Po celý středověk rozhodovali o intelektuálním myšlení teologové. Buchholz uvádí: „Církevní otcové vykládali přírodní zákony podle náboženské doktríny ... Katoličtí scholastikové se navzájem utkávali v určených disputacích o tom co je spravedlnost a co morálka na tržišti". Ekonomické názory scholastiků hluboce ovlivnily ekonomické myšlení a jednání společností ve středověku. Významné jsou názory Tomáše Akvinského (1225 - 1274). Byl respektovaným dominikánským teologem. Prosadil přijetí Aristotelova díla do učení scholastiků. Podle něj je vlastnictví materiálních statků přirozené, a proto je soukromé vlastnictví přípustné. Významné byly názory o spravedlivé ceně, která se podle T. Akvinského skládá z:1. Výrobních nákladů. 2. Nákladů obchodníků spojených s prodejem a dopravou zboží. 3. Přiměřeného zisku z vynaloženého kapitálu. 4. Daní odváděných panovníkovi, poplatků odváděných feudálům a církvi a cla.Tomáš Akvinský v souladu s názory Aristotela odsuzuje půjčování peněz na úrok. Ve 14. •století se však u představitelů církve projevuje snaha o sladění názorů na peněžnictví a obchod s církevními dogmaty. Aristotelova chrematistika, která byla až dosud zavrhována je církví opatrně rehabilitována. Ve středověku převažovalo metalistické pojetí peněz.To proto, že nebylo v zájmu obchodníků přiznat panovníkovi pravomoc libovolně stanovit a měnit hodnotu mincí. První čistě ekonomické spisy se zabývají především otázkou peněz a jejich hodnotou. Znehodnocování peněz bylo vítaným zdrojem příjmu panovníka a významným teoretickým i praktickým problémem, který vybízel k řešení. Jedním z prvních autorů, kteří se tímto problémem zabývali byl Nikolaus Oresmia (1320 - 82). V knize „O původu a podstatě
ji peněz" kritizuje znehodnocování peněz.
c) Řecko-po roce 1000 př. Kr. vznik. 1. řecké městské státy, ve kterých se rozvíjí zeměděl., řemesla a obchod.Význam. postav. získávají hlavně Athény a Sparta. Současně se rozvíjí věda,
kultura, umění, nábož. a sport. Myšlenky filozofů a činy politiků rozhodují o uspořádání politického a hospodářského života v řeckých městských státech. Rovněž politologie odvozuje svůj základ od zkoumání politických systémů, instituci a politiky v antickém Řecku.
Byly vymezeny 2 rozdílné přístupy k řešení otázky, jaká je podstata a smysl aktivit člověka. 1. je hedónistický princip Epikúrův- spočívá ve snaze maximal. slasti a minimal. strasti na základě svých subjektivních pocitů. Tento princip rozpracovali koncem 19. stol. Představ. rakouské školy a stal se zákl téměř všech moder. Ekonom. škol (především v mikroek.). Vychází z něho i koncepce „člověka ekonom." (homo oeconomicus).
2. přístupem je „Princip obecného blaha". Je z představy, že všichni lidé mají přibližně stejné potřeby, které jsou jim zajišťovány autoritativní institucí. Tou je obvykle stát. Z této představy vychází obvykle socialistické teorie (utopický socialismus, maloburžoazní socialismus a marxismus), ale také představitelé normativní ekonomie a dokonce i předs. pozitivní ekonomie (např. A.C. Pigou)O ekonom. myšlení a hospod. životě v nejstarším období ant.Řecka lze usuzovat z rozsáhlých eposů Illias a Odyssea (8. století př. Kr.), které se připisují Homérovi. Zobrazují společnost, ve které vládne rodová aristokracie. Bohatství tato
společnost získává především z vál. kořistí, poplatků od porobeného obyv. z obchodu a ze zeměděl. 1.doloženou osob. Řec. básnictví je ílésiodos. V bás. sb. „Práce a dni" vylíčil život v rolnické Boeótii. Za zdroj bohatství považuje práci. Vysoce oceňuje význam zeměděl. S tímto názorem se ztotožňuje značná část politiků a filozofů. Bohatsví Řecka z mořeplavby a obchodu. Vznik bohatství ve formě peněz, ve vlastnictví relativně malého počtu lidí, a svobodní občané nejsou schopni platit dluhy, jsou prodáváni do otroctví.
