b) 7. st. n.l. – Islám - náboženské i společenské učení
- autor Muhammad, které sepsal učení do knihy – Korán – nejdůležitější památka arabské literatury; Ježíš Kristus považován za proroka
c) Tisíc a jedna noc (10. – 15. st. n.l.) – vyprávění Šeherezády (vezírova dcera)
Antická literatura
- literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, inspirační zdroj
1) Řecká literatura
- vzdělanost, demokracie, rozvoj kultury; polyteizmus = mnohobožství
- periodizace řecké literatury: a) archaické období (do 5. st. př.n.l.)
b) attické období (5. – 4. př.n.l.)
c) helénistické období (4. – 1. st. př.n.l.)
- Homér
- básník, považován za autora 2 eposů:
Ilias – vypráví o posledním roce trojské války – boj Achillea a Agamemnonem
Odyssea – válka ustupuje do pozadí, autor líčí desetiletou pouť Oddysea na rodný ostrov Ithaka. Oddyseus zažívá mnoho dobrodružství, jeho žena se jmenuje Pénelopé (symbol věrnosti).
- znaky obou eposů – názorné a otevřené znázornění citů (láska, nenávist), postavy mívají drsné mravy, jednota lidí a bohů
- lyrika: Hesiodós – Práce a dni (sbírka, venkovský život)
Anakreón – anakreontika (oblíbena v Rokoku) > víno, ženy, zpěv
Sapfó – milostná poezie
- epika: Ezop – autor bajek
- řecké drama vzniklo v attickém období („zlatý věk řecké literatury“) z oslavných her na počest boha Dionýsa > dionýsie: - tragédie
- komedie (komódia = zpěv veselého pochodu)
- tragédie (drama s vážným obsahem, hrdina v konfliktu se silnějšími > většinou podlehne; 5 částí: expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa):
Aischylos (6. st. př.n.l.)
- zakladatel tragédie, napsal asi 90 her (7)
- rysy děl – neodvratnost osudu, provinění bohové trestají
Oresteia – zobrazuje události po trojské válce; řecký vojevůdce a král Agamemnon je po návratu z Tróje zavražděn svou ženou a jejím milencem, jeho syn Orestes po letech na příkaz bohů mstí otce a zabije oba vrahy, z čehož má výčitky svědomí a zešílí, ale nakonec je jeho čin obhájen > krevní msta, vznik instituce soudu
Peršané
Spoutaný Prométheus
Sofoklés
- zavedl třetího herce, napsal asi 120 her (7)
- rysy děl – neodvratnost osudu, fatalismus (fatum = osud), konflikt člověka se společností
Elektra – podobné jako Oresteia (z pohledu Orestovi sestry Elektry)
Král Oidipus – čerpání ze starého mýtu; hlavní hrdina je trestán za vinu, že nevědomky zavraždil svého otce a oženil se svou matkou – potrestán bohy > neodvratnost osudu
Antigona – Antigona plní mravní příkaz a pohřbí svého bratra Polyneika, přestože je to výslovně zakázáno a je odsouzena ke kruté smrti
Euripidés
- velmi vzdělaný, styky s filozofy, zastánce demokracie
- zaměření na psychologii postav, především ženy (deus ex machina = bůh ze stroje)
- zobrazení lidských citů a vášní
- dochovalo se 17 děl
Médea - královská dcera a kouzelnice Médea pomůže Iásonově výpravě argonautů k získání zlatého rouna, Iáson si ji vezme a odplují spolu na Korint, avšak po čase se Iáson zamiluje do dcery krále Kreonta a opouští Médeu, ta se mstí a zavraždí Iásonovu ženu, jejího otce i své (Iásonovy) dva syny
Elektra – zpracováno jinak než u Sofokla, zaměřeno více na psychologii
Trojánky – těžký život žen a dětí v trojské válce
- komedie (uplatnění verše i dialogu):
Aristofanés
- soustředil se na společenský a politický život Atén v době Peloponéské války, kterou zesměšňuje, obhajuje mír
Jezdci
Žáby – proti autorům tragédií
Ptáci – autor zesměšňuje špatné lidské vlastnosti, způsob vlády atd.
- dějepisectví: Hérodotós – „otec historie“ (Dějiny – vznik Atén a Sparty, důvody mezi nepřátelství Řeků a Barbarů)
Thúkydidés – zakladatel moderního dějepisectví; zúčastnil se peloponéské války a sepsal její dějiny
- řečnictví: Demosthenés - největší řečník antiky
- autor velmi útočných řečí proti makedonskému králi Filipovi, které byly jazykově vytříbené > Filipiky (používáno i později, vždy označuje kritickou řeč)
- filozofie: Sókrates - idealista, učil v rozhovorech, sám nic nesepsal, byl velmi kritický k aténské demokracii
- donucen k sebevraždě
Platón - Sókratův žák, sepsal Sókratovy názory, idealista, 40 spisů
Obrana Sókratova
Faidros – o lásce, pravdě I krásnu; autorova myšlenka – pravá láska vede k poznání a filozofii
Symposion – dialogy o lásce
Aristotelés - 384 – 322 př.n.l.
- největší filozof antiky, Platónův žák, vychovával Alexandra Makedonského
- vycházel ze zkušeností, 146 spisů (40)
- zakladatel logiky
Metafyzika
Fyzika
O duši – etické dílo
Poetika – spis o umění, dochovala se část o tragédii, zásada 3 jednot (místa, času, děje)
Rétorika – spis o řečnictví
Žádné komentáře:
Okomentovat