- specializace na vědeckou práci – Palacký Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček či Tyl
- nová politická situace od vydání 5íjnového diplomu (1860), hospodářský vzestup měšťanstva, rozštěpení Národní strany na Staročechy (Rieger, Palacký) a Mladočechy (Sladkovský, Grégr)
- rozkvět kultury – vznik Sokola (Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců)
- roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo (roku 1864 byl uveden cyklus Shakespearových her k jeho výročí)
- roku 1868 byl položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) – národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa – architekt Josef Zítek; malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona); sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj.; hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich…; divadlo bylo dostavěno roku 1881 a po požáru bylo znovu otevřeno 1883 (otevřeno vždy Smetanovou Libuší)
I. MÁJOVCI
- nová básnická generace, která vystupuje poprvé roku 1855 vydáním almanachu Lada Niolá
- roku 1858 byl vydán almanach Jarní almanach Máj (redaktor Josef Barák)
- májovci: Jan Neruda Vítězslav Hálek, Václav Šolc, Rudolf Mayer, Adolf Heyduk (básníci); Karolina Světlá, Jakub Arbes, Gustav Pfleger-Moravský
- program Májovců:
- realistické zobrazování života v celé jeho šíři
- zájem o sociální problémy
- lidovost
- snaha dohnat Evropu – povznešení české literatury na evropskou úroveň
Poezie
Jan Neruda (1834 – 1891)
- básník, prozaik (mistr klasické povídky), novinář (fejetonista), dramatik i divadelní kritik
- svým dílem podporoval úsilí národa o samostatnost – zobrazení sociálních i národnostních problémů
- ze začátku nebyla jeho tvorba příliš uznávaná
- dětství prožil na Malé Straně – otec vlastnil hokynářství a matka pracovala jako služebná u Joachima Barranda
- studoval práva a filozofii – nedostudoval a nějakou dobu se živil jako pomocný učitel (Jakub Arbes)
- živil se jako novinář (Národní listy, Čas, Hlas, Květy, Lumír), věnoval se tanci a hudbě a také hodně cestoval (Egypt, Asie…)
- známá je též Nerudova korespondence – cyklus Z Nerudovy korespondence
- dílo: básnické sbírky
Hřbitovní kvítí (1858)
- pesimismus a skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky)
- písně soucitu (odlišnost od Hálka), zklamání z lásky (Anna Holinová)
- ve stejnou dobu vydává Vítězslav Hálek sbírku Večerní písně, která byla zprvu více uznávána
Knihy veršů (1868)
- trojdílný soubor
- 1. část – básně epické (výpravné) – Dědova mísa (báseň o stáří), Před fortnou milosrdných (báseň se sociální problematikou)
- 2. část – básně lyrické – cyklus Otci, Matičce, Anně (rozdílný vztah autora k otci a matce)
- 3. část – příležitostné básně – Vším jsem byl rád (bilanční báseň – „… a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“)
Písně kosmické (1878)
- o vztahu člověka a kosmu – optimistická perspektiva – vliv vědeckých poznatků a technického pokroku – báseň č.1 Letní ty noci zářivá (zlidštění vesmíru – měsíček jako tatíček a hvězdičky jako jeho dětičky), báseň č.13 Také to Slunce ohnivé (oslava mateřské lásky jako vesmírného principu), báseň č.21 A mluví člověk (o poznání vesmíru – víra v lidské schopnosti, sílu národa), báseň Vzhůru již hlavu, národe (vlastenecké výzva do boje proti malosti – síla plyne z kosmu)
Balady a romance (1883)
- užití humoru a ironie – balady končí většinou dobře
- příklon k motivům ze života (lidské vztahy)
- náměty: biblické a legendární (Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová), národní (Balada česká, Romance o Karlu IV., Balada o jaře 1848), tragické lidské osudy (Balada dětská, Balada horská), balady staršího typu (Romance helgolandská, Balada stará-stará)
Prosté motivy (1883)
- intimní a přírodní verše – 4 oddíly (Jarní, Letní, podzimní a Zimní) – proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském – tón lidové poezie
Zpěvy páteční (1896)
- vydáno posmrtně Vrchlickým – motiv Velkého pátku
- národní a vlastenecká lyrika, víra ve slavnou budoucnost národa
- forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich) – báseň Láska (autorův vztah k národu), báseň Jen dál (výzva k činům)
próza – především povídky, dále arabesky (kratší, nekomplikovaný děj), novely či humoresky
Arabesky
- cyklus asi 50 povídek o svérázných lidových postavách z pražského prostředí
Trhani (1872)
- povídka (nejdříve časopisecky) o těžkém životě dělníků pracujících na železnici – tragické osudy
- autor se snažil podat pravdivé informace – slang, přímá řeč, krátké věty…
Povídky malostranské (1878)
- 13 povídek nejdříve vydaných časopisecky – dějištěm je Malá Strana 1. poloviny 19. století, typické postavy (buržoazie, obchodníci, chudina…), často podobné schéma (počasí, postava a její vztah…) – autor se snaží podat pravou míru určité postavy
- povídky jsou různé (er-forma i ich-forma, deníkové záznamy, dopisy…); jazyk je živý, pestrý, hovorové i slangové výrazy
Týden v tichém domě – nejrozsáhlejší povídka – autor se věnuje příběhům postav z jednoho domu
Pan Ryšánek a Schlegl – příběh 2 soků – žena si bere Schlegla, ale po její smrti se oba usmiřují
Přivedla žebráka na mizinu („bába milionová“)
O měkkém srdci paní Rusky – o ženě, která chodila na cizí pohřby – pokrytectví, neštěstí
Večerní šplechty – rozhovory studentů – autobiografie
Doktor Kazisvět – o lékaři, který odmítal léčit
Hastrman – o muži, který si myslel, že ho lidé odmítnou kvůli bohatství
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – povídka o pomluvě
U tří lilií – romantická povídka o bezcitnosti dcery nad smrtí její matky
Svatováclavská mše
Jak to přišlo…– povídka z Nerudova dětství – jak chtěli zničit Rakousko
Psáno o letošních dušičkách – povídka o staré panně Máry
Figurky – vypravěčem mladý advokát, který se stěhuje na Malou Stranu – různé příběhy
- význam povídek – autor zobrazil různé projevy maloměšťáctví (pomluvy, pokrytectví, vypočítavost, chamtivost, lhostejnost…); povídky neobsahují idealizaci – realistické zobrazení; skvělé charakteristiky postav; povídky jsou laděny vážně, ironicky, ale i humorně
novinářská činnost – Neruda byl skvělým fejetonistou (US/PS) – asi 2000, podepisoval se trojúhelníkem
5 svazků sebraných fejetonů
Studie krátké a kratší (soubor cestopisných fejetonů)
Různí lidé
Obrazy z ciziny
divadelní a literární kritika – hodnocení Hálka, Heyduka, Světlé, Čecha, Vrchlického, Sládka…
- Nerudův přínos – po Máchovi opět velký básník (spojil světovost s češstvím); tvůrce sociální balady; psal rozsáhlé spektrum lyriky (lyrika intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová); vynikající fejetonista; zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy; zobrazoval život bez idealizace; výborný v charakteristice
Vítězslav Hálek (1835 – 1874)
- ve své době uznáván více než Jan Neruda – byl jeho přítelem; působil v Národních listech (Květy i Lumír)
- pocházel z venkova (Dolínek u Mělníka) – vystudoval gymnázium a poté filozofickou fakultu
- psal poezii i prózu (venkovská tematika) – velmi oblíben; hodně cestoval (Balkán, Polsko, Itálie)
- dílo: poezie
Alfred
- první Hálkova báseň (romantická – podobná Máji)
Večerní písně (1859)
- sbírka napsaná lehkou veršovou formou – námětem je nekomplikovaná láska a žena jako věčná inspirace – básně Kdo v zlaté struny zahrát zná (blízké formě lidové básně, motivem se básník, který by měl být podle autora uctíván), Nekamenujte Proroky (podobný motiv), Ten není rekem největší (o lásce a obětech)
V přírodě
- sbírka – autor hledá harmonii, která v životě chybí; inspiroval se Bedřich Smetana
Pohádky z naší vesnice
- sbírka, která vyšla posmrtně – převažují lyricko-epické básně
- za největší problém považuje autor rozdíl mezi chudými a bohatými
próza – hlavním námětem je venkov, vztahy mezi rodiči a dětmi
Muzikantská Liduška
- nejvýznamnější povídka (zfilmována) – příběh nešťastné lásky – kritika rodiče za to, že kvůli majetku ničí štěstí vlastních dětí
Pod pustým kopcem
- povídka o lásce – nerovnost z hlediska majetku
Na statku a v chaloupce
- povídka o vztahu mezi bohatou dívkou a čeledínem – láska prosazena, oba žijí v chaloupce
