Ekonomických teorie se rozhodujícím způsobem podíleli na vytváření současné ekonomické teorie a hospodářské praxe. Vývoj ekonomických teorií-je determinován stupněm poznání, možnostmi řešení ekonomických problémů i ekonomickou a politickou realitou. Střídá se období evolučního vývoje s revolučními změnami (marginální revoluce v 70. letech 19. století, keynesiánská revoluce ve 30. letech a monetární kontrarevoluce v 70. letech minulého století).1'
Vznik ekonomického myšlení a) s dělbou práce a se směnou výrobků, která na ni navazovala,
b) se vznikem prvních států, které vyžadovaly vládu, administrativu, vojenské (případně policejní) jednotky.S tím souviselo vybírání daní a poplatků, c) se snahou získaný majetek udržet pro sebe a své potomky. K tomu bylo nezbytné
vypracovat právní systém opírající se o ekonomické pojmy a definice, d) využití zajatců (původně zabíjených) pro společné stavby (zavodňovací systémy, paláce, chrámy a pyramidy), později na práce pro příslušníky vládnoucích tříd.
Byly vymezeny dva rozdílné přístupy k řešení otázky, jaká je podstata a smysl ekonomických aktivit člověka. První přístup spočívá ve snaze maxim. slasti a minim. strasti jednotlivých lidí na základě jejich subjektivních pocitů a preferencí. Tento přístup vychází z koncepce „člověka ekonomického" (homo oeconomicus).-Druhá koncepce vychází z principu obecného blaha. Předpokládá, že lidé mají přibližně stejné potřeby, které jsou jim zajišťovány autoritativní institucí. Tou je obvykle stát. Pojmy související s ekonomickým myšlením lze nalézt již v nejstarších společenských systémech (prvobytně pospolná společnost, otrokářská společnost a feudální společnost). V paleolitu (starší době kamenné) se veškerá produkční činnost lidí původně orientovala na lov zvěře a.sběr plodů.
c) Platón žák Sokrata. Byl jím silně ovlivněn.Po Sokratově smrti opustil Athény. Po svém návratu do Athén otevřel Platón filozofickou školu Akademii. Platónovým významným dílem je Ústava. V ní vyjádřil koncepci ideálního státu. Stát by měly tvořit tři třídy:1. Vládci (filozofové) představují nejvyšší a nejmoudřejší třídu. Je jim svěřeno
řízení státu, vydávání zákonů a výchova dětí2. Válečníci (ochránci) mají zajistit obranu státu a případně dobývat další území.3. Nejnižší stav svobodných by měli tvořit zemědělci, řemeslníci a obchodníci.
Fyzickou prací Platón pohrdal. Měli ji vykonávat především otroci (pouze za mluvící nástroje a ne lidé) a třetí stav. Za své představy v Ústavě je Platón považován za autora první Utopie. První teoretik komunismu, který je však založen na práci otroků. Marxisté s tímto názorem ovšem nesouhlasí.
Aristoteles byl původně Platónův žák a později jeho odpůrce. Je považován za největšího filozofa a vědce starověku. Rozšířil poznání v řadě vědeckých disciplín. Jeho-díla tvoří praktickou encyklopedii vědeckých znalostí starověku. Aristotelovy ekonomické názory jsou známy především z kompilací kanonistů ve středověku. Buchholz. (1993) napsal: „Aristoteles toho věděl o ekonomice právě dost, aby si dokázal vážit rychle plynoucího času. Proto spíže než ekonomii věnoval více času filozofii a svému svěřenci Alexandru Makedonskému."V „Politice" a „Nikomachově etice" nacházíme pozoruhodné myšlenky Aristotelovy o hodnotě zboží, směně, ceně a penězích. Aristoteles formuloval princip ekvivalence směny, který se stal východiskem pojetí hodnoty zboží. Aristoteles říká: „Výměna nemůže být bez rovností a rovnost bez souměřitelnosti". Peníze chápal Aristoteles jako prostředek umožňující směnu a neviděl v nich prostředek k uchování bohatství.
Aristoteles rozeznával ekonomiku, kterou rozumí hospodářskou činnost, pomoc které se uspokojují potřeby lidí. Proti ní postavil chrematistiku kterou rozuměl hromadění peněz a hospodářskou činnost jejímž cílem je získání peněz pomocí lichvy a obchodu. Jeho názor, že braní úroku je nepřirozené se přenesl do středověku. Byl převzat církví a vyústil v zákaz pro křesťany zabývat se peněžnictvím.
9.
a) V ekonomické realitě se většinou nesetkáváme s extrémními polohami ekonomických systémů (zvykový systém, příkazový systém, tržní systém). Mnohem běžnější jsou smíšené systémy, které v určitém poměru kombinují ekonomické systémy (zvyk. sys., příkazová ekonomika, tržní ekonomika) s tím, že prvky některého z nich převažují.
