Socialistická ekonomie odmítá kapitalistický ekonomický systém jako nespravedlivý a neperspektivní, který musel být nahrazen jiným spravedlivějším systémem. V průběhu 18. a 19. století byla průmyslová výroba provázena řadou negativních důsledků, které zhoršovaly postavení dělníků, a právě na tyto důsledky upozorňoval utopický socialismus, který vycházel z ideálů osvícenství a usiloval o vytvoření společnosti bez projevů vykořisťování.
Utopický socialismus
jedná se o některá literární díla o dokonalé společnosti. Za první utopii byla považována Platónova ústava, nejvýznamnějším představitelem byl Thomas More svým dílem Utopie (popisuje ostrovní stát založený na kolektivním životě včetně společného vlastnictví, morální jistotě a povinnosti pracovat), za další utopistický román lze považovat Novou Atlantis (svět na základě vědeckého pokroku) Francise Bacona a Sluneční stát od Tomasse Campanelli (popisuje ideální obec bez soukromého vlastnictví). Mezi utopisty jsou řazeni také myslitelé Charles Fourier (vytváření komun, zlepšení životní úrovně), Robert Owen (sociální reformy) a C.H. Saint-Simon (zajištění práce pro všechny, nábožensky zaměřené sociální učení).
Maloburžoazní socialismus – po zhoršení postavení maloburžoasie v 19. století se začínají prosazovat teorie, které vyjadřují zájmy drobných výrobců, obchodníků a především středních vrstev obyvatelstva (např. Proudhon). Doporučovali omezování volné konkurence a technického pokroku a navrhují zřizování bank, které poskytovali levné úroky řemeslníkům a dělníkům.
Marxistická politická ekonomie
Vychází z učení Karla Marxe a Friedricha Engelse a vznikající marxismus zahrnoval jak politickoekonomickou teorii, tak akční program socialistického dělnického hnutí, ale také ideologickým základem komunistických stran. Marx se domníval, že objevil základní zákony historických a společenských věd (historický materialismus), které chtěl uplatnit ve všech aspektech společenského života. Byl přesvědčen, že motivujícími silami společenského vývoje jsou rozpory výrobních sil a výrobních vztahů, které povedou k zániku kapitalismus a vítězství komunistických ideologií. Na základě této domněnky pak prosazoval nezbytnou revoluční změnu kapitalismu, který byl založen na soukromém vlastnictví, a nahrazení komunismem opírajícím se o vlastnictví společenské.
Nejvýznamnějším dílem je Kapitál, ve kterém podal deskripci kapitalismu 19. století (Marxova politická teorie je podobná Ricardově politické ekonomii). Jádrem díla je teorie vykořisťování (teorie nadhodnoty) – hodnota zboží je dána množstvím práce vynaloženým na jeho výrobu. Cena zboží je však mnohem vyšší než jeho skutečná hodnota, protože kapitalista zaplatí dělníkovi pouze část odpovídající hodnotě pracovní síly. Rozdíl mezi cenou a hodnotou (nadhodnota) zůstane v kapse kapitalistovi = vykořisťování dělníka. Dělník tak dostane jen část hodnoty a zbytek si přivlastní jiní. Dochází tak k vykořisťovaní dělníků. Tato pracovní teorie však měla spíše ideologický význam - měla vzbudit odpor a nenávist proti kapitálu a stala se tedy nástrojem revoluce.
Karel Marx svými teoriemi určil nevyhnutelný zánik kapitalismu a vítězství proletářské revoluce. I když se pak jeho teze o zbídačování lidu nepotvrdili, byl Marx představitelem 3. generace klasické školy, ale ne zakladatelem nové školy ekonomického myšlení. V jeho díle byla klasická politická teorie zdeformována sociální ideologií. Přínosem Marxe pro ekonomické myšlení byla jeho ekonomická interpretace historického vývoje, a neustálý vývoj technického pokroku a společenského vývoje.
Utopický socialismus
jedná se o některá literární díla o dokonalé společnosti. Za první utopii byla považována Platónova ústava, nejvýznamnějším představitelem byl Thomas More svým dílem Utopie (popisuje ostrovní stát založený na kolektivním životě včetně společného vlastnictví, morální jistotě a povinnosti pracovat), za další utopistický román lze považovat Novou Atlantis (svět na základě vědeckého pokroku) Francise Bacona a Sluneční stát od Tomasse Campanelli (popisuje ideální obec bez soukromého vlastnictví). Mezi utopisty jsou řazeni také myslitelé Charles Fourier (vytváření komun, zlepšení životní úrovně), Robert Owen (sociální reformy) a C.H. Saint-Simon (zajištění práce pro všechny, nábožensky zaměřené sociální učení).
Maloburžoazní socialismus – po zhoršení postavení maloburžoasie v 19. století se začínají prosazovat teorie, které vyjadřují zájmy drobných výrobců, obchodníků a především středních vrstev obyvatelstva (např. Proudhon). Doporučovali omezování volné konkurence a technického pokroku a navrhují zřizování bank, které poskytovali levné úroky řemeslníkům a dělníkům.
Marxistická politická ekonomie
Vychází z učení Karla Marxe a Friedricha Engelse a vznikající marxismus zahrnoval jak politickoekonomickou teorii, tak akční program socialistického dělnického hnutí, ale také ideologickým základem komunistických stran. Marx se domníval, že objevil základní zákony historických a společenských věd (historický materialismus), které chtěl uplatnit ve všech aspektech společenského života. Byl přesvědčen, že motivujícími silami společenského vývoje jsou rozpory výrobních sil a výrobních vztahů, které povedou k zániku kapitalismus a vítězství komunistických ideologií. Na základě této domněnky pak prosazoval nezbytnou revoluční změnu kapitalismu, který byl založen na soukromém vlastnictví, a nahrazení komunismem opírajícím se o vlastnictví společenské.
Nejvýznamnějším dílem je Kapitál, ve kterém podal deskripci kapitalismu 19. století (Marxova politická teorie je podobná Ricardově politické ekonomii). Jádrem díla je teorie vykořisťování (teorie nadhodnoty) – hodnota zboží je dána množstvím práce vynaloženým na jeho výrobu. Cena zboží je však mnohem vyšší než jeho skutečná hodnota, protože kapitalista zaplatí dělníkovi pouze část odpovídající hodnotě pracovní síly. Rozdíl mezi cenou a hodnotou (nadhodnota) zůstane v kapse kapitalistovi = vykořisťování dělníka. Dělník tak dostane jen část hodnoty a zbytek si přivlastní jiní. Dochází tak k vykořisťovaní dělníků. Tato pracovní teorie však měla spíše ideologický význam - měla vzbudit odpor a nenávist proti kapitálu a stala se tedy nástrojem revoluce.
Karel Marx svými teoriemi určil nevyhnutelný zánik kapitalismu a vítězství proletářské revoluce. I když se pak jeho teze o zbídačování lidu nepotvrdili, byl Marx představitelem 3. generace klasické školy, ale ne zakladatelem nové školy ekonomického myšlení. V jeho díle byla klasická politická teorie zdeformována sociální ideologií. Přínosem Marxe pro ekonomické myšlení byla jeho ekonomická interpretace historického vývoje, a neustálý vývoj technického pokroku a společenského vývoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat