- návaznost na počátky uměleckého realismu od 40. let 19. století (Havlíček, Tyl, Němcová); rozdělení univerzity na českou a německou (1882)
- realismus ve vědě – požadavek pravdy a svobody vědeckého poznání, vliv positivismu, boj o pravost RKZ, vydání Ottova slovníku naučného, časopis Čas (redaktor Jan Herben), vědecký časopis Athenaeum (vydavatel T. G. Masaryk), vědecké osobnosti:
- filozof a sociolog Tomáš Garrigue Masaryk – studie Otázka česká
- realismus dbá o doplnění našeho vědeckého poznání více než doba předchozí o přírodní a sociální vědy
- realismus chce učinit vědu přístupnou všem vrstvám národa, chce socializovat vzdělání
- vydatné sociální reformy, kulturní práce a vnitřní politika – český realistický program
- v politice vnější – autonomie v rámci RU
- kdo chce a umí pracovat, nepotřebuje intriky – nezáleží na velikosti národa
- život je boj
- pravidlo zlaté střední cesty pro Čechy – pevnost charakteru
- estetik Otakar Hostinský – studie O realismu uměleckém
- autor může psát o zkušenosti, kterou sám nezažil, ale musí se do ní vžít
- v díle má být zřetelný subjekt autora
- historik Jaroslav Goll
- jazykovědec Jan Gebauer – Historická mluvnice, Staročeský slovník
- literární historik Jaroslav Vlček – Dějiny české literatury
KRITICKÝ REALISMUS V PRÓZE – 2. polovina 19. století
HISTORICKÁ PRÓZA
Alois Jirásek (1851 – 1930)
- narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov) – studie na filozofické fakultě – studie historie
- působil jako středoškolský profesor v Litomyšli a poté v Praze
- byl politicky činný – roku 1917 podepsal mezi prvními květnový Manifest českých spisovatelů, v němž se čeští spisovatelé přihlásili k boji za samostatný stát
- nejznámější historický beletrista – dovršil národně buditelskou tradici české literatury 19. století – jeho představa národních dějin vychází z Palackého koncepce – ve svém dílu v tomto duchu zobrazil velké dějinné etapy české historie
- jeho koncepce dějin: vrchol – husitství a bratrství / úpadek – doba pobělohorská; zobrazování doby NO
- nositelem dějinného hnutí je podle autora vždy lid, a proto jeho romány nejsou monografické (hrdinou není jen jedna postava) – vždy několik typizovaných postav, které ztělesňují názory a postoje širšího kolektivu
- děj se odvíjí v několika prolínajících se proudech, autor barvitě vystihl dobovou atmosféru, dramaticky zobrazil válečné scény, často však postavy nejsou dostatečně psychologicky propracované – zvláště ženy
- kompozice děl má často podobu volně skládané kroniky, větší díla obsahují několik cyklů
- zobrazil české dějiny od mytického pravěku přes husitství, dobu Temna až po NO
- citát: „Snažil jsem se oživit naši minulost, přiblížit k jasnějšímu názoru a porozumění…Právě proto, že jsem s celou duší prožíval ten boj, cítil jsem, že takto třeba prohlédnout do naší minulosti, neboť dnešku plně nerozumí, kdo nezná včerejška.“
- dílo: doba husitská
Mezi proudy
- 3-dílný román – Dvojí dvůr, Syn Ohnicův, Do tří hlasů
- zachycení vzniku českého reformního hnutí v době Václava IV. – růst společenských rozporů i národnostních problémů na univerzitě (1381 – 1409)
Proti všem
- román, který má 3 části – Skonání věků (rozmach a vrchol husitství), Kruciata (snaha zachytit všechny složky husitské revoluce – tábory, pražany, různé sekty), Boží zástup
- dějový rámec – osudy zemanské dcery Zdeny a její láska k fanatickému knězi Bydlinskému