Solón (640 - 559 př. Kr.) se proslavil jako zákonodárce a sociální reformátor. Odsuzoval extrém. bohatství a extrém. Chudobu střed. vrstev.Prosazoval státní regulace v hospodářství. Vypracoval a uvedl ústavu (594 př. Kr.)-vymezovala politický a hospod. život Athén. Solónova ústava zakazovala uvrhnout svobodné občany pro dluhy do otroctví. Poku se tak stalo dříve, přikázal Solón dlužné otroky.za státní peníze vykoupit.
Ekonom. myšlení ant. Ř. vrcholí v díle Xenofóna, Platóna a Aristotela. Xenofón spisem Oikonomikos (z řeckých slov oikos-dům, nomós-
zákony) dal předmětu ekonomie její základ. Tento spis ovlivnil ekonom myšlení ve starověku i středověku. Další práce O důchodu se také zabývá ekonom. Blahobyt obyv. vidí v zeměděl. Fyz práci v zeměděl. mají vykonávat otroci a obchod cizinci. Hodnotu zboží spojoval s užitkem pro vlastníka. Význam peněz viděl ve směně zboží. Prostředek pro zvýšení výroby viděl v dělbě práce.
Platón žák Sokrata. Byl jím silně ovlivněn.Po Sokratově smrti opustil Athény. Po svém návratu do Athén otevřel Platón fil. školu Akademii. Platónovým význam. dílem je Ústava. V ní vyjádřil koncepci ideálního státu. Stát by měly tvořit 3 třídy:1. Vládci (filozofové) představují nejvyšší a nejmoudřejší třídu. Je jim svěřeno
řízení státu, vydávání zákonů a výchova dětí2. Válečníci (ochránci) mají zajistit obranu státu a případně dobývat další území.3. Nejnižší stav svobodných by měli tvořit zemědělci, řemeslníci a obchodníci.
Fyzickou prací Platón pohrdal. Měli ji vykonávat především otroci (pouze za mluvící nástroje a ne lidé) a třetí stav. Za své představy v Ústavě je Platón považován za autora první Utopie. První teoretik komunismu, který je však založen na práci otroků. Marxisté s tímto názorem ovšem nesouhlasí.
Aristoteles byl původně Platónův žák a později jeho odpůrce. Je považován za největšího filozofa a vědce starověku. Rozšířil poznání v řadě vědeckých disciplín. Jeho-díla tvoří praktickou encyklopedii vědeckých znalostí starověku. Aristotelovy ekonomické názory jsou známy především z kompilací kanonistů ve středověku. Buchholz. (1993) napsal: „Aristoteles toho věděl o ekonomice právě dost, aby si dokázal vážit rychle plynoucího času. Proto spíže než ekonomii věnoval více času filozofii a svému svěřenci Alexandru Makedonskému."V „Politice" a „Nikomachově etice" nacházíme pozoruhodné myšlenky Aristotelovy o hodnotě zboží, směně, ceně a penězích.Formuloval princip ekvivalence směny, který se stal východiskem pojetí hodnoty zboží.Říká: „Výměna nemůže být bez rovností a rovnost bez souměřitelnosti". Peníze chápal Aristoteles jako prostředek umožňující směnu a neviděl v nich prostředek k uchování bohatství.
Rozeznával ekonomiku, kterou rozumí hospodářskou činnost, pomoc které se uspokojují potřeby lidí. Proti ní postavil chrematistiku kterou rozuměl hromadění peněz a hospodářskou činnost jejímž cílem je získání peněz pomocí lichvy a obchodu. Jeho názor, že braní úroku je nepřirozené se přenesl do středověku. Byl převzat církví a vyústil v zákaz pro křesťany zabývat se peněžnictvím.
Řím-rozvoj práv. myšlení a stagnace ekonom. myšlení. Podrobení řady zemí=velký počet otroků. Otroci často vzděl. než jejich páni. Otroky také vědci, lékaři umělci. Zeměděl koncentrováno do velkých statků a závislé hl. na práci otroků. Ekonom. spisy se hl. orient. na řízení otroků a zeměděl. Cato starší-spis Zemědělství – doporučuje vyvolávat mezi otroky spory a tím jim znemožnit org. spiknutí proti pánům. Varro- Tři knihy o zeměděl- kritizuje majitele statků, že péči o statky svěřili správcům. Doporučuje kupovat otroky různých národností a tím omezit riziko povstání. Columella- navrhuje lepší zacházení s otroky a pronajímání pozemků na vzdál. Statcích kolónům. Ke konci impéria problémy s otroky na velkostatcích nakonec vedly k propuštění otroků, kteří hospodařili na menších statcích za nájemné otrokářům
Bratři Gracchové - Tiberius a Gaius- byli tribuni lidu, reformátoři, prosazovali rozdělení státní půdy mezi bezzemky. V antickém Římě se rozvíjí křesťanství, rychle se šíří. Význam. představ. Aurelius Augustinus- spis O státě božím- práce je příkaz boží, práce fyz a duševní je rovnocenná. Zeměděl. je nejužitečnější. Přetrvává odmítavé stanovisko k půjčování peněz a k úrokům. Ve 4. stol. Zákaz příjmu a placení úroků=stagnace hospodářství ve středověku. 476-pád říše západořímské
15.
