Hláskosloví – jazykovědná disciplína, zabývá se zvukovou stránkou jazyka:
a) fonetika – nauka o tvoření hlásek v mluvících orgánech (hlasivky – chvění)
– základní jednotkou je hláska
– zabývá se sluchovým vnímáním hlásek, slabikami, slovním přízvukem, tempem řeči, větným přízvukem i melodií
b) fonologie – nauka o fonémech
– základní jednotkou je foném – nejmenší zvukový prvek, který je schopný rozlišit význam slova
c) ortoepie – nauka o spisovné výslovnosti hlásek
d) ortografie – nauka o spisovném pravopisu
Systém českých hlásek a) samohlásky (vokály)
– tóny, dají se zpívat
– znělé a ústní, dlouhé i krátké
– máme 10 fonémů – odpovídá jim 14 grafémů
– vokalický trojúhelník: - podle svislé polohy jazyka
- podle vodorovné polohy jazyka
b) dvojhlásky (diftongy)
– ou (súd > saud > soud), au (mňau), eu (neutron)
c) souhlásky (konsonanty)
– 25 souhlásek + 3 cizí (g, x, w); ch = c + h (spřežka)
– dělení souhlásek: 1) podle činnosti hlasivek
- znělé a neznělé > párové souhlásky (b – p, d – t, ď – ť, v – f, z –s, ž – š, g – k, h – ch, c, č, ř)
2) podle pravopisu
- měkké, tvrdé a obojetné
3) podle stavu dutiny ústní
- ústní a nosové (nazály – m, n, ň)
4) podle způsobu tvoření (podle druhu přepážky, která se staví do cesty výdechového proudu)
- sykavky
5) podle místa artikulace v dutině ústní
- obouretné, retozubné, na horním patru atd.
Hlásky seskupujeme do slabik; slabika otevřená (končí na samohlásku) a uzavřená (končí na souhlásku).
Žádné komentáře:
Okomentovat