- vyvrcholení – bitva na Vítkově
- použití er-formy, historismů i archaismů
Bratrstvo
- 3-dílný román – Bitva u Lučence (dohasínání a rozklad husitství – děj na Slovensku), Mária (dějový rámec – intimní příběh mezi hejtmanem Talafúsem a vášnivou a zrádnou Máriou – psychologicky zdařilá postava), Žebráci
Husitský král
- román o Jiřím z Poděbrad
Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
- dramatická trilogie
doba pobělohorská
Skály
- román o lidech trpících feudálním útlakem a katolickou církví (selskou vzpouru poddaných organizuje evangelický kněz Matyáš Ulický)
Psohlavci
- román – téma „protifeudálního odboje“
- hlavní postava Jan Sladký Kozina – vůdce chodů v jejich boji proti Lamingerovi
Skaláci
- román líčící poslední velkou selskou vzpouru roku 1775 na Náchodsku
doba protireformační
Temno
- román zachycující morální a kulturní situaci národa ve 20. letech 18. století, kdy je už celá země pokatoličtěna a pár nekatolíků se marně brání jezuitskému tlaku
- protireformační kulturní útisk nejlépe vystihuje postava Koniáše
období NO
F. L. Věk
- pětidílný román (pentalogie) zachycující dobu od 70. let 18. století do 20. let 19. století
- dějová osnova – životní osudy F. L. Věka (ve skutečnosti Heka)
- na pozadí evropských událostí autor sleduje proces obrození v Praze i na venkově (Dobruška)
- vystupuje celá řada postav – Václav Thám, V. M. Kramerius…
- kromě Věka jsou však nejvýraznější 2 protagonisté: P. Matouš Vrba (konzervativní kněz, nepřítel osvícenství a Francouzské revoluce) a dr. Srnka (Vrbův protiklad – vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu)
U nás
- 4-dílná kronika (tetralogie) – pokračování F. L. Věka – zobrazení NO v autorově rodném kraji
Filosofská historie
- povídka zachycující závěr NO
- z prostředí litomyšlských studentů zobrazující jejich život – lásky, radosti i problémy i jejich nadšení v době NO („jaro národů“) – kontrastuje to s postavou ustrašeného studenta Roubínka
dramatická tvorba – věnoval se jí později a dosáhl střídavých úspěchů – zvláště v hrách se soudobou tematikou
Vojnarka (zdařilé)
Otec (zdařilé)
Samotou (bez úspěchu)
Lucerna
- pohádková hra konfrontující svět panstva a poddaných – hrána dodnes
tvorba pro mládež
Staré pověsti české
- historie českého národa od pradávna
Z Čech až na konec světa
- beletristické převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova
próza se současnou tematikou
Povídky z hor
Na ostrově
memoárová literatura
Z mých pamětí
- 2-dílné vzpomínkové dílo
Generace 90. let + Jirásek
- mladá generace k Jiráskovi zaujímala dost nejednotný postoj – např. J. S- Machar si ho vážil, F. X. Šalda měl spíše negativní postoj
- nejvíce času věnoval popularizaci Jiráskova díla Zdeněk Nejedlý
- Jirásek měl velmi úzký vztah k výtvarnému umění a velkým přítelem mu byl Mikoláš Aleš (jeden z prvních ilustrátorů jeho díla), dalším ilustrátorem byl zejména Adolf Kašpar (viz Babička)
Zikmund Winter (1846 – 1912)
- představitel literatury faktu, který se narodil v Praze na Starém Městě v rodině zvoníka
- studoval na akademickém gymnázium a filozofické fakultě, poté se stal gymnaziálním profesorem (Pardubice, Rakovník, Praha)
- zabýval se archivním studiem – přední znalec českého městského života v 15. a 17. století – jeho tvorba vycházela z prací odborných, jako autor se tedy uplatnil později – v 80. letech
