Postupně s rozvíjející dělbou práce se zvyšovali rozdíly mezi lidmi, s rozvojem obchodu vznikala směna a se vznikem měst souviselo vytváření hierarchizované společnosti a soukromého vlastnictví.
- starověký Egypt a Babylón - obyvatelstvo bylo rozděleno na otroky, svobodné občany a aristokracii, která měla svoji moc založenou na pozemkovém vlastnictví
- k významnému posunu v myšlení došlo v antickém Řecku, kde se vznikem prvních městských států dochází k rozvoji řemesel, obchodu, náboženství, první projevy ekonomického myšlení.
Ekonomické myšlení v antickém Řecku a Římě
- dva rozdílné přístupy v řešení otázek týkajících se podstaty člověka - princip vlastního blaha a princip obecného blaha, které zajišťuje stát
- prvky ekonomického myšlení lze spatřovat u Homéra (společnost, kde vládne rodová aristokracie), Hésioda (zdrojem bohatství je práce, peníze se však soustřeďují v rukou elity) a Solóna (otroctví pro dluhy). Ekonomické myšlení vrcholí v dílech Xenofóna, Platóna a Aristotela
Xenofón – zavedl pojem ekonomie, dílem Oikonomikos ovlivnil ekonomické myšlení (zdrojem blahobytu lidstva je zemědělství, fyzickou práci mají vykonávat otroci, nutnost peněz při směně zboží)
Platón – žák Sokrata, založil vlastní ekonomickou školu Akadémia, nejvýznamnější dílo Ústava (koncepce ideálního státu, fyzickou práci vykonávají otroci – nejsou lidmi, stát je tvořen filozofy, vojáky a třetím stavem), je považován za autora první utopie a teoretika komunismu, zakázal hromadění peněz
Aristoteles –považoval ekonomiku za hospodářskou činnost, která uskutečňuje potřeby lidí, proti ní postavil chrematistiku (hromadění peněz pomocí lichvy, odsuzoval půjčování peněz na úrok), peníze chápal jako prostředek směny, člověk však netouží pracovat pro společnost, systematizoval dosavadní názory
- v Římě dochází spíše k rozvoji právního myšlení a ke stagnaci myšlení ekonomického. Ekonomické spisy se orientují na řízení zemědělství a účelné využívání otroků a zabezpečení proti povstáním. Cato (doporučuje vyvolávat spory mezi otroky a znemožnit spiknutí), Varro (otroci musí být jiných národností), bratři Gracchové (rozdělení půdy mezi bezzemky)
Ekonomické myšlení raného křesťanství
- vzniká v antickém Římě, a proto také navazuje na starověké ekonomické myšlení
Aurelius Augustinus - významným představitelem církve, ve spise O státe božím udává práci lidí jako boží příkaz (zakazuje půjčování peněz na úroky, důsledkem je stagnace hospodářství ve středověku). Po pádu Říma nastává přechod od otrokářské k feudální společnosti. Augustin a další scholastikové vychází z Aristotelova ekonomického učení – každý by měl pracovat, zakazuje lichvu, podporuje zemědělství a obchod.
Tomáš Akvinský - převzal Aristotelův princip ekvivalence směny a rozvíjel učení o spravedlivé ceně (odráží nerovnost lidí, náklady na výrobu a zisk, daně, desátky), odsuzoval půjčování na úroky, ale připouštěl soukromé vlastnictví, protože nerovnost lidí je dána bohem. Bohatý člověk má vyšší náklady, a proto potřebuje také vyšší odměnu, ale lichva je určena jen Židům.
Merkantilismus
- ve 14. století dochází k zásadním změnám - formují se ekonomické teorie, které jsou odrazem vývoje společnosti a peněžnictví v hospodářsky nejrozvinutějších zemích (směr vývoje udávají zámořské objevy a jejich projevy v různých částech světa). V Itálii, Španělsku, Portugalsku, Anglii i Francii je uplatňován nový směr ekonomického myšlení, který se v období 14. až 18. století stává politickou doktrínou. Merkantilismus se tak stal prvním uceleným ekonomickým učením kapitalistického systému = hromadění peněz se stalo nutností bohatství
- 1. fáze - byl zakázán odliv peněz ze země, tím se však omezil dovoz surovin a zahraniční obchod stagnoval
- 2. fáze - prosadila se teorie obchodní bilance, jejíž základní principy formuloval Thomas Mann (zahraniční obchod přináší státu peníze - začal podporoval vývoz surovin, prosazoval snížení cen průmyslového zboží na úkor zemědělství (snížení cen však znamenalo také snížení mezd dělníků – neměli na jídlo - zbídačování zemědělců).
- Merkantilisté položili základ k vyčlenění ekonomie z filozofického myšlení a přispěli ke vzniku ekonomie jako samostatné vědy.
Fyziokraté
- fyziokratická škola vznikla v polovině 18. století ve Francii, odmítala teorie merkantilismu a prosazovala ekonomický liberalismus.
- vycházeli z předpokladu, že národní hospodářství má svůj vlastní řád daný bohem a oni se ho snaží poznat. Byli přesvědčeni, že zdrojem národního bohatství je zemědělství, a proto jedině člověk ve spojení s přírodou může nové bohatství vytvořit.
Francois Quesnay - lékař markýzy de Pompadour, skrze ni se začal i král zajímat o jeho hospodářsko-politický názor a jeho „ekonomickou tabulku“, která poukazovala na vztah mezi odvětvími národního hospodářství (zemědělstvím, zpracovatelským průmyslem a vlastníky pozemků).
