Druhy inteligence

Dělení dle Burta:
-    verbální
-    neverbální

Tři složky mnohafaktorové inteligence (dle Sternberga, vznik v 80. letech 20. století):
a)    schopnost plánovat a řešit úkoly a problémy
b)    schopnost řešit problémy na základě zkušeností
schopnost využívat vlastní zkušenosti tak, aby známé problémy řešil člověk rutinně a tak uvolnil kapacitu pro tvořivé řešení problémů nových
c)    inteligence praktická, tzv. zdravý rozum; uplatnění v běžném životě
tzv. zdravý rozum založený na schopnostech, které se nikdy a nikde ve škole neučí, ale jsou důležité pro život

Inteligence komponentová. Tento model rozpracoval rovněž Sternberg:
Je založena na zpracování informací a pěti základních složkách inteligence, tzv. komponentech:
-    metakomponenty = strategie řešení problémů
-    výkonové komponenty = realizace plánů daných metakomponentami
-    aktivizační komponenty = učení se novým informacím
-    retenční komponenty = výbavnost informací
-    transferové komponenty = přenos z jedné situace na druhou

Inteligence mnohočetná - sedm druhů (a více)  dle Gardnera:
jedná se o jakousi vzpouru proti nadcnování jazykové a logicko-matematické inteligence v západní civilizaci. Gardner věří, že pojmenováním dalších druhů inteligence upoutá pozornost k dimenzím osobnosti, jako nadání pro tanec, hudbu, umění, drama, sociální vztahy a chápání druhých lidí.
Dělí je tedy na:
-    jazyková, která se uplatňuje ve vyprávění, diskusích, debatách, veřejných vystoupeních, psaní esejů, čtení knih
-    matematicko-logická, projevuje se schopností řešit logické hádanky a kvizy, hrát strategické hry (šachy) pracovat s vědeckými stavebnicemi, počítačovými programy
-    prostorová, schopnost vytvářet a snadno chápat grafy, diagramy, schémata, mapy, filmy, ale také vybavovat si prostorové představy a operovat s nimi
-    pohybová (tělesně kinestetická, pohybová), což se projevuje manuální zručností, při obsluze přístrojů, modelování, ve sportech
-    hudební, projevuje se schopností rozlišovat přírodní zvuky, je patrná citlivost na lidský hlas, melodii, rytmus, zpěv a na hraní na hudební nástroj
-    interpersonální, projevuje se ve skupinovém vyučování, hrách, soutěžích, soutěžích, projektech, sportech a společenských programech
-    intrapersonální, projevuje se uvnitř člověka, jakýsi protiklad inteligence interpersonální

Dělení dle Cattella:
-    fluidní (nebo také abstraktní, biologická nebo nativní) je založena na schopnosti řešit nové problémy, považována za vrozenou a také nezávislou na dřívějším učení, což znamená, že během lidského života se nevyvíjí, narozdíl od inteligence krystalické
-    krystalická (nebo jinak také kulturní, konkrétní) má základ v kognitivních procesech získaných učením, na vědomostech a na schopnosti je využívat

Další inteligence:
Inteligence gnostická: klade si za cíl poznání pro poznání, nikoli jeho užitečnost. Opak praktické inteligence.

Inteligence hierarchická: termín se váže k předpokladu, že se inteligence skládá z obecné intelektové schopnosti a široké škály specializovaných schopností.

Inteligence osobního rozvoje: projevy v individuálním tempu učení, vlastními projekty, osobními plány, sebepoznáváním, meditací

Inteligence obecná: schopnost vyřešit situaci, pro níž nemáme dostatek zkušeností; nejvýrazněji se projevuje v abstraktních operacích se symboly.

Inteligence senzomotorická: ta je předpokladem k myšlení, pracuje pouze se skutečností, prostřednictvím vjemů a praktických činností; umožňuje úspěšnou činnost, nikoli pravé poznávání

Inteligence sociální: schopnost jednat s lidmi a tvořivě řešit mezilidské konflikty, její vysoký stupeň představuje tzv. sociální takt. Zahrnuje např. empatii. Specialisté jsou např. personalisté, sociální pracovníci, psychologové.

Inteligence speciální: Termín Spearmana, tzv. S-faktor ve dvoufaktorové teorii inteligence.
G-faktor zahrnuje řešení obecných problémů, S-faktor zahrnuje zvláštní schopnosti pro řešení speciálních problémů.

Inteligence zrakově prostorová: schopnost vnímat, chápat a vykládat zrakové a prostorové orientace.
Všeobecná teorie inteligence – inteligence triarchická (termín Sternberga)
Emoční inteligence


Přístup k žákům nadaným

Nadání = soubor vloh jako předpoklad k úspěšnému rozvíjení schopností.

Nadaný žák
Dítě obdařené výjimečnou schopností podávat mimořádné výkony intelektuální, fyzické či imaginativní. Žák s IQ přesahující 140 bodů.
Vyžaduje specifický přístup ve vzdělávání.
Nutnost nadání včas rozpoznat, podchytit a soustavně rozvíjet

Současné přístupy
Snaha postihnout nadanou osobnost v celém jejím rozsahu, tzv. multidimenzionální přístup.
Je to výsledek vzájemného působení osobnostních faktorů, výchovného prostředí a někdy i dalších proměnných jako např. štěstí nebo náhoda.