Na vejminku
- povídka o nevděku dětí
Poldík rumař
- povídka z městského prostředí – osud nešťastné lásky – vítězství dobra nad zlem
Komediant
- román z uměleckého prostředí – autobiografie (autorovo mládí)
Adolf Heyduk (1835 – 1923)
- básník – napsal přes 60 sbírek přírodní, vlastenecké a osobní lyriky
- dílo: Cimbál a husle
- sbírka – autorův vztah ke Slovensku
Zaváté listy
- sbírka – stesk, kdy autorovi zemřeli jeho dvě dcery
Rudolf Mayer (1837 – 1865)
- autor sociální balady – V poledne (monolog bouřícího se topiče – úvahy o pomstě tyranovi – bohatí si neváží poddaných, kteří na ně dělají)
Václav Šolc (1838 – 1871)
- chápal práci jako základ života, snažil se psát v různých formách – sonet atd.
- napsal sbírku Prvosenky (sociální tematika i oslava venkova – báseň Píseň o ruce mozolné)
Próza
Karolina Světlá (1830 – 1899)
- prozaička (romány a povídky), platonická láska Jana Nerudy, vlastním jménem Johana Rottová
- pocházela z bohaté německé rodiny – vzala si svého učitele Petra Mužáka – po smrti jejich dcery odchází do Světlé pod Ještědem; znala se s Boženou Němcovou
- vzdělávala se četbou a snažila se zlepšit postavení žen (otázky emancipace)
- dílo: městské prostředí – náměty z měšťanské společnosti – sobectví, pokrytectví, špatná výchova dívek
První Češka
- dílo o dívce, která odchází i přes odpor matky na venkov, kde se z ní stává uvědomělá vlastenka (částečná autobiografie)
Černý Petříček
- povídka o Petříčkovi, kterému zemřela matka a který žil pouze se svým nevlastním bratrem Frantíkem – Frantík uteče z města s dívkou – po jejich smrti Petříček vychovává jejich dceru
ještědské prózy – umělecky velmi zdařilé – venkovský lid připadal Světlé mravně výše než městský
Kresby z Ještědí
- cyklus povídek – každá z povídek se věnuje jedné osobě
Vesnický román
- román – nešťastný příběh čeledína Antoše Jírovce, který se vzal po smrti rychtáře jeho ženu
Kříž u potoka
- román zachycující osudy několika generací – v popředí rodina Potockých
Kantůrčice
- román líčící příběh 2 mladých lidí – chlapce, který odchází studovat do Prahy a který začíná žít špatný život, zachrání dívka z vesnice – vítězství čistých citů
Frantina
- román o rychtářce, která se zřekla muže poté, co zjistila, že je lupič
Nemodlenec
- román řešící dilema mezi láskou a pomstou
Hubička
- povídka o lásce – v úpravě Elišky Krásnohorské se stalo dílo libretem ke Smetanově opeře
Upomínky
- vzpomínková próza na autorčin život (memoir)
Jakub Arbes (1840 – 1914)
- prozaik – tvůrce romanet (román s dobrodružným nebo fantastickým základem) a sociálních románů, novinář
- jeho učitelem byl Jan Neruda – studoval i techniku, ale studia nedokončil
- působil jako dramaturg v Prozatímním divadle i jako redaktor v Národních listech
- psal i tzv. literární studie (Mácha, Zola, Dickens, Poe…)
- z politických důvodů byl vězněn – kritizoval společnost za to, že neuměla a nechtěla řešit sociální problémy
- dílo: romaneta – nejdříve vycházela časopisecky
Newtonův mozek
- filozofické i protiválečné romaneto – vypravěči se zdá se o příteli, který mu říká, že si dal do hlavy Newtonův mozek a díky tomu může nahlédnout do dějin (založené na válce a boji)
Svatý Xaverius
- romaneto o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše
Sivooký démon
Ukřižovaná
Ďábel na skřipci
- romaneta inspirovaná E. A. Poem
sociální romány – Arbes ovlivněn E. Zolou – založeno na myšlenkách utopického socialismu
Štrajchpudlíci
- 1. díl zamýšleného cyklu pražského dělnictva (cyklus se měl jmenovat Epikurejci) – zaměřeno na barvíře a jejich život – realistický pohled na život dělníků
Moderní upíři
- autor se věnuje pražským podnikatelům, kteří jsou touhou po majetku deformováni (bezcitnost)
Kandidáti existence
- pokus pomoci dělnictvu
Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875)
- dílo: Z malého světa
- sociální román – obraz života pražských dělníků, zobrazení sociálních i národnostních konfliktů, romantické motivy – úsilí o realismus
- 1. český román, který zobrazil vzpouru – ničení strojů atd.