- vedle Jiráska nejvýznamnější představitel naší historické beletrie konce 19. a začátku 20. století
- na rozdíl od Jiráska psal svá historická díla bez snahy o ideologický výklad dějin, vycházel z bezpečného poznání faktů
- zabýval se problematikou člověka 19. století a došel k závěru, že individuální osudy se utvářejí vždy pod tlakem okolností, na které má člověk jen nepatrný vliv – souvislost s naturalisty (skeptický a deterministický názor na člověka)
- sám se však hlásil ke generaci ruchovsko-lumírovské, kde také publikoval
- dílo: Nezbedný bakalář (1883)
- povídka ze staropražského prostředí
Rakovnické obrázky
- povídky z minulosti Rakovníka
- od 90. let píše téměř výlučně příběhy z Prahy konce 16. a začátku 17. století, protože detailně znal dobu předbělohorskou; líčí dobu sporů mezi českým panstvem a ostatními postavami společnosti – proti kupcům a cechovnímu řemeslnictvu stojí městská chudina hájící své právo na holou existenci, popisuje bídu kontrastující s rozmařilým životem panstva a duchovenstva
- historik zde převládá nad beletristou, jazyk je plný archaismů a teprve na začátku století vznikají umělecky hodnotné práce:
Krátký jeho svět
Rozina sebranec
Peklo
Panečnice (jediná končí šťastně)
- povídky, kde líčí tragické osudy mužů a žen podléhajících vlastní slabosti nebo vášni, bezelstné důvěřivosti k lidem nebo nešťastné náhodě
- vycházel z archivních materiálů – jde vlastně o různé druhy dobových soudních spisů
- např. Krátký jeho svět vypráví o nešťastném kantorovi Janu Pistorovi, který chce přivést na pravou cestu záletnou ženu, ale nakonec je sám podezírán, že je jejím milencem a je žárlivým manželem zavražděn
Pražské obrázky
Ze staré Prahy
Staropražské novely z 16. a 17. věku
- cyklus povídek s pražskou tematikou
Mistr Kampanus
- jediný historický román odehrávající se v době předbělohorské a bělohorské
- obraz života Prahy a pražské univerzity s řadou dobových postav
- hlavní postava – Kampanus Vodňanský – poslední rektor KU, humanistický básník
- osudy hlavní postavy tvoří hlavní dějovou osnovu a jsou propojeny s historickými událostmi
- jde o nástup reformace / lehkomyslný život studentů a poprava českých pánů na Staroměstském náměstí – Kampanus je svědkem těchto událostí a prožívá první rekatolizaci a nakonec oproti svému přesvědčení sám přestupuje na katolickou víru, aby zachránil univerzitu před jezuity, ale tato oběť je marná a Kampanus proto dobrovolně končí svůj život
- román je pojat jako obraz národní tragédie; používání archaismů – dobově autentické
díla vědecká – kulturně historická a národopisná
Kulturní obraz českých měst
Dějiny kroje v zemích českých od počátku 15. století až po dobu bělohorské bitvy
Děje vysokých škol pražských
Dějiny řemesel o obchodu v Čechách
Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)
- spolu s Jiráskem a Winterem nejvýznamnější představitelé historické beletrie přelomu letopočtu
- katolický kněz, který byl značně oblíben v lidově čtenářských vrstvách
- se sympatiemi (/ Sládek) líčí husitství i selské vzpoury; žánrově psal nejvíce historické povídky nebo črty
- dílo: V červáncích kalicha
V záři kalicha
- povídky z doby husitské
Pobělohorské elegie
- cyklus povídek
Bludná duše
- román – autorovo nejvýznamnější dílo
- autor zobrazuje selské povstání v jeho rodném kraji (Slánsko) v době josefínské
- hlavní postava – mladý kněz, který pomáhá v této vzpouře a sám umírá jako její poslední oběť
