a) pololidová tvorba – známe autora (měšťané), svoje náměty z lidového života
interludia (mezihry) – krátké frašky vkládány do vážných her, zesměšňovaly sedláky, poukazovaly na bídu a chudobu obyčejných lidí; nejčastěji hrány o masopustu
Václav František Kocmánek
- autor 7 interludií
- dílo: Zamentatio rusticana (Selský otčenáš)
- veršované dílo, každá sloka končí veršem z otčenáše
písmácké paměti – písmáci (měšťané), kteří opisovali staré knihy, které se podařilo skrýt před Jezuity, dokumentární platnost
František Jan Vavák
kramářské (jarmarečné) písně – zpívaly se o příhodách, většinou o nešťastných láskách, vraždách, povodních, požárech…
b) lidová tvorba – ÚLS, na konci 17. století byla jedinou oblastí, kde se tvořila česká literatura, rozvoj různých žánrů – pověst, pohádka, lyrika (lidové písně), selské otčenáše. Balada, zpěvohra, loutkové divadlo, proroctví
lidová píseň – vycházela z historických faktů, známá témata, např. o Čechovi, o Blanických rytířích, o Žižkovi, o Bílé paní, o založení hradů…
Růžový palouček – pověst o loučení se Komenského s vlastí
proroctví – věštila lepší budoucnost českého národa
Libušino proroctví
Proroctví slepého mládence
pohádka – pohádky vzniklé v této době, zapsaly je později např. Božena Němcová či Jaromír Erben
lyrika – lidová písně – milostné, robotní (Nepojedu na robotu; Počkejte vy, páni), vojenské, o vztahu rodičů a dětí
Selský otčenáš – stejné jako interludium – stížnost nevolníka, který žaluje svému bohu, sloky končí veršem z Otčenáše
lidová balada – Osiřelo dítě
loutkové divadlo – původně pro dospělé, cizí náměty – o Faustovi, o Donu Juanovi; zakladatelem je Matěj Kopecký, který vytvořil například postavu kašpárka, sám hrál některé své hry
lidové zpěvohry (opery – vzorem byly zámecké opery
lidové drama – navazuje na náboženské hry (vánoční, velikonoční), proniká do nich humor; hry školské
Komedie o turecký vojně
Žádné komentáře:
Okomentovat