- počátky za rakousko-uherské monarchie, české země měly výsadní ekonomické postavení s vyspělým průmyslem, ale se zastaralými výrobními technologiemi
- učení merkantilistů a klasické ekonomie se k nám dostávalo prostřednictvím překladů od německých a francouzských autorů (J. Buček – první učitel národního hospodářství na pražské univerzitě)
- ekonomickými otázkami se jako první zabývali F. Rieger (opíral se o názory klasických ekonomů), F. L. Chleborád (autor první učebnice v češtině – Soustava národního hospodářství ekonomického, propagoval dělnické družstevnictví a silní národní cítění – Čechy Čechům) a F. C. Kampelík (vznik vesnických úvěrových družstev kampeliček – rolnické záložny při farách, vzniká rolnické družstevnictví)
- prvními oficiálně uznávanými představiteli českého ekonomického myšlení byli J. Kaizl a především Albín Bráf, který se společně s Karlem Englišem úspěšně podílel na transformaci československé ekonomiky po roce 1918
Albín Bráf – označován za zakladatele české národohospodářské školy, jeho učení je syntézou německé historické a rakouské psychologické školy, předním politikem staročechů, propagoval heslo svůj k svému (aby Češi kupovali české výrobky) – ovlivněn teoriemi J. S. Milla,
Josef Kaizl – přednášel na KU, autor učebnice Národní hospodářství, zarytý odpůrce marxismu, mladočech, ministrem financí, orientace na německou historickou školu
Alois Rašín – věnoval se politice a národohospodářství, odsouzen v procesu s Omladinou, zatčen a odsouzen k smrti, později omilostněn, po skončení války jmenován ministrem financí – rozhodující podíl na měnové reformě 1919 - kolkování, prosazoval deflační politiku (vyrovnaný rozpočet), podílel se na nostrifikaci (posílení vlivu českých podnikatelů), živnobanka, zemřel na atentát
Karel Engliš – nejvýznamnější český ekonom, prvním rektorem MU, po únoru 1948 nesměl publikovat, vícekrát ministrem financí a guvernérem Národní banky, zasloužil se o daňovou reformu, vychází z učení rakouské psychologické a neoklasické ekonomie A. Marshalla, zakladatelem teleologické metody a vlastní ekonomické školy v Brně, byl odpůrcem státních zásahů do ekonomiky
Josef Macek – do ekonomických úvah vkládal etické hledisko, poslanec sociální demokracie, vycházel z postkeynesiánství, po roce 1948 utekl do USA a přednášel v exilu, ovlivněn řadou ekonomických teorií, věnoval se problémům hospodářské politiky státu, intenzivně se zabýval měnové a úvěrové politice
- po únoru 1948 zanikl v Československu prostor pro rozvoj ekonomických teorií a začalo se výhradně aplikovat deformované Marxovo učení. Po roce 1956 při XX. sjezdu KSČ se sice vytvořila možnost studia moderních ekonomických teorií, ale převážně neokeynesiánství a postkeynesiánství. Vznikají tak práce Otakara Turka a Oty Šika (člen KSČ, jeden z autorů ekonomické a hospodářské reformy 60. let, později emigroval, dílo Ekonomika, zájmy a politika, usiloval o spojení plánovaného řízení s tržním hospodářstvím)
- po obsazení Československa 1968 se snahy o ekonomickou reformu rozpadly – proces normalizace znamenal ztrátu zaměstnání i možnost publikace pro většinu českých ekonomů – vznikly tak tři skupiny ekonomů: jedni se podřídili teoriím marxismu a leninismu, druzí sice zůstali na svých pracovištích, ale nemohli publikovat a třetí nalezli zaměstnání na zahraničních univerzitách, tedy v exilu
- po 17. listopadu 1989 se opět vytvořil prostor pro rozvíjení ekonomických teorií a od roku 1991 se začala realizovat ekonomická reforma, která měla ohromný dopad na transformaci české ekonomiky (viz následující otázka)