- v celém díle je patrná elegičnost vyplívající ze soucitu s utrpením lidu
Josef Svátek (1835 – 1897)
- vrstevník májovců – autor rozsáhlých románů z doby rudolfínské nebo pobělohorské
- novinář, psal kronikářsky – poutavost, politicky konzervativní
- v dílech mu šlo zejména o vzbuzení čtenářského zájmu – efektivní zápletky, dějová napínavost, umělecky však málo hodnotné; z ideového hlediska působily práce spíše negativně pro autorův záporný vztah k odbojovým tradicím české minulosti, zvláště v době pobělohorské; četba dobrodružná - bulvární
- dílo: Pražský kat
Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze
Sedláci u Chlumce
Sofie Podlipská (1833 – 1897)
- sestra Karoliny Světlé
VENKOVSKÁ PRÓZA
Teréza Nováková (1853 – 1912)
- z pražské poloněmecké rodiny (matka Němka) – studovala cizí jazyky, což jí umožnilo seznámit se s evropskými literaturami
- roku 1876 se provdala a s manželem odešla do Litomyšle, kde strávila 19 let – do Prahy se vrací po smrti své dcery – zde se zajímala o národopis, ženské hnutí a píše první literární práce – poté rediguje ženský časopis Ženský svět i za účasti svých synů (předčasně zemřelý botanik Theodor a literární historik Arne) – seznámení s moderními uměleckými proudy
- poslední léta života prožila mezi Prahou a východními Čechami (Proseč) – píše umělecky nejlepší práce
- smrt ji zastihla na vrcholu tvůrčího rozvoje
- cestovala – Německo, Švýcarsko
- dílo představuje určitý vrchol vesnické prózy 19. století – autorka sledovala myšlenkový vývoj společnosti, s jemnou ironií zobrazovala své hrdiny a někdy vyjádřila i svůj pesimismus v názoru na lidské štěstí
- dějištěm většiny románů je východočeský venkov (Polička, Litomyšl, Skuteč) – v prvotinách vystupuje horlivě za ženská práva ve společnosti – obratem je první románová práce: Maloměstský román (beletristické vylíčení životních osudů Havlíčkovy dcery Zdeňky – zde se již hrdinčin citový život podřizuje prospěšnosti národního celku); 90. léta – umělecky ztvárňuje výrazné typy vesnických mužů a žen z okolí Litomyšle v drobných, sociálně zaměřených povídkách: Úlomky žuly (vycházela ze skutečných příběhů, které zevšeobecňovala a umělecky přepracovávala)
- dílo: Karolina Světlá
- oslavná monografie
vrchol tvorby – 5 románů (1895 – 1909) – tyto romány představují vrchol naší realistické prózy; autorka nezachycuje věrně jen postavy, ale také krajinné prostředí i místní názvy; nejde jí však jen o pouhý popis – snaží se tak zachytit podstatu jevů, pohyb ve společnosti i smysl lidského života – dílo tvoří přechod k novému umění 20. století; psala také alegorické a symbolické obrázky a pohádky, studie, črty
Jan Jílek
- osudy českého evangelíka z 18. století, který kvůli feudálnímu útlaku a náboženské nesvobodě opouští vlast
Jiří Šmatlán
- hrdina ze současnosti, tkadlec Šmatlán, usilovně hledá „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání lidské společnosti – nejprve v katolickém, později v evangelickém náboženství a když jej žádné z nich neuspokojí, nalezne svou naději v socialismu
- autorka chtěla ukázat, jak myšlenky socialismu pronikaly mezi venkovský lid, mísily se s náboženstvím a vytvářely zvláštní směs lidových představ o uspořádání společnosti
Na Librově gruntě
- hrdinou je osvícený a národně uvědomělý sedlák, jehož osudy jsou jasně spjaty s politickými událostmi let 1847-1848
Děti čistého živého