Paní fabrikantová
- sociální román psychologicky laděný
Pan Vyšinský
- první veršovaný román – motiv Puškinova Evžena Oněgina
II. RUCHOVCI A LUMÍROVCI
- 70. – 80. léta 19. století – neúspěšný politický boj, ale velký hospodářský rozvoj
- 1878 založena Sociální demokracie – rozvoj dělnického hnutí
- rozvoj literatury – střet výchovné a realistické tendence, hlavní žánrem literatury se stala poezie – rozvoj prózy až v 80. – 90. letech 19. století
- vznik 2 básnických skupin:
1) ruchovci = škola národní
- almanach Ruch (1868) na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu
- navazovali na májovce
- soustředili se na národní problémy – sociální otázky a důležité etapy českých dějin (husitství), myšlenka slovanství
- převaha lyriky vlastenecké a národní
- redaktorem almanachu byl Josef Václav Sládek (později lumírovec)
- ruchovci: Svatopluk Čech, Ladislav Quis (básník a překladatel)
2) lumírovci = škola kosmopolitní
- podle časopisu Lumír (beletristický časopis)
- snaha povznešení literatury na vyšší úroveň
- hnutí založeno počátkem 70. let 19. století
- program – inspirace v cizině, převaha osobní lyriky
- byli v opozici k ruchovcům
- lumírovci: Josef Václav Sládek (od roku 1877 redaktorem), Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer
- největšími kritiky Lumírovců byla skupina kolem časopisu Osvěta (Václav Vlček) – Světlá, Krásnohorská, Jirásek, Winter, Třebízský
Svatopluk Čech (1846 – 1908)
- básník (lyrika i epika) i prozaik (představitel satiry – kritika maloměšťáctví; podpora ideologie husitství)
- narodil se v Ostředku u Benešova – žil v ústraní (samotář, který odmítal uznání)
- cestoval – Dánsko, Chorvatsko, Kavkaz
- dílo: epická poezie
Husita na Baltu
- tradice husitství
Adamité
- zobrazení táborské sekty – absolutní svoboda vyhubena Žižkou
Jan Žižka
- oslava Jana Žižky
Evropa
- alegorická báseň – Evropa je loď, která je ohrožena bouří – potápí se, protože se národy nedokázali semknout
Slavie
- alegorická báseň – Slavie je loď, na které plují slovanské národy a ty se v případě ohrožení dokážou semknout kolem ruského národa – záchrana – myšlenka slovanství
Lešetínský kovář
- protigermánský námět – do pokojného života vesnice zasahuje německý podnikatel, který sám začíná stavět továrnu – začíná utiskovat a germanizovat okolí – na odpor se mu postaví lešetínský kovář, který po vzájemné potyčce umírá – Němec továrnu prodává a opouští kraj – uklidnění poměrů a událostí
Ve stínu lípy
- dílo obsahující většinou veršované příběhy, které jsou rámcově spjaty motivem lípy, pod níž se vesničané scházejí a vyprávějí si své příběhy
- psáno formou idyly (krátká báseň typu žánrového obrázku), autor zobrazuje harmonický život venkovanů s přírodou, radostné soužití, bezprostředné pocity
lyrická poezie – založeno na citech, náladách – převažuje lyrika vlastenecká, politická a národní
Jitřní písně
- báseň Dosti nás – národ by si měl víc věřit, měl by být víc odvážný (neměl by se podceňovat)
Písně otroka
- politická lyrika – jádrem je jižní scenérie – otroci a otrokáři
- milostný příběh otroka a otrokyně – autor vše aktualizuje na české poměry – český národ přirovnává k otrokům – naděje, že i u nás zavládne svoboda a rovnost, skončí sociální útisk
- patetické verše, „velká slova“
próza – broučkiády – 2 satirické prózy
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