- podle fyziokratů byli vlastníci pozemků paraziti, kteří se na vytváření bohatství nijak nepodílí. Pozemky proto měli vlastnit zemědělci, kteří by byli osvobození od placení renty
- starověký Egypt a Babylón - obyvatelstvo bylo rozděleno na otroky, svobodné občany a aristokracii, která měla svoji moc založenou na pozemkovém vlastnictví
- k významnému posunu v myšlení došlo v antickém Řecku, kde se vznikem prvních městských států dochází k rozvoji řemesel, obchodu, náboženství, první projevy ekonomického myšlení.
Ekonomické myšlení v antickém Řecku a Římě
- dva rozdílné přístupy v řešení otázek týkajících se podstaty člověka - princip vlastního blaha a princip obecného blaha, které zajišťuje stát
- prvky ekonomického myšlení lze spatřovat u Homéra (společnost, kde vládne rodová aristokracie), Hésioda (zdrojem bohatství je práce, peníze se však soustřeďují v rukou elity) a Solóna (otroctví pro dluhy). Ekonomické myšlení vrcholí v dílech Xenofóna, Platóna a Aristotela
Xenofón – zavedl pojem ekonomie, dílem Oikonomikos ovlivnil ekonomické myšlení (zdrojem blahobytu lidstva je zemědělství, fyzickou práci mají vykonávat otroci, nutnost peněz při směně zboží)
Platón – žák Sokrata, založil vlastní ekonomickou školu Akadémia, nejvýznamnější dílo Ústava (koncepce ideálního státu, fyzickou práci vykonávají otroci – nejsou lidmi, stát je tvořen filozofy, vojáky a třetím stavem), je považován za autora první utopie a teoretika komunismu, zakázal hromadění peněz
Aristoteles –považoval ekonomiku za hospodářskou činnost, která uskutečňuje potřeby lidí, proti ní postavil chrematistiku (hromadění peněz pomocí lichvy, odsuzoval půjčování peněz na úrok), peníze chápal jako prostředek směny, člověk však netouží pracovat pro společnost, systematizoval dosavadní názory
- v Římě dochází spíše k rozvoji právního myšlení a ke stagnaci myšlení ekonomického. Ekonomické spisy se orientují na řízení zemědělství a účelné využívání otroků a zabezpečení proti povstáním. Cato (doporučuje vyvolávat spory mezi otroky a znemožnit spiknutí), Varro (otroci musí být jiných národností), bratři Gracchové (rozdělení půdy mezi bezzemky)
Ekonomické myšlení raného křesťanství
- vzniká v antickém Římě, a proto také navazuje na starověké ekonomické myšlení
Aurelius Augustinus - významným představitelem církve, ve spise O státe božím udává práci lidí jako boží příkaz (zakazuje půjčování peněz na úroky, důsledkem je stagnace hospodářství ve středověku). Po pádu Říma nastává přechod od otrokářské k feudální společnosti. Augustin a další scholastikové vychází z Aristotelova ekonomického učení – každý by měl pracovat, zakazuje lichvu, podporuje zemědělství a obchod.
Tomáš Akvinský - převzal Aristotelův princip ekvivalence směny a rozvíjel učení o spravedlivé ceně (odráží nerovnost lidí, náklady na výrobu a zisk, daně, desátky), odsuzoval půjčování na úroky, ale připouštěl soukromé vlastnictví, protože nerovnost lidí je dána bohem. Bohatý člověk má vyšší náklady, a proto potřebuje také vyšší odměnu, ale lichva je určena jen Židům.
Merkantilismus
- ve 14. století dochází k zásadním změnám - formují se ekonomické teorie, které jsou odrazem vývoje společnosti a peněžnictví v hospodářsky nejrozvinutějších zemích (směr vývoje udávají zámořské objevy a jejich projevy v různých částech světa). V Itálii, Španělsku, Portugalsku, Anglii i Francii je uplatňován nový směr ekonomického myšlení, který se v období 14. až 18. století stává politickou doktrínou. Merkantilismus se tak stal prvním uceleným ekonomickým učením kapitalistického systému = hromadění peněz se stalo nutností bohatství
- 1. fáze - byl zakázán odliv peněz ze země, tím se však omezil dovoz surovin a zahraniční obchod stagnoval
- 2. fáze - prosadila se teorie obchodní bilance, jejíž základní principy formuloval Thomas Mann (zahraniční obchod přináší státu peníze - začal podporoval vývoz surovin, prosazoval snížení cen průmyslového zboží na úkor zemědělství (snížení cen však znamenalo také snížení mezd dělníků – neměli na jídlo - zbídačování zemědělců).
- Merkantilisté položili základ k vyčlenění ekonomie z filozofického myšlení a přispěli ke vzniku ekonomie jako samostatné vědy.
Fyziokraté
- fyziokratická škola vznikla v polovině 18. století ve Francii, odmítala teorie merkantilismu a prosazovala ekonomický liberalismus.
- vycházeli z předpokladu, že národní hospodářství má svůj vlastní řád daný bohem a oni se ho snaží poznat. Byli přesvědčeni, že zdrojem národního bohatství je zemědělství, a proto jedině člověk ve spojení s přírodou může nové bohatství vytvořit.
Francois Quesnay - lékař markýzy de Pompadour, skrze ni se začal i král zajímat o jeho hospodářsko-politický názor a jeho „ekonomickou tabulku“, která poukazovala na vztah mezi odvětvími národního hospodářství (zemědělstvím, zpracovatelským průmyslem a vlastníky pozemků).
- podle fyziokratů byli vlastníci pozemků paraziti, kteří se na vytváření bohatství nijak nepodílí. Pozemky proto měli vlastnit zemědělci, kteří by byli osvobození od placení renty
Žádné komentáře:
Okomentovat