- odklon od monografické formy románu – vyprávění o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty v 2. polovině 19. století
- hrdinové – skupina bláznivých vyznavačů světla-lepšího života – problematika románu není čistě náboženská, jde vlastně o vášnivou touhu prostých lidí po dokonalejším životě
Drašar („román kněze buditele“)
- opět monografická forma – vyprávění o životních osudech obrozeneckého kněze Josefa Justina Michla-Drašara – kněz je nespokojený se svým povoláním – nedaří se mu žít jako knězi bez přetvářky – pronásledován církví, nepochopen, protože se odcizil svému společenskému poslání
Karel Václav Rais (1859 – 1926)
- narozen v Lázních Bělohradě u Nové Paky v chudé rodině – učitel v Hlinecku a později v Praze – ředitel měšťanské školy na Vinohradech
- velmi citlivý – hluboký vztah k rodičům i rodnému kraji; mezi nejbližší přátele patřili např. A. Jirásek, J. Thomayer, Z. Winter, s nimiž spolupracoval v časopise Zvon
- příslušník mladší generace, která navazovala na májovce
- představitel kritického realismu v české literatuře – ovlivněn Balzacovým stylem (popis postav)
- literární začátky jsou spojeny s vlivem básníků, kterých si velmi vážil – J. Neruda a S. Čech; píše vlastenecké verše i satirickou lyriku; 90. léta – práce věnované mládeži – souvisí s jeho povoláním – výchovné prózy: historické obrázky pro mládež a příběhy, v nichž děti svou oddaností a upřímností pomáhají svému okolí
- začátek 90. let – prózy s tematikou venkovského lidu v rodném kraji na Českomoravské vrchovině – nejčastěji zobrazoval v povídkách vztahy lidí, do nichž zasáhla moc peněz nebo touha po „panském“ životě
- dílo: povídkové soubory
Výminkáři
- rodinné spory dětí s výminkáři, smutné až tragické příběhy starých lidí, kteří jsou jen odtrhováni a ponižováni
Horské kořeny
Potměchuť
Rodiče a děti
- vztahy starých a mladých lidí na venkově – otřesné obrazy tvrdosti, lakoty a bezcitnosti
Na lepším
Paničkou
- touha po „panském“ životě
Kalibův zločin
- román – tragédie rozvráceného manželství, smutný příběh dobráka, uštvaného dvěma ženami ke zločinu – román končí na Raise nezvykle drasticky
idylické obrázky (polovina 90. let 19. století) – čerpá většinou z minulosti, upouští od ostrého realistického vidění; snaha o zobrazení nesobeckého člověka, který byl příkladem pro ostatní a nositelem mravních hodnot – blíží se tím idealizaci
Zapadlí vlastenci
- román – 40. léta v Podkrkonoší – konec obrození – u čtenářů v oblibě
- dík všem neznámým učitelům a knězům, kteří zde šířili národní uvědomění a kulturu – postavy jsou až dojemně neskutečné, velice dobrosrdečné – sentimentalismus
Pantáta Bezoušek
- povídka o sedlákovi, který za své návštěvy v Praze u syna advokáta získává všechny svou bodrostí a venkovskou přímostí
Západ („smutná idyla“)
- románová kronika vyprávějící o závěru života venkovského faráře Kalouse a jeho ušlechtilém působení mezi chudým lidem na Hlinecku (obec Studenec, ve skutečnosti Kameničky – malíř Antonín Slavíček)
O ztraceném ševci
- během 1. světové války
- román – hrdinou je chudý švec, který se dlouho brání germanizaci, až jí na konec života téměř podlehne vlivem okolí a působením své zlé ženy
Antal Stašek (1843 – 1931)
- vlastním jménem Antonín Zeman – studoval práva v Praze a Krakově, poté pracoval jako advokát, ale působil i jako vychovatel v Rusko
- vrstevník Arbesa, kritický realista
- pocházel ze selské písmácké rodiny v Podkrkonoší – Stanov
