b) klasické (Cicerónovo) období (od 1. st. př. n.l. – 1. st. n.l.)
c) postklasické – stříbrné (1. st. n.l. – 2. st. n.l.)
- poezie: Publicius Ovidius Naso
- studoval rétoriku, později se věnoval poezii
- neoblíben u císaře > vyhnanství k Černému moři
- proslavil se milostnou lyrikou (místy erotická, velmi otevřená)
Umění milovat
Lásky
Žalozpěvy – smutek stesk
Listy z Pontu – básnické dopisy (psáno ve vyhnanství)
Proměny (metamorfózy) – 250 řeckých a římských bájí, všechny mají motiv proměny, fantazie
Pyramos a Thisté – inspiroval Shakespeara (Romeo a Julie)
Pygmalion – kyperský sochař se zamiloval do sochy, tu Afrodita proměnila v ženu na jeho prosbu; muzikál My fair Lady
Niobé – byla potrestána za to, že se posmívala bohyni (smrt jejího dítěte a ji proměnili v kámen)
Filemón a Baucis
Publicius Vergilius Maro
- oblíben u císaře, člen kroužku, který vedl bohatý Maecenas (podpora umění)
- hodně cestoval
Zpěvy rolnické (Georgika) – didaktický epos, výchovná poezie o životě na venkově (práce atd.)
Zpěvy pastýřské (Bucolica) – básně o idelickém životě pastýřů v krásné příhodě a jejich láskách
> bukolismus – poezie líčící harmonický život uprostřed přírody
Aeneis – hrdinský epos psaný na příkaz císaře Oktaviána, nedochoval se celý; o založení Říma
Horatius
- Vergiliův přítel, člen Maecenasova kroužku
- prostý původ, psal ódy, satiry a elegie, básnické dopisy
Ódy básní (120) – soubor, vzor řecká lyrika
Satiry – typ správného římského občana, kritika pokrytectví, závisti, snobství
Listy – kolem 20 dopisů určených přátelům
Catullus
- založil bás. školu, vyjadřoval zážitky vlastní duše
Básně – milostné verše věnované celoživot. lásce. „Odi et amor” = nenávidím tě a miluji
- římská komedie: Plautus
- napsal 130 komedií, dochovalo se jich pouze 19, náměty – římská společnost – zesměšňuje špatné lidské vlastnosti – navázal na něj například Shakespeare nebo Moliere
Pseudolus – komedie o vychytralém sluhovi
- římské řečnictví a filozofie: Cicero
- vynikající řečník, filozof, psal listy (asi 860), vytříbený jazyk – vzor klasické latiny z období renesance, postavil se Caesarovi a Antoniovi (popraven)
O podstatě bohů, O hranici dobra a zla, O státě, O zákonech
Lucretius
- filozof a básník
O přírodě – filosofická a básnická skladba – krása přírody, výklad filozofie blaženosti
Seneca
- básník, dramatik, politik, řečník, filozof, rádce císaře Nera (donucen k sebevraždě)
- psal např. tzv. útěchy – filozofie stoicismu (jak přijímat osud), rady do života (jak překonat zoufalství, smutek…)
O duševním klidu – stoicismus
psal tragédie – detailní popisování vražd, vjímání bohů atd.
- římské dějepisectví: Tacitus
Germánie - dějiny germánských národů, jejich způsob života, literatura…
Plutarchos
- životopisy slavných Řeků a Římanů
- římská satirická próza: Petronius
Satirikon – zesměšňuje špatné lidské vlastnosti, morálku, převažují humorné části
Martialis
- zakladatel klasického epigramu = krátká, satirická báseň vyjadřující výraznou a adresnou myšlenku; skládá se z expozice a pointy
Žádné komentáře:
Okomentovat