- učení merkantilistů a klasické ekonomie se k nám dostávalo prostřednictvím překladů od německých a francouzských autorů (J. Buček – první učitel národního hospodářství na pražské univerzitě)
- ekonomickými otázkami se jako první zabývali F. Rieger (opíral se o názory klasických ekonomů), F. L. Chleborád (autor první učebnice v češtině – Soustava národního hospodářství ekonomického, propagoval dělnické družstevnictví a silní národní cítění – Čechy Čechům) a F. C. Kampelík (vznik vesnických úvěrových družstev kampeliček – rolnické záložny při farách, vzniká rolnické družstevnictví)
- prvními oficiálně uznávanými představiteli českého ekonomického myšlení byli J. Kaizl a především Albín Bráf, který se společně s Karlem Englišem úspěšně podílel na transformaci československé ekonomiky po roce 1918
Albín Bráf – označován za zakladatele české národohospodářské školy, jeho učení je syntézou německé historické a rakouské psychologické školy, předním politikem staročechů, propagoval heslo svůj k svému (aby Češi kupovali české výrobky) – ovlivněn teoriemi J. S. Milla,
Josef Kaizl – přednášel na KU, autor učebnice Národní hospodářství, zarytý odpůrce marxismu, mladočech, ministrem financí, orientace na německou historickou školu
Alois Rašín – věnoval se politice a národohospodářství, odsouzen v procesu s Omladinou, zatčen a odsouzen k smrti, později omilostněn, po skončení války jmenován ministrem financí – rozhodující podíl na měnové reformě 1919 - kolkování, prosazoval deflační politiku (vyrovnaný rozpočet), podílel se na nostrifikaci (posílení vlivu českých podnikatelů), živnobanka, zemřel na atentát
Karel Engliš – nejvýznamnější český ekonom, prvním rektorem MU, po únoru 1948 nesměl publikovat, vícekrát ministrem financí a guvernérem Národní banky, zasloužil se o daňovou reformu, vychází z učení rakouské psychologické a neoklasické ekonomie A. Marshalla, zakladatelem teleologické metody a vlastní ekonomické školy v Brně, byl odpůrcem státních zásahů do ekonomiky
Josef Macek – do ekonomických úvah vkládal etické hledisko, poslanec sociální demokracie, vycházel z postkeynesiánství, po roce 1948 utekl do USA a přednášel v exilu, ovlivněn řadou ekonomických teorií, věnoval se problémům hospodářské politiky státu, intenzivně se zabýval měnové a úvěrové politice
- po únoru 1948 zanikl v Československu prostor pro rozvoj ekonomických teorií a začalo se výhradně aplikovat deformované Marxovo učení. Po roce 1956 při XX. sjezdu KSČ se sice vytvořila možnost studia moderních ekonomických teorií, ale převážně neokeynesiánství a postkeynesiánství. Vznikají tak práce Otakara Turka a Oty Šika (člen KSČ, jeden z autorů ekonomické a hospodářské reformy 60. let, později emigroval, dílo Ekonomika, zájmy a politika, usiloval o spojení plánovaného řízení s tržním hospodářstvím)
- po obsazení Československa 1968 se snahy o ekonomickou reformu rozpadly – proces normalizace znamenal ztrátu zaměstnání i možnost publikace pro většinu českých ekonomů – vznikly tak tři skupiny ekonomů: jedni se podřídili teoriím marxismu a leninismu, druzí sice zůstali na svých pracovištích, ale nemohli publikovat a třetí nalezli zaměstnání na zahraničních univerzitách, tedy v exilu
- po 17. listopadu 1989 se opět vytvořil prostor pro rozvíjení ekonomických teorií a od roku 1991 se začala realizovat ekonomická reforma, která měla ohromný dopad na transformaci české ekonomiky (viz následující otázka)
Žádné komentáře:
Okomentovat