybných momentů v osobnosti a v činnosti: souhrn toho, co člověka pobízí, aby něco dělal, nebo co mu v tom zabraňuje.
Schopnosti a tvořivost
Schopnosti jsou vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a dobře je vykonávat.
Rozlišují se schopnosti různého druhu: verbální (slovní porozumění), numerické (početní), prostorové (schopnosti prostorových představ), paměťové, percepční (dobře vnímat, rozlišovat barvy), umělecké, sportovní, sociální aj.
V psychologii se dosud nejvíce zkoumají a také pro praktické účely diagnostikují ty z uvedených druhů schopností, které se týkají poznávání, myšlení, řešení problémů. Souhrnně se označují zpravidla termínem inteligence. H. Gardner, D. Goleman a další autoři značně rozšiřují pojem inteligence tak, že zahrnuje nejrůznější druhy vlastností osobnosti, tradičně nezařazované mezi schopnosti – uvádějí interpersonální inteligenci (schopnost rozumět druhým lidem), intrapersonální inteligenci ( schopnost poznávat sám sebe, rozumět svým pocitům a podle toho jednat), emoční inteligenci (překrývá se s tím, co se tradičně označuje jako charakter) aj.
S pojmem schopnosti souvisí několik dalších psychologických pojmů.
Vloha – je biologický, vrozený předpoklad pro rozvinutí schopností.
Nadání – je soubor dobře rozvinutých schopností pro určitou oblast lidské činnosti, např. nadání na matematiku , jazyky atd.
Talent (popřípadě genialita) – označuje zvlášť vysoký až docela výjimečný stupeň schopností či nadání.
Tvořivost (neboli kreativita) – znamená soubor vlastností osobnosti, které umožňují tvůrčí činnost, popřípadě tvůrčí řešení prblémů.
Rys osobnosti je psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování a prožívání.
Rys osobnosti vyjadřuje právě to, jakým způsobem něco člověk dělá - zda vytrvale/bez vytrvalosti, klidně/se vzrušením, podřizování/vedoucí role.
Rys osobnosti je příznačný pro určitého jedince, odlišuje ho od ostatních. V průběhu života je relativně stálý. Některé rysy jsou určovány převážně vrozenými předpoklady, jiné spíše učením, výchovou, společenským prostředím.
Často se užívá Eysenckovy dvojice rysů: extraverze/introverze (družný/uzavřený), stabilita/labilita (vyjadřuje odolnost k zátěži).
Pro orientaci ve vysoce složitém systému, jímž je osobnost, je účelné seskupovat rysy osobnosti podle vzájemné příbuznosti. K tomu účelu se od starověku nabízejí termíny temperament a charakter.
V latině temperament – temperamentum – znamená poměr, v dané souvislosti poměr různých šťáv v těle a jim odpovídajících vlastností. Temperament označuje tu část osobnosti, která je určována převážně biologicky a projevuje se hlavně způsobem citového reagování.
Charakter v řečtině znamená původně svéráz, podle něhož lze rozeznat předmět. Označuje druhou část osobnosti, která je determinována převážně sociálně a má společenský, zejména morální význam. Obě se však vzájemně prostupují.
Od starověkých lékařů Hippokrata a Galena a jejich následovníků se traduje o čtyřech temperamentech: sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik
Sangvinik - stabilní extrovert:
Sangvinik je společenským typem člověka. Je citový a svůj život si neumí představit jinak než bez vzrušení. Své životní zážitky také dokáže barvitě a hlasitě vyprávět. Už v dětském věku byl zvědavým dítětem, které si nejraději hrálo ve skupině ostatních dětí. Pro sangvinika je přirozený fyzický kontakt s lidmi, doteky, hlazení, což může být někdy méně temperamentním lidem nepříjemné. Tito lidé se často uplatňují ve vedoucích pozicích, dokáží beze studu produkovat množství kreativních nápadů a přitáhnout ostatní vlastní energií a nadšením.
Co se týče záporných vlastností sangvinika, často překypuje nápady, ale leckdy je nedokáže dotáhnout do zdárného konce. Příliš mluví, často rád přehání. Se svou překypující energií se někdy nedokáže soustředit a bývá k ostatním málo vnímavý. Bývá egocentrický, jako přítel nestálý a nespolehlivý, s čímž souvisí to, že přátel nikdy neměl nedostatek. Často mu nic neříkají termíny či stálost v zaměstnání.
Melancholik - labilní introvert:
Melancholik je uzavřený pesimistický člověk, který se nerad dělí o své myšlenky a nápady. Ve vztahu k lidem bývá rezervovaný. Často přemítá o svém životě a jeho podstatě. Není výjimkou, že pro svou přemýšlivost a uváženost k nim ostatní chodí pro rady. Nejsou mu cizí chmurné nálady, nevysvětlitelná úzkost a stavy podobné depresím. Často trpí nízkou dávkou sevevědomí, která hraničí až s pocitem méněcennosti. Je rezervovanější člověk a se svými soudy se drží spíše v ústraní. Svého životního partnera si vybírá cíleně a obezřetně.
Díky své vnímavosti bývají melancholici dobrými přáteli, kterým se můžete svěřit a u kterých najdete pochopení. Uplatňují se v zaměstnáních jako psychologové, psychoterapeuti a umělci. Nehodí se na vedoucí pozice.
Cholerik - labilní extrovert:
Cholerik je jako sangvinik dynamická osobnost. Je zásadovým člověkem, který se v životě řídí určitými hesly a snaží se je dodržovat. Má rád ve všem navrch a někdy nesnese pomyšlení, že by mohl mít pravdu někdo jiný. Často nesnese pocit porážky, či nedokonalosti. Bývá netolerantní i ke slabostem ostatních lidí. Není mu cizí ani netrpělivost, která může vyústit až v agresi. Jeho reakce někdy bývají přehnané, ale vzápětí se dokáže uklidnit a jednat opět s chladnou hlavou.
Stejně jako sangvinik je vstřícným, otevřeným člověkem. Je úspěšný ve vedoucích pozicích, nebývá apatický či lhostejný. Narozdíl od sangvinika má schonost dotáhnou věci do zdárného konce a exceluje mimořádnou soustředěností v krizových situacích.
Flegmatik - stabilní introvert:
S flegmatikem se vychází nejlépe ze všech temperamentových typů. V dětství bývá tichým, klidným a nekonfliktním dítětem. Má rád své přátele a bývá šťastný i o samotě, kde může hloubat o svých myšlenkách. V tomto je podoný melancholikovi. Představuje klidovou osobnost, která málokdy podlehá tlakům okolí. Do ničeho nevkládá velké naděje, takže bývá vesměs smířený se životními nezdary. Málokdy spěchá a jen těžko se dá vyvést z míry. V krizových situacích působí jako vyjednavač a řešitel problémů. Ke svým přátelům je slušný, ohleduplný, umí být dobrým důvěrníkem.
Na druou stranu bývá laxní a těžce se dokáže nadchnout pro jakoukoli věc. Brání se změnám a přestože by jeho nápady mohly mít úspěch, raději se vyhýbá tomu, aby podníti svou představivost. Nedává najevo své city a v životě se bojí odmítání, jako druhých, tak vlastních.
