– zachováme kvality i kvantity hlásek
– 2 stejné samohlásky vyslovujeme nesplývavě
b) výslovnost souhlásek
– na konci slov dochází k tzv. asimilaci = spodobě znělosti, pouze když slovo končí na znělou souhlásku; led [let]
– k asimilaci dochází i v rámci slova u skupiny párových souhlásek; regresivní asimilace > zkouška [skouška], sbor [zbor]; progresivní asimilace > shoda [zhoda, schoda]; svolat / zvolat – musíme rozlišovat výslovnost kvůli významu slova
– dvě stejné souhlásky se většinou vyslovují splývavě; cennost [cenost]; raci / racci
– tvary slovesa být se výslovnosti zjednodušují; jsem [sem], jsi [si]
– pozor na souhlásku k v přejatých slovech; cirkus, demokracie / 3 vyjímky: akát, plakát, inkoust
– ve dvou slovech je spisovná zjednodušená výslovnost; srdce [srce], dcera [cera]
– neměníme souhlásky; slupka, lepší, smyčec
– v ostatních souhláskových skupinách bychom neměli zjednodušovat
c) výslovnost cizích slov
– cizí slova již zdomácnělá vyslovujeme, jak se píší; hokej / hockey, teorie / theorie
– cizí slova psaná původním pravopisem vyslovujeme jako v cizím jazyce; pizza
– cizí vlastní jména (osobní a zeměpisná) vyslovujeme jako v cizím jazyce; New York, Victor Hugo
– nejnovější pravidla (1993) uvádějí u některých slov dva způsoby psaní i výslovnosti; diskuse / diskuze, renesance / renezance, gymnasium / gymnázium, resort / rezort > dublety
Slovní přízvuk (akcent)
- v ČJ na první slabice (přízvuk dynamický)
- ve spojení jednoslabičné předložky a slova se přízvuk přesouvá na předložku (ve škole), ve spojení dvojslabičné předložky a slova je přízvuk na předložce i na slově
- a) hlavní (např. škola)
b) vedlejší (např. černobílý)
- příklonky, připojují se ke slovu předcházejícímu (mě, tě, se, mi, ti, si, mu, ho, ji + tvary slovesa být)
- předklonky, připojují se ke slovu následujícímu (a, i, můj, svůj, tvůj, jeho…, pan, paní, slečna…)
- delší promluvy rozdělujeme pauzami na menší úseky – frázování, jeden vzniklý usek, který vznikne se nazývá kólum (kóla)
- větný přízvuk (důraz) – nemá stálé místo, umístění podle postoje mluvčího
- větná melodie (intonace) – záleží na typu vět, podle postoje mluvčího; větná melodie je změna výška hlasu
- ve větách oznamovacích – melodie klesavá
- ve větách tázacích zjišťovacích – melodie stoupavá, doplňovacích – melodie stoupavě klesavá
- ve větách rozkazovacích – melodie klesavá nebo stoupavě klesavá
- ve větách podmiňovacích – melodie stoupavě klesavá
Žádné komentáře:
Okomentovat