- satirická próza o setkání pana Broučka s Měsíčňany – autor je zobrazuje jako umělce, kteří žijí jen uměním – kritika obou stran (pana Broučka i Měsíčňanů) za to, že umění není spjato s politikou
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
- satirická próza – ostrá kritika maloměšťáctví
- hlavní hrdina pan Matěj Brouček je prototypem měšťáka pocházejícího z Prahy – autor kritizuje jeho egoismus (sobectví, bezcharakternost) – pan Brouček přizpůsobuje své chování dané situaci, aby měl větší prospěch
- ve formě snu se pan Brouček ocitá uprostřed husitské Prahy – prchal z bitvy na Vítkově – kontrast jeho zbabělosti, národní lhostejnosti, bezcharakternosti, prospěchářství a falešného vlastenectví se statečností a odhodláním husitů – výchovná tendence
- obě broučkiády vznikly jako reakce na módu Verneových utopických románů – obě prózy se staly základem k opeře (libreto) Leoše Janáčka – Výlet pana Broučka
Jestřáb kontra Hrdlička
- novela s detektivní zápletkou – blízké detektivnímu žánru
Druhý květ
- memoáry – vzpomínková próza
Eliška Krásnohorská (1847 – 1936)
- literární kritička – byla proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců
- básnířka (intimní a přírodní lyrika – slovanství) – sbírky Z máje žití, K slovanskému jihu
- libretistka – ke Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna
- překladatelka – Puškin, Mickiewicz, Byron
Josef Václav Sládek (1845 – 1912)
- lyrik, zakladatel poezie pro děti, vynikající překladatel z AJ, fejetonista a prozaik
- jeho lyrika vychází z přesvědčení, že nejdůležitějším představitelem národních tradic je rolník, protože je to pán na svém – vlastní půdu
- velký zájem o venkovskou tematiku
- pocházel ze Zbirola – jeho otec byl zednický mistr – nepříliš zámožná rodina
- vystudoval přírodovědeckou fakultu KU – coby student se přátelil se Svatoplukem Čechem a organizovali studentský život
- 2 roky strávil v USA, kde měl sbírat exponáty pro Národní muzeum – nedostal na to nakonec peníze – živil se sám – učil a pracoval na tamějších farmách
- v USA obdivoval vládní instituce, ale kritizoval vztah Američanů k indiánům
- po návratu z USA se stal profesorem AJ na obchodní akademii v Praze
- přispíval do Národních listů, z redakce almanachu Ruch odchází do Časopisu Lumír a stal se zároveň mluvčím lumírovců
- dílo: poezie
Básně
- 1. sbírka – intimní lyrika, která odráží jeho cestu po moři do Ameriky – stesk po domově
Jiskry na moři
- básnická sbírka – poezie osobní – básně reagující na autorův pobyt v USA – okouzlení, ale objevují se i básně o bezpráví indiánů – báseň Na hrobech indiánských (autor s nimi soucítí, aktualizuje vše na české poměry – vyjadřuje se k nesvobodě českého národa), báseň Je proti nám, kdo není s námi (nutnost velkých osobností, které změní osud českého národa)
Světlou stopou
Sluncem a stínem (báseň V mé duši tisíc skřivánků – intimní lyrika; radost a štěstí z prostého života)
Selské písně a znělky (báseň Velké, širé, rodné lány…)
- všechny 3 sbírky jsou velmi subjektivní – bolest ze ztráty ženy, ale i básně vlastenecké či národní
poezie pro děti
Zlatý máj
Zvony a zvonky (báseň Lesní studánka)
Skřivánčí písně
- Josef Václav Sládek povýšil poezii pro děti na vysokou úroveň – byl zakladatelem moderní poezie pro děti; vycházel z dětského pohledu, představ, nepoučoval, nekázal apod.
