- doba ovlivněna ještě napoleonskými válkami
- roku 1813 v Rakousku dochází k politické reakci – panovníci se obávají obrozeneckých bojů – zesílení policejního režimu – působení kancléře Metternicha
- stále u nás pokračoval boj za národní samostatnost
- úkoly 2. fáze NO:
- rozvoj básnického a odborného jazyka + rozšíření slovní zásoby
- posilování historického vědomí národa = historicismus
- posilování myšlenky slovanské vzájemnosti
- dostávají se k nám myšlenky preromantismu
Josef Jungmann (1773 – 1847)
- zasloužil se o tvorbu umělecké i odborné literatury výhradně v češtině
- formuloval nový program – uzákonění nové spisovné normy a vzniku české terminologie (odborné názvosloví)
- soustředil kolem sebe spisovatele i vědce – Jungmannova básnická a vědecká škola
- zásada uvědomělého češství = za Čecha považoval nejen toho, kdo v Čechách žije, ale i česky mluví
- dílo: Slovník česko-německý
- 5-dílní slovník (120 000 slov)
- uvádění archaismů do jazyka, vytváření novotvarů (nerost, dusík, vzduch…)
Rozmlouvání o jazyce českém
- stať, která vyšla v časopise Hlasatel
Slovesnost
- učebnice literární teorie a čítanka pro gymnázia
Historie literatury české
- dějiny české literatury, autor rozděluje vývoj na 7 období
- první dílo v češtině, které podává obraz o historii literatury – uváděn knihopisný seznam
- popisuje polické i společenské poměry a vývoj jazyka v každém ze 7 období
Zápisky
- Jungmannův „deník“, který vyšel až posmrtně
- velký odpůrce církve a šlechty – obdiv Voltaira
Oldřich a Božena
- 1. česká romance
- Jungmannovy překlady:
- R. Chateaubriand – Atala (epos – indiánské prostředí)
- J. Milton – Ztracený ráj (barokní duchovní epos)
- Goethe, Schiller, Slovo o pluku Igorově…
Jungmannova básnická a vědecká škola:
Milota Zdirad Polák
- básník
- dílo: Vznešenost přírody
Jan Evangelista Purkyně
- fyziologie
Antonín Marek
- zakladatel české logiky
J. S. Presl
- botanika
K. B. Presl
- chemie a mineralogie
Posilování historického vědomí národa
- posílení českého národa v národně osvobozeneckém boji byl také návrat do české minulosti (k významným osobnostem českých dějin)
- minulost byla zachycována vědecky, ale také v poezii
Dějepisectví
František Palacký (1798 – 1876)
- zakladatel českého moderního dějepisectví
- pocházel z Moravy
- působil jako zemský historiograf a také jako šlechtický vychovatel
- zasloužil se o založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum
- Matice česká – vydavatelství výhradně českých knih
- byl zastáncem tzv. austroslavismu (byl pro federaci) – ke konci života mění názor (samostatný stát)
- označován „otec národa“, jeho výrok: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“
- dílo: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě
- 5-dílné dílo – nejdříve vycházelo německy
- sepsány dějiny od nejstarších počátků po nástup Habsburků (1526)
- za vrchol českých dějin je považováno husitství
- dějiny se blížily uměleckému zpracování – poutavost
- dílo ovlivnilo později mnoho umělců (Smetana, Aleš, Jirásek…)
Pavel Josef Šafařík
- původem Slovák
- spolupracoval s Palackým – pokračovatel Dobrovského
- dílo: Slovanské starožitnosti
- dějiny slovanských národů od počátků po 10. století
- snaha o důkaz, že Slované také vytvářeli evropskou historii
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích
- zájem o slovanskou jazykovědu a literaturu
Počátkové českého básnictví
- propagace časomíry v české poezii
Uctívání minulosti v poezii – rukopisné padělky:
- v této době byla až přeceňována doba starých literárních památek, které měly dokázat kulturní vyspělost národa
- české literatuře chyběly starobylé eposy – vznik padělků (falzifikátů) od konce 18. století:
Rukopis královédvorský (RK)
- nalezen roku 1817 ve Dvoře Králové nad Labem
- obsahoval památky datované do 13. století
- skladby lyrické, epické i lyrickoepické – např. oslava vítězství nad nepřáteli, milostné písně, dávnověk byl zidealizovaný
- Dobrovský věřil v jeho pravost
Rukopis zelenohorský (RZ)
- nalezen roku 1818 v Zelené Hoře u Nepomuku
- památky datované do 9. – 10. století – např. část Libušina soudu, Staročeský sněm vladyků, minulost líčena velmi přehnaně
- rukopis vzbudil obavy – zjistila se jejich nepravost
Padělatelé rukopisů:
Václav Hanka
- knihovník a archivář Českého muzea
- jazykovědec
Josef Linda
- novinář a spisovatel
Spory o rukopisy se vedly celé 19. století, vědecké důkazy o nepravosti podány v 80. a 90. letech profesory KU (T. G. Masaryk, Jan Gebauer, Jaroslav Vlček, Jaroslav Goll). Rukopisy potlačily historické vědomí národa + jiné inspirace.