- 1878 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Semilech, kde působil 35 let jako advokát
- ke konci života žil v Praze se svým synem – Ivan Olbracht
- začátek tvorby tvoří verše romantického charakteru
- dílo: Švec Matouš
- povídka
Nedokončený obraz
- 1. román – řeší vztah lidu a inteligence; realistické rysy – charakteristika postav
- tragický příběh dvou povahově protichůdných mužů, kteří chtějí získat lásku venkovské dívky
Blouznivci našich hor
- cyklus povídek s tematikou české vesnice, hlavní téma – „duchověrství“ – spiritismus
- hlavní postavy zde hledají spravedlnost a lidské štěstí – povídky řazeny volně, některé postavy vystupují ve více povídkách
- spiritismus chápe jako jev sociální – útěk lidí z beznaděje a bezradnosti
V temných vírech
- 3-dílný román líčící kariéru továrníka Švalbarcha, podvodník – proti němu stojí ing. Benda hájící práva dělníků
Na rozhraní
- romány s městskou tematikou, zobrazují sociální problematiku v průmyslovém kraji okolo Semil
- myšlenky socialistického utopismu (viz Arbes)
O ševci Matoušovi a jeho přátelích (1932)
- otevřené přiznání k ideám socialismu
- román z pozdější doby založen na skutečných událostech (1847-1851)
- příběh o odbojném ševci z roku 1848 zpracovaný v prvních povídkách, zde rozpracován – jako pozadí milostného příběhu Matouše Štěpánka, zároveň obraz života v Podkrkonoší – vesnice i textilní továrny, Matouš – první propagátor Komunistického manifestu u nás
- nakonec prchá před policií za hranice
Vzpomínky
- mnoho informací o kulturním životě 2. poloviny 19. století – zajímavé portréty významných literárních osobností (Neruda, Sabina), zkušenosti z pobytu v Rusku
Když hlad a válka zuřily (povídka)
Stíny minulosti
- román – Podkrkonoší v době 1. světové války
Josef Holeček (1853 – 1929)
- kritik Vrchlického – kritika na orientaci západní literatury a světoobčanství; sám se inspiroval v Rusku (oslava sedláka k půdě, který je podle Holečka základ národní existence)
- pocházel z jižních Čech; překládal jihoslovanskou literaturu
- dílo: Naši
- 10-dílná románová epopej – děj je situován na jihočeský venkov
- zobrazení několika generací – v popředí postava sedláka Kojana
- autor se věnuje psychologii postav, tamější scenérii přírody apod. – dokumentární hodnota
Jan Herben (1857 – 1936)
- autor moravského Slovácka (Brumovice), přítel Masaryka
- novinář, kritik; založil časopis Čas a byl jeho redaktorem – Petr Bezruč
- stal se knězem – odešel do Prahy studovat různé obory
- podílel se na ověřování nepravosti rukopisů
- dílo: Do třetího a čtvrtého pokolení
- rozsáhlá románová kronika, která popisuje život rodiny Hrabcovy od dob Marie Terezie až do poloviny 19. století – obraz moravského Slovácka
Hostišov
- cyklus společenských a přírodních obrázků – Hostišov je místo poblíž Tábora, kde autor trávil prázdniny – drobné studie zajímavých lidí i přírody kraje proložené autorovými úvahami o české povaze
Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkové
- žili na moravském Slovácku
- dílo: Rok na vsi
- románová kronika z větší části napsaná Aloisem – děj se odehrává v Divákách – Hrabůvkách – zachytili obyvatele vesnice – idylické vztahy nahrazovány městskými vztahy (mamon)
Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)
- pocházel z jižních Čech – Chodsko
- katolický kněz pocházející ze starého selského rodu, psal romány z farského prostředí – kritika mravní úrovně kněží atd. – v dílech užívá autor spisovné češtiny