Přístupy ke studiu nadání
1)    kognitivní přístup (pouze intelekt, poznávání)
2)    osobnostně-vývojový přístup (multidimenzionální přístup)
3)    sociokulturní přístup (vliv prostředí a kultury)

Péče o mimořádně nadané žáky
Ve světě: největší tradice péče o mimořádně nadané žáky je v USA, dále Austrálie, Nový Zéland, Izrael, Čína a další.

Evropa
-    je díky své historii diferencovaná
-    pozitivní stanovisko k identifikaci a vzdělávání: Velká Británie, Německo, Nizozemí
-    pro tyto děti se překvapivě nevytváří programy ve Skandinávii
-    v postkomunistických zemích teprve probíhá legislativní a pedagogický rozvoj
-    celkově v Evropě probíhá spíše trend integrace, který upravuje legislativa.

V ČR
-    tady řadíme také ZUŠ a víceletá gymnázia
-    o legislativě a podrobnostech se ještě zmíním
-    také u nás platí trend integrace.

Legislativa:
Základními dokumenty, ze kterých se v praxi „čerpá“ je Rámcový vzdělávací program Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR. RVP vždy pro příslušné vzdělávání (předškolní, základní či gymnaziální), a Bílá kniha z roku 2001.
Vzdělávání o žáky mimořádně nadané je ukotveno i ve školském zákoně 561/2004, kde je poprvé vymezen pojem „mimořádně nadaný žák“
Ve vyhlášce 73/2005 se zmiňují podmínky identifikace mimořádně nadaných žáků, specifikuje se zde i péče o ně, nastiňují se osnovy a jejich další rozsah upravuje také individuální vzdělávací plán.

Kde se mohou nadané děti v ČR vzdělat a uplatnit:
Ve škole, zájmových kroužcích, mimoškolních aktivitách, soutěžích, na olympiádách, táborech, v korespondenčních seminářích.

Možnost  a způsoby vzdělávání nadaných žáků
1)    Acerelace vzdělávání
Je jakákoli forma vzdělávání nadaných žáků, je založená na zrychlení tempa při předávání nových informací a ovládání nových dovedností.
Zákon umožňuje:     postupovat rychleji (předmětem nebo systémem)
            začít vzdělávat dříve

2)    Obohacování učiva
Prohlubování vzdělávacích programů o nové znalosti a schopnosti v jednotlivých předmětech.
Rozvoj myšlení tak, aby nadaní žáci pochopili širší rámec jednotlivých předmětů a lépe tak porozuměli souvislostem.
Zaměření na proces (rozvoj – JAK), obsah a produkt (výsledek, např. prezentace, nebo obraz)




3)    Seskupování žáků
A)    separační varianta – umožňuje intenzivní výuku homogenní skupiny žáků s ohledem na jejich schopnosti a výkon a zjednodušení přípravy výuky a pomůcek a zkvalitnění. Možná je také interakce mezi žáky podobných schopností a zájmů.
Nevýhoda: elitářství, nízká motivace/sebevědomí
B)    integrační varianta

Možnosti běžné školy
Mimořádně nadané dítě může: začít dřív vzdělávání, nebo nastoupit do druhé třídy, či přeskakovat ročníky, nebo ukončit předmět dříve a také chodit na předmět na vyšší stupeň školy. Může také postupovat podle individuálního vzdělávacího plánu, vybrat si volitelné předměty.
Alternativní školy
-    Waldorfská
-    Montessoriovská
-    Freinetovská
-    Jenská
-    Daltonská

Mimoškolní možnost vzdělávání
-    rezidenční programy = letní programy a kurzy založené na principu obohacování (nabízí je často univerzity v USA).
-    vzdělávání formou tutorského systému = dlouhodobá forma spolupráce se zkušeným dospělým který rozumí oblasti, korespondující se zájmem žáka.
Rozvoj: kognitivních schopností, sebedůvěra a sociálního porozumění.
-    E-learning = pomocí informačních technologií.

Zásady pro učitele:
1)    neslevit z náročnosti
2)    nutnost přehledného učiva
3)    nesmět autoritativně – bez možnosti dialogu se žákem – lpět na zažitých formulacích, uvedených v učebnicích
4)    nutnost vyhledávat argumenty na vědecké bázi, které v diskusi obstojí, ne dohadovat se a domýšlet řešení, které si učitel neověřil
5)    příprava odborná, ale i pedagogická a psychologická pro dosažení kreativního jednotného a demokratického edukačního procesu
6)    nutnost kreativního jednání v jediném okamžiku
7)    připuštění nedostatečné znalosti a následné dohledání nápravy v dostatečném dostudování (např. slíbíme odpověď v příští hodině)
8)    nutnost zajímavé, efektivní výuky (pomocí počítače, demonstrací, konzultací, vědeckých projektů, aktualit, individuálního přístupu a konzultací) – nesmí dojít k útlumu zájmu žáka!

Přidala bych jednu důležitou věc jako zásadu číslo 9: MOTIVACE!!!

Vždy nutno také respektovat soulad mezi osnovami, obsahem učiva a charakteristikami nadaných žáků.


Literatura:
Průcha – Pedagogická encyklopedie
Hartl, Hartlová – Psychologický slovník
Hříbková – Základní témata problematiky nadaných
Hříbková – Nadání a nadaní
Mareš, Čáp – Psychologie pro učitele
Gardner – Dimenze myšlení
Škrabánková (Inteligence, talent a nadání jako atributy žáků v současném vzdělávacím systému) in Svobodová – Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí