Celkovou proměnu ekonomiky České republiky (tedy od roku 1993) můžeme nejlépe zaznamenat a hodnotit pomocí cílů obsažených v magickém čtyřúhelníku – tedy na základě čtyř makroekonomických cílů: míra nezaměstnanosti, míra inflace, hrubý domácí produkt a zahraničně obchodní bilance, to vše ve stálých cenách (očištěných od inflace).
Nezaměstnanost – po prudkém vzestupu v roce 1991 z nuly na 4% byla po celou dobu transformace nezaměstnanost relativně nízká (EU uznává hranici míry nezaměstnanosti 5%) a bylo úspěchem, že se ekonomika obešla bez výrazných sociálních otřesů a tedy i od kolísání míry nezaměstnanosti. Stát uměle udržoval vysokou zaměstnanost ve státním sektoru a velkých firmách, to však ekonomové nepovažovali pro ekonomiku zrovna za nejlepší řešení. Nízká míra nezaměstnanosti znamenala jen pomalé a nedůsledné změny struktury a efektivnosti naší ekonomiky, které jsme potřebovali kvůli vytvoření konkurenceschopnosti vůči vyspělým ekonomikám, kterým jsme se otevřeli již v roce 1990. Tato situace se projevila převážně na vývoji hrubého domácího produktu. Po roce 1996 začal a míra nezaměstnanosti stoupat až do roku 1999, kdy dosáhla téměř 10%, pak následuje mírný pokles. V roce 2002 se míra nezaměstnanosti ustálila na 8,8% a v této pozici se udržuje i dnes.
Inflace – nejvyšší inflace byla po revoluci v roce 1991 (58%), ale stát tento nepříznivý vývoj zabrzdil účinnou hospodářskou politiku a v následujících letech se pohybovala okolo 10%. V letech 1993 až 1998 se inflace stále držela na přijatelné míře okolo 10% a lidé i firmy s ní museli počítat (do roku 1990 u nás oficiálně inflace vůbec nebyla – nebo aspoň nebyla zveřejňována). Specifický vývoj inflace nastal v průběhu let 1998 a 1999, kdy inflace poklesla až na 3% a některé měsíce byla dokonce záporná. Ale ani tento stav není pozitivní - ekonomika se v této době dostala do recese, a pro firmy by zdražování bylo příliš riskantní. Firmy proto raději čerpali z rezerv a aplikovali strategii přežití (raději zlevním a nevydělám, ale prodám a nezbankrotuji). V průběhu následujících dvou let se tak inflace dokonce přiblížila blízko k hodnotám Evropské unie (Česká národní banka zvládla přechod koruny na plně směnitelnou měnu se všemi riziky zahraničních spekulantů a přenosu světových krizí).
Hrubý domácí produkt – v rámci HDP jsme se od počátku neustále potáceli pod ekonomickou hranicí roku 1990, protože v letech 1992 a 1992 došlo k velkému propadu výkonnosti ekonomiky vlivem transformace z centrálně plánovaného hospodářství na tržní systém, rok 1993 znamenal první zlom k lepšímu a v roce 1997 jsme se konečně začali pomalu přibližovat k výkonnosti roku 1990. Po mírných poklesech výkonnosti v letech 1998 a 1999, jsme roku 2000 prakticky dosáhli stejné výkonnosti ekonomiky jako v roce 1990 a teprve v roce 2001 jsme ji poprvé překonali.
Bilance zahraničního obchodu – hodnotí se až od roku 1993, kdy se dal přesně vymezit zahraniční obchod připadající pouze na ČR. Od roku 1995 je koruna plně konvertibilní, a proto také obchodní bilance v letech 1995 až 1997 dosáhla obrovského záporného salda – tzn. že jsme mnohem více dováželi než vyváželi, a ekonomika chátrala. Situace na devizových trzích dosáhla maxima v roce 1997 velkým útokem zahraničních spekulantů na českou korunu. Centrální banka musela po odražení náporu přejít na jiný devizový kurz koruny, který byl mnohem více závislý na nabídce a poptávce devizového trhu. Také vláda začala prosazovat aktivnější proexportní politiku pomocí státních institucí pro export, např. Czech Trade, Czech Invest (vývoz velkých investičních celků a hledání zahraničního investora pro české firmy). V roce 2001 se záporné saldo opět propadlo až na hodnotu 120 mld.Kč. Je tedy nutné, vzhledem k relativně nízké domácí poptávce (lidé mají výrazně nižší platy než jinde), aby ekonomika dosáhla růstu HDP zvýšením exportu nad importem, a doháněli tak úroveň HDP v EU.
Nezaměstnanost – po prudkém vzestupu v roce 1991 z nuly na 4% byla po celou dobu transformace nezaměstnanost relativně nízká (EU uznává hranici míry nezaměstnanosti 5%) a bylo úspěchem, že se ekonomika obešla bez výrazných sociálních otřesů a tedy i od kolísání míry nezaměstnanosti. Stát uměle udržoval vysokou zaměstnanost ve státním sektoru a velkých firmách, to však ekonomové nepovažovali pro ekonomiku zrovna za nejlepší řešení. Nízká míra nezaměstnanosti znamenala jen pomalé a nedůsledné změny struktury a efektivnosti naší ekonomiky, které jsme potřebovali kvůli vytvoření konkurenceschopnosti vůči vyspělým ekonomikám, kterým jsme se otevřeli již v roce 1990. Tato situace se projevila převážně na vývoji hrubého domácího produktu. Po roce 1996 začal a míra nezaměstnanosti stoupat až do roku 1999, kdy dosáhla téměř 10%, pak následuje mírný pokles. V roce 2002 se míra nezaměstnanosti ustálila na 8,8% a v této pozici se udržuje i dnes.
Inflace – nejvyšší inflace byla po revoluci v roce 1991 (58%), ale stát tento nepříznivý vývoj zabrzdil účinnou hospodářskou politiku a v následujících letech se pohybovala okolo 10%. V letech 1993 až 1998 se inflace stále držela na přijatelné míře okolo 10% a lidé i firmy s ní museli počítat (do roku 1990 u nás oficiálně inflace vůbec nebyla – nebo aspoň nebyla zveřejňována). Specifický vývoj inflace nastal v průběhu let 1998 a 1999, kdy inflace poklesla až na 3% a některé měsíce byla dokonce záporná. Ale ani tento stav není pozitivní - ekonomika se v této době dostala do recese, a pro firmy by zdražování bylo příliš riskantní. Firmy proto raději čerpali z rezerv a aplikovali strategii přežití (raději zlevním a nevydělám, ale prodám a nezbankrotuji). V průběhu následujících dvou let se tak inflace dokonce přiblížila blízko k hodnotám Evropské unie (Česká národní banka zvládla přechod koruny na plně směnitelnou měnu se všemi riziky zahraničních spekulantů a přenosu světových krizí).
Hrubý domácí produkt – v rámci HDP jsme se od počátku neustále potáceli pod ekonomickou hranicí roku 1990, protože v letech 1992 a 1992 došlo k velkému propadu výkonnosti ekonomiky vlivem transformace z centrálně plánovaného hospodářství na tržní systém, rok 1993 znamenal první zlom k lepšímu a v roce 1997 jsme se konečně začali pomalu přibližovat k výkonnosti roku 1990. Po mírných poklesech výkonnosti v letech 1998 a 1999, jsme roku 2000 prakticky dosáhli stejné výkonnosti ekonomiky jako v roce 1990 a teprve v roce 2001 jsme ji poprvé překonali.
Bilance zahraničního obchodu – hodnotí se až od roku 1993, kdy se dal přesně vymezit zahraniční obchod připadající pouze na ČR. Od roku 1995 je koruna plně konvertibilní, a proto také obchodní bilance v letech 1995 až 1997 dosáhla obrovského záporného salda – tzn. že jsme mnohem více dováželi než vyváželi, a ekonomika chátrala. Situace na devizových trzích dosáhla maxima v roce 1997 velkým útokem zahraničních spekulantů na českou korunu. Centrální banka musela po odražení náporu přejít na jiný devizový kurz koruny, který byl mnohem více závislý na nabídce a poptávce devizového trhu. Také vláda začala prosazovat aktivnější proexportní politiku pomocí státních institucí pro export, např. Czech Trade, Czech Invest (vývoz velkých investičních celků a hledání zahraničního investora pro české firmy). V roce 2001 se záporné saldo opět propadlo až na hodnotu 120 mld.Kč. Je tedy nutné, vzhledem k relativně nízké domácí poptávce (lidé mají výrazně nižší platy než jinde), aby ekonomika dosáhla růstu HDP zvýšením exportu nad importem, a doháněli tak úroveň HDP v EU.
Žádné komentáře:
Okomentovat