Mluvnické kategorie podstatných jmen

Podstatná jména (substantiva)
- názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů
- skloňování: - substantivní skloňování (vzory = paradigmata)
- adjektivní skloňování (vrchní, pokojská…)
- druhy: - konkrétní – nositelé vlastností a dějů
- abstraktní – vlastnosti, děje, duševní stavy
- obecná (druhová a látková substantiva)
- vlastní
- zvláštní způsoby skloňování u některých substantiv (genius – genia)
- nejčastěji ve větě zastávají funkci podmětu nebo předmětu (mohou být však i jinými větnými členy)

Mluvnické kategorie podstatných jmen
a) pád (casus)
- vyjadřuje vztah mezi slovy
- pád: - prostý (bezpředložkový)
- předložkový
- pády: 1. nominativ 5. vokativ
2. genitiv 6. lokál
3. dativ 7. instrumentál
4. akuzativ
- určují se z hlediska: - sémantického: - 1. pád (aktiv) = původce děje
- 1. pád (pasiv) = cíl děje
- 2. pád = dotykový význam (odlukový)
- 3. pád = prospěch, dávání (významy)
- 6., 7. pád = okolnosti děje
- syntaktického: - 1. pád = podmět
- 2., 3., 4., 6. a 7. pád = předmět
- 2. pád = přívlastek
- 7. pád = příslovečné určení místa
- 7. pád = doplněk
b) jmenné číslo (numerus)
- číslo jednotné (singulár), číslo množné (plurál), ve staré češtině existoval ještě duál (dochovaly se pouze některé tvary – dva, oba, párové části lidského těla…)
- vyjadřují číselné vztahy
- zvláštnost – mluvnické číslo není vždy totožné s označením počtu
- jména pomnožná (pluralia tantum) – tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (nůžky, kalhoty, kamna, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice…); druhové číslovky ve spojení s pomnožnými vyjadřují počet (dvoje housle = 2 kusy); k vyjádření počtu druhů – složený tvar (dvojí housle, trojí dveře)
- jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, vojsko, skot, mládež…)

- jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (př. písek, mouka, krev, voda – dvě vody = dvě sklenice vody…)
c) jmenný rod (genus)
- gramatický rod: - mužský (maskulinum): - životný
- neživotný
- ženský (femininum)
- střední (neutrum)
- přirozený rod: - mužský
- ženský
- rozdíly mezi rody (př. děvče)
- možnosti životných a neživotných koncovek (ledoborce – ledoborci, sledě, sledi, hroby – hrobové)
- výjimky životných a neživotných koncovek (př. lidičky, rodiče, koně)
- výjimky u biologických názvů