- dílo: Jan Cimbura
- román odehrávající se v jižních Čechách – hlavní postava sedlák – prototyp dobrého člověka, který miluje přírodu, lidi atd., v době úmrtí jeho přítele se ujímá jeho majetku i rodiny – pomáhá, stará se o ně – v důchodu žije Jan Cimbura na výminku a stará se o vnoučata
Paní komisarka
Osmačtyřicátníci
Lůsy
- volná trilogie – děj Chodsko
- hlavní linie – spor mezi chalupníky a sedláky o obecní lesy (lůsy)
- v prvním díle zachycuje autor pobyt Boženy Němcové na Chodsku – Němcová se snaží pomáhat lidem, ale je nařčena z popudu
Hanýžka a Martínek
- v podstatě výtah z trilogie, který je upraven pro děti
- Hanýžka Králová a Martínek Klika – autor líčí jejich přátelství, radosti i práci na panstvu…
Holoubek
- částečná autobiografie – hlavní postava je farář
MĚSTSKÁ TVORBA
Ignát Herrmann (1854 – 1935)
- prozaik – hlavním tématem je Praha
- pocházel z Prahy – zážitky zobrazil v dílech; podílel se na vydání Ottova naučného slovníku
- psal především humoristickou prózu z prostředí středních vrstev – zdařilé charakteristiky
- žánrové obrázky (drobné povídky)
- dílo: Drobní lidé
Pražské figurky
Otec Kondelík a ženich Vejvara
Tchán Kondelík a zeď Vejvara
- autor pojednává o vztazích v rodině – humoristické
U snědeného krámu
- sociální román zachycující tragické osudy jednoho kupce, který podléhá vlivu okolí – je využíván
- naturalistické prvky
Sudička
NATURALISMUS
- 90. léta 19. století – zakladatel Emile Zola
Vilém Mrštík (1863 – 1912)
- pochází z Diváků u Hustopečí, nedostudoval práva – novinářství, spisovatelství
- v dílech zobrazuje bezohlednost lidí, mamon, honbu za majetkem…
- přeložil Dostojevského, Tolstého, Puškina
- dílo: Santa Lucia
- román – autor líčí osudy studenta, jež studuje v Praze a později umírá – chudoba, bída
Pohádka ráje
- román psaný v duchu impresionismu – milostná tematika, autobiografické rysy
- hlavní postava, student Ríša, miluje Helenku a spolu prožívají velkou lásku – po studiích Ríši se oba stále milují – svatba
Karel Matěj Čapek – Chod (1860 – 1927)
- novinář (Lidové noviny), výtvarný kritik i prozaik
- narodil se v Domažlicích, ale žil především v Praze – přátelil se s bohémou
- romány končí většinou tragicky, postavy se prolínají ve více dílech
- dílo: Kašpar Lén - mstitel
- naturalistický román – Kašpar Lén je zedník, který se vrací z vojny do Prahy a zjišťuje, že se jeho přítel utopil, protože jeden muž (Konopník) svedl jeho dceru – Kašpar Lén se chce pomstít – začíná pracovat u Konopníka – Konopník zabit cihlou spadenou z lešení – Kašpar Lén souzen
Turbína
- naturalistický román z pražského prostředí – motivem je krach bohatého průmyslníka a nešťastný život jeho dcery
Antonín Vondrejc (podtitul – Příběhové básníka)
- román o básníku, který chátrá a na smrtelné posteli se ožení
Jindrové
- 2-dílný román – generační román o vztahu otce a syna
REALISTICKÉ DRAMA
- 80. – 90. léta 19. století – rozvoj později než u prózy – 1. pokusy již u májovců, ale neúspěšné (Neruda, Hálek)
- hrány historické hry a veselohry, postupně vytlačovány světovými realistickými hrami (Gogol – Revizor, Čechov – Višňový sad, Ibsen – Nora…)
- nejdůležitější scéna – ND (1868 – základní kámen, 1881 – dokončení, 1883 – otevření)