překlady – zaměřoval se na anglosaskou literaturu – přeložil 33 dramat Shakespeara; Longfellow (Píseň o Hiawathě), Poe, Byron, Shelley, Burns; z ruštiny – Puškin, Lermontov; z polštiny – Mickiewicz; ze španělštiny
Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)
- vlastním jménem Emil Frída, narodil se v Lounech
- psal poezii (asi 80 sbírek) lyrickou, epickou; psal dramata a překládal románskou literaturu
- optimismus, láska k umění, vlasti, krása jazyka – autor obohatil básnický jazyk
- věřil v neustálý pokrok lidstva
- studie teologie – filozofická fakulta – vychovatel v Itálii
- později profesor na KU (srovnávací literatury)
- byl ceněný (Akademie věd), ale byl i kritizován od jiných autorů
- dílo: lyrická poezie
Z hlubin
- 1. básnická sbírka – pesimistický ráz, vyjádření nespokojenosti v životě člověka
Poutí k Eldorádu
Dojmy a rozmary
- v obou básnických sbírkách převládá optimismus – obraz z osobního života
Okna v bouři
- sbírka reagující na to, že nebyl pochopen – vyjádření pocitů (intimní lyrika)
- báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj
Moje sonáta
- sbírka obsahující různé ustálené básnické formy – balada, rondel, tercína, sestina, ritornel, gazel… - báseň Balada o jitru v září
Sonety samotáři (Nové sonety samotáře, Poslední sonety samotáře)
- návaznost na Kollára
Co život dal
- sbírka bilancující (hodnotící) autorův život
epická poezie
Zlomky epopeje
- cyklus, ve kterém se autor snažil postihnout dějiny lidstva – autor si cení antiky (Řecko) – svoji dobu považuje za dějinný úpadek – víra v dějinný optimismus
- básnické sbírky – Zlomky epopeje, Duch a svět, Selské balady
překlady – románské literatury – Hugo (Legenda věků), Baudelaire, Petrarca, Alighieri, Calderon de la Barca, Goethe…
dramata
Noc na Karlštejně
- děj se odehrává v roce 1363 na Karlštejně
Hippodanie
- trilogie (tragédie) – námětem je antika, základem je láska – melodram (Zdeněk Fibich)
Julius Zeyer (1841 – 1901)
- básník, prozaik, dramatik
- pocházel z bohaté pražské rodiny (obchod se dřevem)
- nejdříve studoval technické obory, později dějiny srovnávacích literatur a filozofii na KU
- velmi rozporuplný – hledal ideál člověka v minulosti – protiklady
- dílo: epická poezie
Vyšehrad
Čechův příchod
- inspirace dějinami
Ondřej Černyšev
- veršovaný román inspirovaný Ruskem
Karolinská epopeja
- vrchol epiky – oslava Karla Velikého – inspirace francouzskou historií
Zpěv o pomstě za Igora
- inspirováno hrdinským eposem
Ossianův návrat
- irská legenda
próza
Román o věrném přátelství Amise a Amila
- obdoba rytířského románu
Jan Maria Plojhar
- román (částečná autobiografie) – hlavní hrdina je založený snílek a romantik, který pochází ze zámožné rodiny – vychováván chůvou – přecitlivělý – nedokáže plnit své sny – odchod na moře, po smrti matky věnuje majetek svému švagru – na ostrově Kurfu se zamiluje, ale dívka mu uteče, a proto se vrací do Prahy – po souboji s německým důstojníkem se jede zotavit do Itálie, kde nachází novou lásku – Plojhar je velmi nemocný a umírá v náručí své lásky, která po jeho smrti spáchá sebevraždu
Tři legendy o krucifixu
- legendy s náboženskou tematikou
Dům o tonoucí hvězdy
- román z autorovi současnosti – pesimistický děj odehrávající se v Paříži – 2 postavy studentů – Čech a Slovák (Slovák prototyp autora) – Slovák nenachází, co hledá
Radúz a Mahulena
- drama – pohádková hra – inspirováno slovenskou pohádkou
- o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi
Žádné komentáře:
Okomentovat