Počátky literatury na našem území | Staroslověnská a latinská literatura

Počátky české literatury vidíme v období staroslověnské vzdělanosti v 9. až 11. stol. Rozvoj literatury je spjat se vznikem křesťanství a se vznikem nových států. Roku 863 k nám přichází z Byzance dva učenci Konstantin a Metoděj (Rostislav o to požádal byzantského císaře Michala III., protože se obával vlivu bavorských kněží). Cílem bylo vyučení domácího duchovenstva, které mělo vytvořit hráz kněžím franckého původu. Aby mohli svého cíle dosáhnout, zavedli do bohoslužby slovanskou řeč tzv. staroslověnštinu. Pro literaturu zavedli písmo hlaholici - z řecké abecedy. Oba bratři působili na Velehradě. Roku 869 umírá Konstantin v Římě a Metoděj se vrací zpět na Moravu, kde roku 885 umírá. Jeho žáci jsou poté vyhnáni knížetem Svatoplukem.Centrum staroslověnštiny se přesunulo do přemyslovských Čech.
Do staroslověnštiny byli přeloženy důležité náboženské texty (části bible, modlitby i náboženské písně). Cyrilometodějská mise měla hlavně politický charakter. S rozvojem písma vznikaly i první písemné památky.
Proglas
- je to veršovaná předmluva k překladu evangelia (důraz práva na mateřský a bohoslužebný jazyk)
- autor je zřejmě Konstantin – 2. polovina 9. století
homiletické texty (určeno ke kázání)
- Abecední modlitba (autor asi Metoděj)
právnické texty (řecké překlady – autor asi Metoděj)
- Nomokánon
- Zákon sudnyj ljudem
Moravsko-panonské legendy:
1. Život Konstantinův (vyšší styl; na pomezí historie a fantazie; boj proti trojjazyčníkům; opis až koncem 15. století)
2. Život Metodějův (jednodušší, stručnější; obhajoba slovanské liturgie proti bavorským kněžím)
a) staroslověnská tvorba (Sázavský klášter)
hagiografie (legendy o svatých)
1. staroslověnská legenda o svatém Václavu (polovina 10. století) – politické cíle
2. Kniha o rodu a utrpení sv. Václava (1000)
Legenda o sv. Ludmile, o sv. Prokopovi, sv. Vítu, sv. Benediktovi …
homiletické texty
- Nikodémovo evangelium (zakázané, důležitá je fantazie)
písně a modlitby
- píseň: Hospodine, pomiluj ny („Pane, smiluj se“; nejstarší staroslověnská duchovní píseň – konec 10. století, zpíváno při korunovacích českých knížat a králů) – prosba o mír a úrodu
b) latinská tvorba (11. – 13. století rozvoj pouze latinské kultury)
hagiografie
- Václavská legenda
- Ludmilská legenda
- Kristiánova legenda – Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (konec 10. století – popisuje události tehdejší doby – Václav a Ludmila, Konstantin a Metoděj, Bořivoj …)
- Legenda o sv. Prokopu (Vita Minor)
homiletické texty
- Opatovický homiliář (12. století, určeno ke kázání)
historiografická literatura
- Kosmova kronika (Cronica Boemorum)
- první kronika o českých zemích; dílo historické, ale patří i do krásné literatury – objevuje se zde i humor
- 3 části: - Bájné vypravování starců
- Hodnověrné vypravování svědků
- Události, které Kosmas sám zažil
- autor se vůbec nezmiňuje o staroslověnštině, jinak vystupuje jako vlastenec podporující vládu Přemyslovců
- Kosmas – vzdělaný (západní univerzity), kanovník Svatovítské kapituly, sepsal dějiny (od potopy světa – r. 1125, kdy umírá)
Kanovník vyšehradský (o historii, autor neznámý, proti německý postoj)
Mnich sázavský – zobrazuje období staroslověnské
Od 13. století se v latinských památkách začala objevovat první česká slova, krátké věty (glosy = vpisky), později celé věty – 1. zapsána v zakládací listině Kapituly litoměřické.
1. česká památka – duchovní píseň: Svatý Václave, vévodo země české (12./13. století, do roku 1918 hymna, původně 3 sloky, později rozšířena); Ostrovská píseň (další památka napsaná česky – polovina 13. století)