Smíšená ekonomika, v níž stát plní především čtyři funkce: 1.Efektivnost Vláda se podílí na dosažení dokonalé konkurence na trhu/Snaží se omezovat vliv monopolů na fungování trhu (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže). 2.Externalitv. Externalitami nazýváme vstupy a výstupy výroby, které neprocházejí trhem (jsou vůči němu externí) pozitivní externality - užitečné efekty činnosti ekonomických subjektů, které získávají další subjekty bez úhrady. Např. včelař chová včelstva, která produkují med, vosk, aj. Mimo to včely opylují zemědělské plodiny, čímž umožňují zvýšit jejich výnos. Méně časté než negativní externality. Vláda může jejich produkci ovlivnit (sníženy ceny cukru pro včelaře), pokud je to v zájmu společnosti.
Veřejné statky mají podobný charakter jako pozitivní externality. Jsou-však provozovány veřejnými institucemi záměrně a jejich činnost je hrazena z daní nebo poplatků (např. veřejné osvětlení).Negativní externality - vznikají jako vedlejší nežádoucí produkty výroby. Např. znečištěné ovzduší, vody a půdy v důsledku činnosti tepelných elektráren achemických továren. Vláda se snaží snížit jejich produkci formou norem a pokut, případně zastavením výroby v podnicích, které soustavně překračují závazné limity. 3.Spravedlnost. Tržní ekonomika vede k rozdělování důchodů a majetku, které většina obyvatelstva (voličů) považuje za nespravedlivé. Demokratický stát se může snažit nerovnosti v důchodu (příjmu) a majetku zmírnit zdaněním (progresivní daně z příjmu fyzických a právnických osob, spotřební daně, dědické daně aj.) a poskytováním dávek a podpor (transferů) sociálně slabších skupinám obyvatelstva (podpora v nezaměstnanosti, dávky na děti, podpora invalidů aj.). Podpory , dávky a subvence tvoří „sociální záchrannou síť".4.Stabilita ekonomiky. Hospodářský růst neprobíhá rovnoměrně, ale v cyklech (expanze, vrchol, recese, sedlo). Vláda se obvykle snaží zmírnit výkyvy v cyklech prostřednictvím hospodářské politiky. Rovněž se může snažit zmírnit nepříznivé důsledky vysoké nezaměstnanosti a inflace.
Ekonomická úloha vlády-stát vstupuje na trh s cílem pozitivně ovlivnit jeho působení, odstranit jeho negativní dopady na ekonomiku (negativní externality) a stimulovat jeho funkčnost. K zajištění této činnosti získává stát prostředky formou daní a poplatků. Stát na trhu působí jako kupující (stát. zakázky) i jako prodávající (výrobky stát. firem)
b) Rakouská škola-od ostatních neoklasických škol se liší především:1.Důrazem na individuální psychologii 2.Odmítáním matematizace ekonomie 3.Orientací na spotřebitele. Hl. předsta. rak. Š. jsou Carl Menger (1840 - 1921), Eugen von Bohm
- Bawerk (1851 - 1914) a Friedrich von Wieser (1851 - 1926).
Navazuje na německou historickou školu, která kladla důraz na historicko popisnou metodu. Později se rakouská škola s německou školou dostává do sporu o metodu ekonom. zkoumání. Tento spor je veden především mezi' Mengerem a Schmollerem. Menger prosazoval, že základní metodou v ekonomii musí být analýza zkoumaných jevů. Ta nemůže být nahrazena poznáním historickým, které vychází z popisu hospodářských subjektů a jevů. Menger zvítězil a rakouská škola se stala významnou ekonomickou školou v německý mluvících zemích. Vzhledem k tomu, že české země byly do roku 1918 součástí Rakouska - Uherska, ovlivnila rakouská škola české ekonomické myšlení. Především Wieser byl prof. Na KU s Bráfem, který je považován za nejvýznam. čes. ekonoma před vznikem 1. republiky. Rakouská škola klade za základ ekonomické analýzy zkoumání vztahů mezi jedincem, který má celou škálu svých potřeb a zdroji, které společnost může pro uspokojení těchto potřeb poskytnout. Za hybnou sílu hospodářské činnosti každého jednotlivce je považována jeho'snaha o dosažení maximálního uspokojení svých* potřeb při vynaložení co nejmenší osobní újmy (práce, peníze či jiné náklady).
