Matouš Matouš v podstatě přebírá Markův text, nicméně provádí drobné změny. Je vylíčen Ježíšův vjezd do Jeruzaléma (Mt 21,1-11). Jako zaslíbený král pokoje činí z „lupičského doupěte“ oblast Božího pokoje. Tomuto odpovídá evangelistova stručná dodatečná zpráva o uzdravování. Matouš popisuje veřejné působení JK především skrze jeho učitelské působení. Matouš uvádí začátek veřejného působení JK horskou řečí, která začíná blahoslavenstvími.
Marek
Marek popisuje veřejné působení JK především skrze jeho zázraky. Setkáváme se s odumřením fíkovníku, který Ježíšovi neposkytl žádný plod a to se stává pro Markovo evangelium znamením konce jeruzalémského chrámového kultu. Marek vidí Ježíše jako radikálního prorockého kritika chrámu ve stylu proroka Jeremiáše, který dává najevo svou činností, že uplynul čas chrámu, protože se v čase přicházejícího Božího království stal „lupičským doupětem“. U Marka začímá JK svoji misijní činnost zvěstováním radostné zvěsti v Bohu (Mk 1,14).
Lukáš
Skrze toto vyprávění je vylíčena jeho ústřední sounáležitost s Bohem. Ježíš je s Bohem spojen jedinečným způsobem. Lukáš ve 2. kapitole (2,46) říká, že Ježíš sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Toto sdělení je překvapující, protože obvykle učitelé shromažďuje žáky okolo sebe a ne naopak. Kromě toho žáci nesedí uprostřed učitelů, ale u jejich nohou. Ježíš není vylíčen jako žák, ale jako partner při rozho-voru a také v roli učitele, což je charakteristický rys Lukáše. Chrám je z Lukášova pohledu ideálním místem pro vyučování.
Jan
Skrze vyhnání prodavačů činí svatyni místem mesiánského vyučování. Jeruzalém tak dostává ještě jednou šanci k obrácení. Jan jako jediný neklade událost v chrámě na konec, nýbrž na začátek Ježíšova veřejného působení (Jan 2,13-22). To proto, že ji pokládá za velmi důležitou pro celkové Ježíšovo působení. „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím“ (Jan 2,19). Skrze dar vína JK ukazuje, že přišel dávat radost.
Čím se vyznačuje líčení zázraků v Janově evangeliu ve srovnání s ostatními evangelisty a profánními helénistickými texty o zázračných událostech?
Někteří badatelé přišli s návrhem, že Jan byl ovlivněn helénistickým pohanstvím, především kultem Dionýsia. Epizoda v Káně u Jana je modelem celého života JK, který má své vyvrcholení na kříži. Jednotlivé zázraky JK jsou ve prospěch lidí a mají hlubší smysl. JK je prostředník a dárce plnosti života a radosti. U Matouše se setkáváme se zázračnými uzdravováními. Ve všech čtyřech evangeliiích se setkáme se zázrakem nasycení pěti tisíc. Zázraky mají vyvolat víru. U Jana je sedm zázraků (jinde 18). U synoptiků je hlavním tématem Boží království, u Jana se to objevuje jen 2x. Společnou látku synoptiků nazýváme pramen Q. JK vzkřísil 3 lidi : Mk 5: Dcera Jairova; Lk 7,1: syn Naimické vdovy; Lazar.
Jak je možné chápat slova Jana Křtitele o Ježíšovi jako Beránků Božím, který snímá hřích světa v Jan 1,29?
Velikonoční Beránek je symbolem exodu a osvobození od smrti (jeho krev je ochrana před smrtí – soteriologický charakter). Kvůli kultické čistotě účastníků se krví beránka potíraly dveře (nad prahem) proti zhoubcovu udeření. JKř stál v řece Jordánu a kajícníci, kteří se od něj dávali křtít, vyznávali své hříchy. JKř zdůrazňoval, že po něm přijde někdo mocnější, kdo bude křtít Duchem svatým. "Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu a řekl: Hle Beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael." (Jan 1,29-31). JK přišel, aby se s hříšníky dal pokřtít na znamení pokání. JKř mu chtěl bránit slovy: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?" JK mu však zdůraznil, že je třeba, aby naplnili všecko, co Bůh žádá. JKř poslechl a když byl JK pokřtěn, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje v podobě holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil." A JKř to dosvědčoval.
