Počátky světového písemnictví jsou spojeny s nejstaršími civilizacemi (Egypt, Mezopotámie, Sumerové, Persie, Čína, Indie).
Mezopotámie – 4.tis. př. n. l.
Sumerům se přičítá vynález písma, zprvu obrázkového, později klínového, dochováno na hliněných tabulkách
mýty o vzniku světa, o prvním člověku, o veliké potopě
nejstarší památkou je Epos o Gilgamešovi (vypráví o sumerském králi, který touží po nesmrtelnosti, jakou mají Bohové. Vydává se na dlouhou pouť světem, na které poznává člověka, jeho pravou podstatu a dochází k tomu, že člověku je dána nesmrtelnost. Popisuje se zde i jeho setkání s Bohem
druhá sumerská památka je Chamurapiho zákoník – nejstarší zákoník vůbec
Egypt ( Chetická říše )
vytvořili hieroglyfické písmo, na papyrech a stěnách chrámů
texty naučné, náboženské, milostná poezie, oslav života faraónů
památka té doby – Achnaton – Hymnus na Slunce
Hebrejské písemnictví
písmo hebrejské (hláskové) – vzniklo z féničtiny – ( abeceda 22 znaků, psali na papyrus )
odtud pochází posvátné spisy shromážděné v souboru označeném jako hebrejská Bible, stala se pojítkem mezi starými civilizacemi. Stala se odpovědí na otázky, které si lidé kladli při uvažování o vesmíru a o sobě. Starý zákon se stal později součásti Bible křesťanské. Starý zákon je tvořen celou řadou knih:
- Tóra (Pět knih Mojžíšových) – líčí se v nich stvoření světa, stvoření lidí Evy a Adama, jejich
neposlušnost, první hřích, vyhnání z Ráje, příběh O Kainu a Ábelu, o Abrahámovi a Izákovi
a hlavně o Mojžíšovi, který vyvedl Izraelity z egyptského zajetí
- Soubor Proroků – skutky proroků, dějiny Izraele
- Soubor svatých spisů – básnické knihy, žalmy, Jób, Šalamounova Píseň písni, kniha
Danielova (vyskytují se apokalypsy)
Indické písemnictví
tvoří rozsáhlé hymny – tzv. Védy, které vyjadřují představy o vesmíru. Hrdinové véd jsou bohové
nejproslulejší jsou eposy Mahábhárata a Rámájana
Čínské písemnictví
používali čínské znakové písmo, vliv filozofie
literární památka – Kniha písní – velký soubor čínského básnictví, autorem je Konfucius
Perské písemnictví
Avesta – sbírka náboženských textů (modlitby, mýty a představy o vzniku světa, člověka)
ŘECKÉ PÍSEMNICTVÍ
8.st. př. n. l – 1. st. n. l., rozvinulo se výtvarné umění, literatura, filozofie a věda.
mělo výhodnou polohu, proto pěstovalo styky s orientální civilizací. To mělo vliv na rozvoj myšlení. Mnoho řeckých filozofů toužilo po poznání vědy i ji prakticky upotřebovali. Vědci – Pythagoros, Hypokrates – lékařství, Heradotos
Archaické období – 8. – 6. st. př. n. l.
epika
nejznámější a nejváženější spisovatel té doby byl Homér. Je autorem eposu Ilias a Odysea
Ilias – vypráví epizodu z desetiletého boje o Tróju, město nakonec padne díky lstí s koněm
Odysea – líčí Odyseuv návrat od Troje na rodnou Ithaku. Zažije mnohá nebezpečí, je v nemilosti bohů a ti se mu snaží cestu prodloužit a znesnadnit.
lyrika
elegická – píseň s doprovodem píšťaly – autorem byl Archiloschos
jambická (satirická)
mélická (osobní, milostná) – Anakeron – Anakreonteia – dvorský básník, témata ženy, víno Sapfo – pochází z ostrova Lesbos, básně naplněné touhou, vášní i mučivou žárlivostí
bajky
vyjadřuje lidovou moudrost – autorem byl Aisópos (Ezop)
Atické období – 5. – 4. st. př. n. l.
je to vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén
v tomto období se pěstuje drama – vyvinulo se z původních oslav boha Dionýsa a dělilo se na drama vážné (tragédie) a veselé (komedie)
divadelní hry se hráli 8 – 9 hodin. Herci jen muži. Hrálo se v amfiteátrech a koloseích
tragédie
znaky tragédie
- čerpá z mytologie
- hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- jsou tvořeny ve veršované podobě
- děj se nečlení na dějství
významný dramatik byl Aischylos – náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů Oresteia - je povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóma, což znamená zabít svou matku, která ho zavraždila. Dalším slavným dílem je Spoutaný Prométheus
Sofokles – Král Oidipus – Oidipus při narození je předurčen tomu, že zabije svého otce a stane se manželem své matky. Hrdina se marně vzpírá určené sudbě, nevědomky zabíjí otce a ožení se s vlastní matkou. Nakonec sám sebe trestá tím, že se oslepí.
Antigona – pohřbí svého bratra i přes královský zákaz, za to má být zaživa zazděna do královské hrobky
Euripidés – Médeia – Médea pomohla Iásonovi získat zlaté rouno, utekla s ním ve víře, že ji Iáson miluje, ten si však po návratu domů chce vzít jinou, Médea ji lstí zabije a zabije i dvě děti, které má s Iásonem
komedie
znaky antické komedie
- zesměšňuje jevy života a mají šťastný a smírný konec
- útok na politické poměry a soudobou morálku
Aristofanes – řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti. Mír – zesměšňuje zde válku a klade důraz na mír. Další díla: Jezdci, Žáby, Lysistraté
historická próza
Herodotos – otec historie
Thukididés – sepsal dějiny Peloponéské války
řečnické období
Démosthenés – Filipiky – útočné řeči
filozofie
Sokrates – nenapsal žádné spisy, ale jeho učení nacházíme díky jeho žáku Platonovi
významným řeckým filozofem byl Platon. V ideálech vidí vlastní jádro světa a veškerou krásu. Ve svém díle Platon vytvořil klasický typ idealismu. Ústava, Obrana Sokratova, Sympozium
Aristoteles – pokračovatel Platona a jeho žák. Díla: Poetika, Rétorika
Helénistické období – 4. – 1. st. př. n. l.
pronikání řecké kultury
je to období, kdy se řecká kultura šířila do celého světa prostřednictvím dobytých území Alexandrem Makedonským.
rozvíjí se exaktní vědy: Euklidés, Archimédes
rozkvět nové komedie – Menandros – Škarohlíd
ŘÍMSKÁ LITERATURA
vznik ve 3. st. př. n. l., bývá nazývána literaturou latinskou, přejímá podněty z liter. řecké a navazuje na kulturu helénistickou, čerpala, napodobovala nebo dokonce jen opisovala
jejím prostřednictvím pronikla do evropské kultury znalost řecké vzdělanosti (renesance)
Období staré – 3. – 2. st. př. n. l.
v tomto období vznikají hlavně komedie
Plautus – hlavní tvůrce římské komedie. Plautovy komedie se staly předlohou pro velké dramatiky nové doby (Shakespeare, Moliér, Calderon). Díla: Komedie o hrnci, Chlubný voják, Lišák Pseudolus
Období klasické – 1. st. př. n. l. (zlatý věk)
rozvíjí se řečnictví
Cicero – kladl důraz na logiku, začal klást řečnické otázky
historie
Caesar – zápisky o válce Gálské
Titus Livius – Římské dějiny
lyrika
Gaius Valerius Catullus – tvořil milostnou poezii, tématem jeho básní - láska k dívce Lesbii
poezie
Publius Vergilius Maro – čerpá z řeckých pověstí, z minulosti římského národa Aeneis – báseň o vzniku Říma, hlavní postavou je Aeneus, který po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii a stal se praotcem Augustova rodu
Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické – zdůraznění půvabu života na venkově
Horatius – básně se společenskou zejména mravní problematikou – Ódy
Lucretius – naučné básnictví, báseň O povaze věci – vývoj ve světě probíhá ve způsobení božských si
Publius Ovidius Naso – sbírka Proměny – soubor příběhů v každém nějaká metamorfóza, převyprávění 250 řeckých a římských bájí,
sbírka Umění milovat – rady dívkám a chlapcům jak si udržet lásku; Kalendář – nedokončený soubor básní a legend vysvětlujících svátky a vznik souhvězdí, skončil u znamení ryb.
Období postklasické – 2. – 5. st
pozvolný úpadek Říma, odumírání antické kultury, životní názor ovlivněn křesťanstvím
historie
Tacius – Letopisy, Dějiny
satira a epigramy
Petronius – Satirikon
Martialis – Epigramy
filozofie
Seneca – Phaedra (patetická tragédie)
Žádné komentáře:
Okomentovat