Rakouská škola vychází z chybného předpokladu, že stejnými principy kterými se řídí jedinec se může řídit i stát s několika miliony obyv. Neuznává rozdíly mezi makro a mikroekonomií. Gossen byl pruský úředník.Nedokončil vysokoškolské vzdělání a ekonomií se zabýval ze záliby.Definoval dva zákony pomocí kterých se intuitivně rozhoduje racionálně uvažující spotřebitel při uspokojování svých potřeb: 1. zákon - zákon klesající užitečnosti. S postupným uspokojováním, určité potřeby klesá její intenzita. Subjektivně pociťovaná užitečnost statků kleasá úměrně s počtem statků, které má jedinec k dispozici.2.zákon - Zákon vyrovnávání mezních užitků. Nemá-li jedinec dosta¬tek prostředků aby plně uspokojil všechny své potřeby (což je téměř vždy), rozděluje své peníze mezi různé statky,tak aby dosáhl stejného uspokojení z každé poslední částky vydané za jednotlivé statky. Tzn. že člověk přeruší spotřebu prvního statku tehdy, když spotřeba další, jednotky tohoto statku mu přinese menší užitek (uspokojení), než spotřeba jednotky jiného statku. K ilustraci Gossenových zákonů lze využít Mengerovy škály.
Základní principy neoklasické ekonomie v pojetí subjektivně psych. školy jsou uvedeny v habilitační práci C. Mengera „Zásady, národohospodářské politiky" (1871). Jedním z nejvýznam. předst. rak. š. byl Eugen von Bohm-Bawerk. Narodit se v Brně. Byl politicky aktiyní. Proslavil se teorií cen statků. Statky rozděluje na přítomné,(spotřební statky) a
budoucí (kapitálové statky). Úrok vysvětluje jako odměnu za oběť odložené spotřeby. Slavnou se stala jeho kritika dílla K. Marxe založená na rozporu názorů uváděných v l.a 3.dílu Kapitálu. Byl nazýván ;,buržoazním Marxem".
Friedrich von Wieser. Na tradice rak. š. navazuje řada význam. Ekonomů: Alois Schumpeter, Hayek, Ludvig von Mises- jsou označ jako mladší generace r. š. Schumpeter- zabýval se ekonomií, sociologií a politologií. Působil jako právník, bankéř, ministr fin., pedagog. Kritizoval statičnost neoklasické školy. Proslavil se teorií inovací, kterou uvádí v díle Teorie ekonom. vývoje. Inovaci považuje za příčinu hosp. cyklu ( dílo Obchodní cyklus). Unikátní je jeho názor, že kapitalismus bude nahrazen socialismem nikoli v důsledku jeho selhání, ale pro své úspěchy. Tento názor v díle: Kapitalismus, socialismus a demokracie. Další dílo: Historie ekonom. analýzy.
Friedrich Hayek (1899 - 1992)- právo a ekonomie na víd. Universitě. Zabýval se psychologií, filosofií a politologií. 1974-Nobelova cena za ekonomii. Proslavil se dílem Cesta do otroctví- kritika socialismu. Socialismus deformuje a ničí přirozené základy západní civil. Zaklady jsou individ. Svoboda a tržní konkurence. Socialismus vždy vede k nesvobodě a hospod., politickému a morálnímu úpadku. Jeho předpověď o soc. se zcela naplnila. Další díla: Ceny a výroba, Teorie peněz a obch cyklu, Kontrarevoluce
Ludvig von Mises- představitel nejkrajnější formy individualismu a konzervatismu. Odmítá jakékoliv zásahy státu do ekonomiky. Kritizuje socialistické teorie, institucionalismus a keynesiánství. Dílo: Ekonomická kalkulace v socialistickém státě- přesvědčení o nereálnosti efekt. Fungování centrálně plánované ekonomiky.
11.
b) Německá historická škola – dominovala německému ekonom. myšlení po celé 19. stol. i na zač. 20. stol. Hist. škola kritizovala klasickou politickou ekonomii za její obecnost a abstraktnost, hledání univerzálních ekonom. zákonů a nepřihlížení k národním specifikům. Metodou německé historické školy byl historismus (“chceme-li poznat současnost, musíme studovat minulost”). Historická škola pokládala ekonomické jevy za historicky relativní a zdůrazňovala evoluční charakter ekonomických zákonů. Absolutizace historické metody bránila německým ekonomům v tom, aby dokázali spojit historii s teorií. V souvislosti s německou historickou školou tak lze hovořit spíše o dějinách národního hospodářství než o ekonomii. Nejznámějším německým historizujícím ekonomem byl Friedrich List (1789 – 1846) – předchůdce německé historické školy. Líčil ekonomické dějiny jako stádia ekonomického vývoje, přičemž hospodářská politika země musela odpovídat aktuálnímu stádiu (neplatnost univerzálních ekonomických zákonů). Výsledkem koncepce stadiálního vývoje byla teorie nezralého průmyslu (země s nezralým průmyslem může dočasně podporovat domácí průmysl ochranou domácího trhu – tzv. výchovný protekcionismus).