a) Hrubý národní produkt (GNP - Gross National Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvoř. Výrob. faktory ve vlastnictví subjektů nár. ekonomiky za dané období. Tento ukazatel je počítán na nár. principu a započítávají se sem i produkty vyrobené v zahraničí výrobními faktory daného státu (např. americké investice v Jižní Americe a jejich produkce se započítají do HNP USA - naopak se sem nezapočítají produkty vyrobené zahraničními firmami na území USA). Použita výdajová metoda. GNP = C + Ig + G + (Ex-Im) C = osobní výdaje na spotřebu, Ig = hrubé soukromé domácí investice, G = vládní nákupy výrobků a služeb, (Ex-Im) = čisté vývozy. Platí Ig = Io + In (hrubé investice se skládají z investic obnovovacích Io a investic čistých In).
Hrubý domácí produkt (GDP - Gross Domestic Product) vyjadřuje celkovou peněžní hodnotu toku zboží a služeb vytvořenou výrobními faktory umístěnými v domácí ekonomice bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Tento ukazatel je počítán na územním principu a je používán především v Evropě.GNP = GDP + NPI , kde NPI je tzv. čistý příjem z majetku v zahraničí.
b) Merkantilismus (17. století). Dělí se na - Raný merkantilismus (14. - 16. století) a Rozvinutý merkantilismus (16. - 18. století). Praktici, teorie se orientuje především na obchod, ve kterém vidí zdroj bohatství. V oblasti hospodářské politiky doporučuje významné zásahy a regulace ze strany státu, zejména v zahraničním obchodě.Byli přesvědčeni, že je obchodní bilance důležitá, že má zásadní význam pro ekonomiku země, Humův zákon ukazoval, že důležitá není, a že všechna obchodně-politická opatření, namířená na podněcování exportu a potlačování importu, nemohou přinést efekt – nemohou zvýšit podíl země na světové zásobě drahých kovů. Přirozená rovnováha se vždy sama prosadí.Obhajoval svobodu obchodu a to na základě přirozené výhody, kterou má každý národ v jiných hospodářských činnostech a to mu dává příležitost specializovat se a obchodovat s jinými národy ku prospěchu všech.Dokázal odlišit reálné jevy od peněžních jevů a zdůraznil prioritu reálných jevů před jevy peněžními.Pochopil, že úrok není peněžním jevem, nýbrž že je reálným jevem. Francois Quesnay-vytvořil schéma mezi třídou vlastníků, dělníků.Turgot-chtěl snížit cechy, robotu. Bohatství = statky, zdrojem je výroba (tvorba bohatství). Zkoumají výrobu, rozdělování a jejich mechanismy. Colbert- proslulý pokusy o státní dirdismus a řízení ekonomiky. Thomas Mun- dílo: Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu. Mun vychází z představy, že obchodní kapitál pomocí peněz plodí peníze.
16.
a) Hrubý domácí .produkt (resp. GNP) vyjádřený v tržních cenách označujeme jako nominální. Ceny se však v průběhu času mění, neboť inflace obvykle způsobuje zvyšování cen. Reálny produkt (GDP nebo GNP) koriguje.nominální produkt tak, že oceňuje produkt v cenách výchozího (bazického) roku, čímž vytváří hodnotu produktu ve stálých cenách. Za výchozí (bazický) rok můžeme volit kterýkoliv rok ve zkoumaném období.
Potencioální produkt- představ. udržitelnou kapacitu ekonom. produktu při vysoké nazaměstnanosti. Úroveň, která by byla dosažena, kdyby všechny faktory byly využity
b) Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.
Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka -> větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to díky tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Díky tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.
c) Gossen byl pruský úředník.Nedokončil vysokoškolské vzdělání a ekonomií se zabýval ze záliby.Definoval dva zákony pomocí kterých se intuitivně rozhoduje racionálně uvažující spotřebitel při uspokojování svých potřeb: 1. zákon - zákon klesající užitečnosti. S postupným uspokojováním, určité potřeby klesá její intenzita. Subjektivně pociťovaná užitečnost statků kleasá úměrně s počtem statků, které má jedinec k dispozici.2.zákon - Zákon vyrovnávání mezních užitků. Nemá-li jedinec dosta¬tek prostředků aby plně uspokojil všechny své potřeby (což je téměř vždy), rozděluje své peníze mezi různé statky,tak aby dosáhl stejného uspokojení z každé poslední částky vydané za jednotlivé statky. Tzn. že člověk přeruší spotřebu prvního statku tehdy, když spotřeba další, jednotky tohoto statku mu přinese menší užitek (uspokojení), než spotřeba jednotky jiného statku. 3. zákon – O mezní produktivitě-jaké úsilí bude člověk vyvíjet, aby získal určité zboží. K ilustraci Gossenových zákonů lze využít Mengerovy škály
17.
a) Přednosti- velkou předností HDP je to, že je počítán podle jasné metodiky, jsou k dispozici dlouhé časové řady a je mezinárodně dobře srovnatelný.
nedostatky měření HDP- Některé výstupy lze obtížně kvalifikovat, protože nejsou obchodovány na trhu, Je obtížné vyjádřit vyšší kvalitu zboží-zvýší li se státní platy, zvýší se i vládní výdaje a celkoá úroveň GDP, zvýší se spokojenost, ale úroveň ekonomy se nezvýší., zvýšení zločinnosti v zemi- zvýšení nákladů policie, zvýšení počtu opracovníků, zabezpečení…, ohrožení bezpečnosti státu- stane se příčinou vyšších nákladů na armádu.
b) Marginalistická revoluce (1871) – změna paradigmatu v ekonomickém myšlení, klasická politická ekonomie nahrazena moderní ekonomií.Charakteristiky: (rozdíly oproti KPE)odmítnutí hodnotové teorie KPE a konstrukce nové subjektivní teorie hodnoty.Zkoumání jevů z pozice jednotlivců, individualismus jako výchozí metoda přístupu.V klasické ekonomii byl ústřední postavou kapitalista, pro marginalisty byl ústřední postavou spotřebitel. Orientace na poptávkovou stranu ekonomiky, cena na trhu je závislá na ochotě kupujícího.Klasikové se zajímali o ekonomický růst, kdežto marginalisté zaměřovali svou pozornost na alokaci omezených zdrojů.Marginální analýza otevřela prostor pro systematické využívání matematického aparátu.Největším přínosem směru je teorie mezní užitečnosti (počátky v díle W. Jevonse, C. Mengera a L. Walrase), dále teorie mezní produktivity.Mezní užitečnost – přírůstek uspokojení ze spotřeby poslední jednotky statku.
c) Ekonomie- vědecká disciplína, která zkoumá zvláštnosti vývoje hosp. činnosti v určitém úseku, či odvětví. Souhrn odvětví národ. hosp. Ekologie- je ekologie biologická věda, která se zabývá vztahem organismů a jejich prostředí a vztahem organismů navzájem. Dále se ekologie užívá v širokém smyslu jako ochrana životního prostředí nebo dokonce místo přírodní prostředí
18.
b) Význam ekonomie a ekonomiky pro občany a učitele ?
c) Transformace české ekonomiky-Proces, který začal po převratu v listopadu 1989, dodnes není ukončen. Socialistická příkazová ekonomika se postupně měnila v kapitalistickou ekonomiku tržní.Demokratizace-právně a společensky vytvářeno prostředí demokratické společnosti.Odstranění monopolu-nastolení volné hospodářské soutěže.Vznik bankovní soustavy-založení nových bank, částečně řízeny centrální bankou.Konvertibilita měny- měna podle tržních pravidel směnitelná za jakoukoliv světovou měnu.Liberalizace cen-nestabilní ceny se vytváří díky poptávce a nabídce, odráží výrobní náklady.Privatizace-umožnění rozvoje podnikání, státní majetek se stal soukromým (stát není dobrý hospodář, vrácení majetku lidem, napravení křivdy).Velká privatizace-přeměna podniků na obchodní společnosti.Malá privatizace-prodávání malých podniků lidem, forma aukce, velice úspěšná.Restituce-navracení majetku z právních důvodů, dodnes nedořešeny
