- rozvoj novinářství, satiry a epigramu
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)
- zakladatel českého politického novinářství
- největší český satirik a jeden z nejvýznamnějších básníků – kritik absolutismu
- pocházel z kupecké rodiny – studie teologie (vyloučen) – odjezd do Moskvy (vychovatel) – sepsal Obrazy z Rus (reportáže, povídky)
- po návratu se začal věnovat novinářství – literární kritiky (J. K. Tyl: Poslední Čech)
- vystupoval radikálně proti politickému režimu – zákaz pobytu v Praze – působil v Kutné Hoře (sledován)
- v prosinci 1851 byl zatčen a odvlečen do Brixenu (Tyrolsko) – vrátil se až v roce 1855 (velmi nemocný)
- v roce 1856 umírá – jeho pohřeb chápán jako revolta proti režimu (účast umělců)
- dílo. Pražské noviny + Česká včela
- vydával vlastní noviny, Česká včela = příloha – epigramy, fejetony
Národní noviny + Šotek
- 1848 – noviny pouze přejmenovány, Šotek = příloha – velmi satirická
Slovan
- satirický časopis v Kutné Hoře (autor zastánce austroslavismu)
Kapitola o kritice
- autor kritizuje špatný stav kritiky a falešné vlastenectví
1) kritika musí být odůvodněná a nemá být pouze hana
2) kritika nemá být pouze negativní, ale i pozitivní
3) kritik nemusí být spisovatelem
4) kritiku je někdy těžší napsat, než-li nějaké dílo
5) nezáleží na kritikovi, ale na obsahu kritiky
Kritika k povídce Poslední Čech
- autor vystupuje proti falešnému vlastenectví – dělat více pro vlastenectví a nejen o něm mluvit
- Borovský psal epigramy – krátké satirické básně, které obsahují expozici a pointu (Martialis) – naspal jich asi 200 – s ironií vystupoval proti politickým nedostatkům – epigramy oddělil a ironicky věnoval: církvi, králi, vlasti, múzám (vědy a umění) a světu
Tyrolské elegie
- satirická skladba napsaná během pobytu v Brixenu – líčení zatčení, deportace
- kritika absolutismu, policie – smutek po rodině, vlasti – naděje návratu
Král Lávra
- satira, kterou Borovský označil jako „veselá balada“
- inspirace staroirskou pohádkou
Křest sv. Vladimíra
- satira čerpající z ruských kronik – nástup křesťanství v Rusku
- kritika cara, církve i absolutismu
Božena Němcová (1820 – 1862)
- vlastním jménem Barbara Panklová – narozena ve Vídni – Ratibořice
- byla ovlivněna svojí babičkou (J. Novotná)
- v 17 byla provdána za úředníka Josefa Němce – časté stěhování
- k umění ji přivedl V. B. Nebeský – první básně (1842 – 1845) vznikaly v Praze
- 1845 – pobyt na Chodsku – autorka sbírala místní lidovou slovesnost – seznámení se se zvyky – psaní povídek, národopisných obrázků (povídky ze života obyčejných lidí) i novinových článků
- 1848 odjíždí do Prahy – účast na revolučním hnutí – pronásledování tajnou policií
- manžel propuštěn – finanční krize (smrt syna Hynka)
- Němcová opuštěna přáteli – názorově se sbližuje s mladou básnickou generací (Neruda, Hálek)
- pobyt na Slovensku – seznámení se slovenskými umělci
- dílo: Národní báchorky a pověsti (1845 – 1847)
Slovenské pohádky a pověsti (1857 – 1858)
- cykly pohádek – autorka díla pouze jazykově upravila, ale obsah zachovala
Obrazy z okolí domažlického
- články vycházející původně v Květech a v České včele
- zobrazují způsob života, zvyky, lidová slovesnost, pověsti, postavení žen…
Selská politika
- článek z roku 1848 týkající se politických událostí
Pohorská vesnice
- na rozhraní pohádky a románu – zobrazení jedné chodské vesnice – svět chudých i bohatých
- velmi idealizované dílo – málo věrohodné
V zámku a podzámčí
- realistická povídka – kontrast bídy a rozmařilého života
Divá Bára
- monografická povídka o venkovské dívce
Chudí lidé
Karla
Dobrý člověk
Chýže pod horami
- ze slovenského prostředí
Barunka
- autobiografie
Babička – Obrazy venkovského života
- povídka – inspirace v autorčině dětství
- děj – 1. polovina 19. století – Staré Bělidlo
- venkov zobrazen v protikladu s panským životem
- mnoho autorů psalo díla přímo o Boženě Němcové – Václav Tille, Julius Fučík…
Žádné komentáře:
Okomentovat