Vznik a vývoj českého jazyka, jazyk národní, útvary a vrstvy národního jazyka

Praslovanština
– první jazyk Slovanů, který vznikl asi 2000 př.n.l. v oblasti mezi řekami Odra a Dněpr
– znaky praslovanštiny: - jery = ultrakrátké samohlásky (tvrdé a měkké); v ČJ zanikly podle Havlíkova pravidla: počítáme-li od konce, liché zanikaly, sudé se proměnily na samohlásku
- nosovky; v ČJ se změnily na samohlásku
- duál = dvojné číslo; v ČJ se zachoval pouze u číslovky dva, obě, u párových částí těla
- pohyblivý (např. ruština) / stálý (dynamický) přízvuk
- 7. pádů
- vid (dokonavý a nedokonavý)
- 2 jednoduché minulé časy (aorist a imperfektum); do 15. století zanikly, jeden se zachoval (původně aorist slovesa být - podmiňovací způsob)
Vývoj ČJ ve 12. - 16. století
1. Změny souhlásek g > h (noga > noha]
r’ > ř (r’epa > řepa)
šč > šť (ščestí > štěstí)
- zánik párové měkkosti souhlásek (r’ > ř, b’ > b, p‘> p – zanikly; d’ > d (ď), t’ > t (ť), n’ > n (ň) – dochovaly se)

2. Změny samohlásek a) 12. – 14. století
přehlásky (po měkkých souhláskách)
a > ě (duša > dušě)
u > i (dušu > duši)
ó > ie (koňóm > koniem)
ztráta jotace
dušě > duše
b) 14. – 16. století
diftongizace (diftong = dvojhláska) – změna jedné samohlásky na dvojhlásku
monoftongizace – změna dvojhlásky na samohlásku
ó > uo > ů (bóh > buoh > bůh; mój > muoj > můj)
ú > au > ou (súd > saud > soud)
úžení
ie > í (koniem > koním; viera > víra)
  aj > ej (stejnoslabičné – vajce > vejce)

3. Vývoj tvarosloví - zánik duálu (do 15. století / výjimka)
- zánik aoristu a imperfekta / výjimka podmiňovací způsob od slovesa být
- zánik předminulého času (plusquamperfekta) – 14. století – já jsem byl psal
- rozlišení rodu životného a neživotného

________________________________________
Vrstva = útvar, který má vlastní zásobu slov
Útvar = celek, který má vlastní gramatiku i slovní zásobu
________________________________________
Jazyk národní
- jazyk společný celému národu (čeština > západoslovanský jazyk)
- důležitá je srozumitelnost a jednotnost národního jazyka

Spisovné a nespisovné útvary ČJ
I . Spisovná čeština
- reprezentativní typ, jazyk státních a úředních dokumentů, používaný v médiích, ve školách
- učí se ve škole, není příliš citová a mění se pomalu
- mluvená podoba spisovné češtiny = hovorová čeština > v soukromém projevu, je citovější volnější větná stavba
II. Nespisovná čeština
- útvary nespisovné češtiny: 1) Nářečí (dialekt > dialektologie)
- mluva, která se liší územně a místně (po zániku feudalismu pomalý zánik)
- začaly vznikat tzv. nadnářeční útvary = interdialekty (rozdíly mezi nářečími se stírají)
- v Čechách nářečí téměř zanikla (chodské a krkonošské nářečí)
- moravské nářečí: - hanácké (středomoravské) > stréček křópal
- lašské (slezské) > stryk křupal
- moravskoslovenské (východomoravské) > strýček křúpal
- nářečí moravskoslovenské má nejblíže ke spisovné češtině
2) Obecná čeština = interdialekt
- vznikla z nářečí středočeského, nejvíce používaná (na území ČR)
- znaky: - ý > ej
- é > í/ý
- protetické v“ > von
- 7. pád plurál > -ma
- í > ou
- vrstvy nespisovné češtiny: 1) Profesní mluva
2) Slang = mluva zájmových skupin
- studentský, myslivecký, vojenský a sportovní slang
3) Argot = mluva společensky deklasovaných vrstev

Nespisovná čeština se proměňuje rychleji a více reaguje na změny společenské.