ekonomické problémy, které spadají do hlavní sféry makroekonomie, a které souvisí s ekonomickým růstem a životní úrovní. Čím více toho produkujeme, vyrábíme, tím více můžeme spotřebovat.
- produkce je tedy v těsné závislosti na tom, co může průměrný člověk spotřebovat a zároveň kolik toho může vyrobit. Tento způsob produkce měřenou na jednoho pracovníka nazýváme průměrnou produktivitou práce, která je ovlivňována různými faktory.
- produkce na jednoho pracovníka se v posledních desetiletích zvyšuje, přesto se však tempo jejího růstu od sedmdesátých let poněkud zpomalilo. Zpomalený růst produktivity pak vede k pomalejšímu zlepšování životního standardu, protože nabídka statků se nerozšiřuje.
Kolísání hospodářského cyklu má však určitou pravidelnost ve střídání čtyř základních fází – expanze (neobvyklý rychlý růst hospodářství), vrcholu, recese (zpomalení ekonomického růstu) a sedla.
- v období recese dochází k silnému poklesu tempa růstu ekonomiky, pracovní místa se hůře shánějí, lidé mají menší naději na zvýšení mezd, zisky jsou nižší a firmy opouští trh práce
- v období expanze sledujeme obzvláště silný růst, pro lidi je snazší najít si práci, zvyšují se mzdy a odměny a firmy vzkvétají.
V období recese tedy zákonitě dochází nejen ke značným ztrátám na vytvořeném HDP, ale výrazně roste i míra nezaměstnanosti. Nezaměstnanost vyvolaná recesí je považována za cyklickou, tedy opakovatelnou. Vztahem mezi poklesem HDP a mírou nezaměstnanosti se zabývá tzv. Okunův zákon. Podle něho každá 2% poklesu skutečného HDP oproti potencionálnímu znamenají i zvýšení nezaměstnanosti o 1%. Po recesivním období nastupuje postupné oživení ekonomiky, které se vyznačuje růstem dynamiky poptávky a postupným zvyšováním zaměstnanosti, cen i zisků. Pro toto období je typický růst investic, jakmile se však ekonomika přibližuje vrcholu, nastává situace, kdy se určitá zisková očekávání přestávají naplňovat. Ekonomika postupně přechází do další recese.
- také mezi nezaměstnaností a inflací jsou velmi složité vztahy. V dobách hluboké recese ekonomiky je typický současný růst nezaměstnanosti, tak i inflace. Tento stav byl charakteristický pro vývoj většiny vyspělých tržních ekonomik až v 70. letech.
- poslední dobou je v rámci hospodářské politiky používán argument, že nezaměstnanost se může snížit jen za cenu vyšší inflace, a naopak že inflace může být snížena jen za cenu vyšší nezaměstnanosti. Jedno je jisté, že vzájemné vztahy inflace a nezaměstnanosti jsou s produkcí ve společnosti neodlučně spojeny v dobách stagnace ekonomiky a naopak.
- produkce je tedy v těsné závislosti na tom, co může průměrný člověk spotřebovat a zároveň kolik toho může vyrobit. Tento způsob produkce měřenou na jednoho pracovníka nazýváme průměrnou produktivitou práce, která je ovlivňována různými faktory.
- produkce na jednoho pracovníka se v posledních desetiletích zvyšuje, přesto se však tempo jejího růstu od sedmdesátých let poněkud zpomalilo. Zpomalený růst produktivity pak vede k pomalejšímu zlepšování životního standardu, protože nabídka statků se nerozšiřuje.
Kolísání hospodářského cyklu má však určitou pravidelnost ve střídání čtyř základních fází – expanze (neobvyklý rychlý růst hospodářství), vrcholu, recese (zpomalení ekonomického růstu) a sedla.
- v období recese dochází k silnému poklesu tempa růstu ekonomiky, pracovní místa se hůře shánějí, lidé mají menší naději na zvýšení mezd, zisky jsou nižší a firmy opouští trh práce
- v období expanze sledujeme obzvláště silný růst, pro lidi je snazší najít si práci, zvyšují se mzdy a odměny a firmy vzkvétají.
V období recese tedy zákonitě dochází nejen ke značným ztrátám na vytvořeném HDP, ale výrazně roste i míra nezaměstnanosti. Nezaměstnanost vyvolaná recesí je považována za cyklickou, tedy opakovatelnou. Vztahem mezi poklesem HDP a mírou nezaměstnanosti se zabývá tzv. Okunův zákon. Podle něho každá 2% poklesu skutečného HDP oproti potencionálnímu znamenají i zvýšení nezaměstnanosti o 1%. Po recesivním období nastupuje postupné oživení ekonomiky, které se vyznačuje růstem dynamiky poptávky a postupným zvyšováním zaměstnanosti, cen i zisků. Pro toto období je typický růst investic, jakmile se však ekonomika přibližuje vrcholu, nastává situace, kdy se určitá zisková očekávání přestávají naplňovat. Ekonomika postupně přechází do další recese.
- také mezi nezaměstnaností a inflací jsou velmi složité vztahy. V dobách hluboké recese ekonomiky je typický současný růst nezaměstnanosti, tak i inflace. Tento stav byl charakteristický pro vývoj většiny vyspělých tržních ekonomik až v 70. letech.
- poslední dobou je v rámci hospodářské politiky používán argument, že nezaměstnanost se může snížit jen za cenu vyšší inflace, a naopak že inflace může být snížena jen za cenu vyšší nezaměstnanosti. Jedno je jisté, že vzájemné vztahy inflace a nezaměstnanosti jsou s produkcí ve společnosti neodlučně spojeny v dobách stagnace ekonomiky a naopak.
Žádné komentáře:
Okomentovat