- roku 1850 ustaven sbor pro zřízení ND – František Palacký (1. předseda) – organizování sbírek „Národ sobě“ – kvůli Bachovu absolutismu bylo vystavěno Prozatímní divadlo (otevřeno roku 1862) – náhražka ND – Palacký vystřídán novým předsedou F. L. Riegrem, 3. předsedou byl Karel Sladkovský, který se zasloužil o začátky stavby ND
- hlavním architektem ND byl Josef Zítek – 16.5. 1868 slavnostní položení základního kamene (kameny z 18 míst slavných svou minulostí – Buchlov, Říp, Blaník, Lipník…)
- na výzdobě se podílela generace umělců ND
- 11.6.1881 slavnostní otevření na počest Rudolfa (belgický král) – 12.8.1881 požár ND – 18.11.1883 opět ND otevřeno operou Libuše
- 1.4.1977 uzavření ND – generální rekonstrukce, 18.11.1983 opět ND otevřeno na počest 100. výročí od založení
- součástí ND je Tylovo (Stavovské) divadlo, Smetanovo divadlo a Laterna Magika
- vedle budovy ND byla postavena ještě Nová scéna (Strakonický dudák aneb Hody divých žen)
František Adolf Šubert
- 1. ředitel ND – uvádění českých realistických her
- působil i jako dramatik – sociální hry – kontrast bohatých a chudých
- dílo: Drama čtyř chudých stěn
- drama o životě horníků
Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)
- 1882 – dramaturg ND, píše i hry, autor humoristické prózy
- narodil se v Písku – 2 roky reálky – úředník, novinář (Lumír, Osvěta, Humoristické listy)
- dílo: Naši furianti
- veselohra, která se hraje dodnes – 1. hra, která přiblížila venkovský život
- spor o to, kdo bude pomocný – 2 uchazeči – krejčí Fiala a vysloužilý voják Bláha – oba mají za sebou vlivné muže (Bláha – starosta Dubský, Fiala – sedlák a radní Bušek)
- děti Dubského a Buška se chtějí vzít – Bušek nechce dát věno
- v obci se objeví dopis, který sděluje, že pokud se pomocným nestane Bláha, vzplanou v obci 4 kohouti – podezřelým je Bušek (Bláha), který je však nevinný, protože dopis napsala Fialova dcera Kristýna – spor vrcholí – smírný konec – svatba
- 30 postav – dialekt; furiantství – povaha sedláků (dělají ze sebe, kdo co ví)
historické hry – nebyly již tak oblíbené
Paní mincmistrová
Zvíkovský rarášek
Gabriela Preissová (1862 – 1946)
- dramatička a prozaička narozená v Praze – provdala se do Hodonína – hry z moravského Slovácka
- obžalována z vlastizrady za 1. světové války – poslední léta prožila v Praze
- téma děl – touha po penězích ničící lásku, vztahy nebo morálku
- dílo: Obrázky ze Slovácka
- povídky
Gazdina roba
- tragédie o nešťastné lásce chudé švadleny a bohatého sedláka – brání jim jeho matka – bere si nakonec kožešníka a sedlák se také ožení – vezmou si lidi ze stejných vrstev, ale jsou nešťastní
- nakonec hlavní hrdinka skočila do Dunaje
- dílo se stalo libretem pro operu (Foerster – opera Eva)
Její pastorkyňa
- tragédie – stará mlynářka se dopustila zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
- lidské vztahy ovládány majetkem a vnějším pokrytectvím
- dílo se stalo libretem (Leoš Janáček – opera Její pastorkyňa)
Mrštíkové
- dílo: Maryša
- sociální drama odehrávající se v roce 1886 v jedné moravské vesnici a za dva roky v Brně
- Maryša, dcera bohatého sedláka Lízala, milovala Francka, syna domkářky, který byl odveden na vojnu – Lízalovi nechtěli o svatbě ani slyšet – vybrali Maryši mlynáře Vávru, protože měl peníze
- Maryša si proti své vůli musí Vávru vzít – po dvou letech se vrací z vojny Francek a navazuje s Maryšou opět vztah – Maryša otráví Vávru a utíká s Franckem do Brna
- dílo vzniklo podle skutečné události (dívka byla souzena a vězněna)
Žádné komentáře:
Okomentovat