Myšlenka slovanské vzájemnosti
Jan Kollár (1793 – 1852)
- původem Slovák, studoval filozofii a teologii (Jena)
- působil jako evropský kněz a později univerzitní profesor
- zabýval se studiem Slovanů
- ovlivněn F. W. Schmidtovou (Mína)
- ke konci života se stává zastáncem austroslavismu
- dílo: Básně
- objevují se sonety (znělky) věnované Míně
Slávy dcera
- obsahuje Předzpěv (smutek, žal nad vyhubením Pobaltských Slovanů + vidina lepší budoucnosti pro Slovany) a dalších 5 zpěvů – psáno ve formě elegického distichu
- zpěvy: I. Sála
II. Labe, Rýn, Vltava
III. Dunaj
IV. Lethé = bájná řeka symbolizující slovanský ráj
V. Acheron = bájná řeka symbolizující slovanské peklo
- zpěvy jsou spojeny základní dějovou osnovou – Sláva = bohyně slovanstva – na sněmu bohů si ztěžuje, čím vším museli Slované projít – bůh Milek stvoří Slávě dceru – Mínu, která symbolizuje šťastnou budoucnost Slovanů a provází básníka zeměmi (Dante Aligieri – Božská komedie)
- asi 600 sonetů psaných přízvučným veršem, jazyk složitý a zastaralý
- zaměření básní – vlastenecké, milostné a výchovné
Národnie zpievanky
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
- tvůrce ohlasové poezie – snažil se napodobovat lidovou slovesnost
- pocházel ze Strakonic
- básník, etnograf a jazykovědec, ale působil i jako vychovatel ve Wroclavi
- dílo: Slovanské lidové písně
Mudrosloví národu Slovanského přísloví
- sběratelská činnost
Ohlas písní ruských
- autor čerpal hlavně z ruských bylin
- popisuje vítězství bohatýrů nad nepřáteli
- básně reagují na tehdejší události, některé básně obsahují bajku
- převaha epických básní – Bohatýr Moromec (úvodní báseň – Moromec miloval a bojoval za ruský národ – pomstí se za smrt mládence, kterého ubili Tataři), Velká panychida (panychida = mše za mrtvé; známá báseň – epizoda z Napoleonských válek, kdy Francouzi po požáru Moskvy postupují a byli poraženi Kutuzovými vojáky; požár Moskvy = mše za mrtvé), Ilja Volžanin, Čurila Plenkovič (o bohatýrech)
Ohlas písní českých
- život českého lidu (30. léta 19. století)
- převažují lyrické básně nad epickými – Vrchní z Kozlova, Český sedlák, Prokop Holý (básně), Toman a lesní panna (balada –vychází z pohádek a pověstí – považována za 1. českou baladu evropské úrovně, použití gradace, zvláštně podaná atmosféra letní noci – „Toman, varován svou sestrou, jede přesto doubravou, setkává se se svou milou, zdrcen odjíždí doubravou)
- chtěl původně ohlasy lidové poezie všech slovanských národů, byl ovlivněn romantismem, protože se inspiroval v lidové tvorbě = jeden znak romantismu
Divadlo ve 20. letech 19. století
- lepší organizace českého představení – Stavovské divadlo – nejvíce hrány české opery, rytířské či historické hry
Jan Nepomuk Štěpánek (1783 – 1844)
- talentovaný ale nesnášenlivý
- autor veseloher a frašek
- dílo: Čech a Němec
- fraška, vztah lásky 2 mladých lidí – mládenci přijde do cesty Němec – dopadá špatně – zesměšněn (pobavení diváků)
Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
- autor veseloher – ve 20. letech nejvýznamnější
- profesor na gymnáziu (Praha, Hradec Králové)
- dílo: Hadrián z Římsu
Zlý jelen
Divotvorný klobouk
Příchod Karla IV. do Čech
- prozaické dílo
Blaník
III. fáze
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
- pocházel z Kutné Hory – tvůrce českého realistického dramatu
- organizátor kulturního života, pořádal bály, besedy, inicioval divadelní představení
- zdůrazňování výchovy v dílech
- byl ve sporu s Karlem Hynkem Máchou (odlišný pohled na literaturu)
- působil i v časopise – Kwiety české (Květy)
- psal dramata, povídky, pohádkové hry (báchorky) – ochotnické herec – povídky o lidech z umělecké společnosti, kteří nebyli pochopeni, či o lidech z chudých poměrů
- dílo: povídky
Chudí lidé
Rozervanec
Dekret Kutnohorský
dramata
Jan Hus
- hra zachycující život Jana Huse a aktualizuje názory, zfilmováno
Jan Žižka
Jan Roháč
Kutnohorští havíři
- hra – vzpoura havířů, alegorie na stávku dělníků
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
- fraška z pražského lidového prostředí, proloženo písněmi
- nápěv, který zpíval slepý houslista Mareš, se stal inspirací pro českou hymnu (hudba – František Škroup)
Paličova dcera
- zachycuje vztah, který trpí pověstí otce
Strakonický dudák
- snaha ukázal prototyp dobrého člověka
- jazyk lidový + básnická vyjádření
- Vocilka (světák, zlý – mamon), Kalafuna, Dorotka (dudákova manželka)
- oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti, vlastenectví; varování před odrodilstvím, před přílišnou touhou po penězích
Jiříkovo vidění
- touha po lepším životě, penězích, kariéře
Žádné komentáře:
Okomentovat