Keynesiánci byli zaměřeni na makroekonomické teorie, podnítily snahy ekonomů o nalezení zdůvodnění cyklického vývoje tržní ekonomiky.
- zakladatelem J. M Keynes (přechod od neoklasického přístupu nazván keynesiánskou revolucí)
- nová makroekonomická teorie pochybuje o samo regulujících schopnostech trhu stabilizovat politiku, a proto opět prosazuje zásahy státu do hospodářské politiky – přechod k viditelné ruce státu
- vycházel z Marshallova učení, kritizoval velikost reparací uvalených na Německo – reakcí dílo Hospodářské důsledky mírové smlouvy (reparace způsobí nestabilitu Evropy, rozpad ekonomie v Německu i ostatních zemí, možná i nástup světové války a totalitní moci v Německu)
- funkce peněz v tržní ekonomice (příjmově-výdajová metoda - prováděl analýzu zdrojů a jejich užití v mnoha domácnostech na základě příjmů a výdajů, čím mají větší příjmy tím více spoří, ale neinvestují – ekonomické problémy) – formuloval teorii efektivní poptávky (rozhoduje o zaměstnanosti i národním důchodu)
- dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, na jejím základě vznikla kyenesiánská makroekonomie– předpokládá obnovení ekonomické rovnováhy, pokud se budou plně využívat veškeré zdroje, odmítá ale samoregulující mechanismus – neviditelnou ruku trhu je nutné doplnit viditelnou rukou státu
- na jeho učení navázal směr neokeynsiánců (keynesiánská revoluce – průnik neoklasické ekonomie s keynesiánstvím, většina odmítá), a navazující postkeynsiánství zavrhuje syntézu s neoklasickou ekonomii vrací se opět ryze ke Keynesovu učení (snaží se k němu doplnit mikroekonomické základy a přijímá řadu nových podnětů)
Neokeynesiánská ekonomie – sledovali Keynesovi teorie v odlišném prostředí, mezi významnými Phillips (Phillipsova křivka – vztah mezi nezaměstnaností a inflací) a Samuelson (napsal učebnici ekonomie, zabýval se vazbami mezi hospodářským růstem a cyklem)
Postkeynesiánská ekonomie – požaduje cílevědomé zásahy státu do ekonomiky a plnou zaměstnanost, Robinsonová (ekonomie nedokonalé konkurence), Kaldor (teorie růstu a rozdělování peněz)
- zakladatelem J. M Keynes (přechod od neoklasického přístupu nazván keynesiánskou revolucí)
- nová makroekonomická teorie pochybuje o samo regulujících schopnostech trhu stabilizovat politiku, a proto opět prosazuje zásahy státu do hospodářské politiky – přechod k viditelné ruce státu
- vycházel z Marshallova učení, kritizoval velikost reparací uvalených na Německo – reakcí dílo Hospodářské důsledky mírové smlouvy (reparace způsobí nestabilitu Evropy, rozpad ekonomie v Německu i ostatních zemí, možná i nástup světové války a totalitní moci v Německu)
- funkce peněz v tržní ekonomice (příjmově-výdajová metoda - prováděl analýzu zdrojů a jejich užití v mnoha domácnostech na základě příjmů a výdajů, čím mají větší příjmy tím více spoří, ale neinvestují – ekonomické problémy) – formuloval teorii efektivní poptávky (rozhoduje o zaměstnanosti i národním důchodu)
- dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, na jejím základě vznikla kyenesiánská makroekonomie– předpokládá obnovení ekonomické rovnováhy, pokud se budou plně využívat veškeré zdroje, odmítá ale samoregulující mechanismus – neviditelnou ruku trhu je nutné doplnit viditelnou rukou státu
- na jeho učení navázal směr neokeynsiánců (keynesiánská revoluce – průnik neoklasické ekonomie s keynesiánstvím, většina odmítá), a navazující postkeynsiánství zavrhuje syntézu s neoklasickou ekonomii vrací se opět ryze ke Keynesovu učení (snaží se k němu doplnit mikroekonomické základy a přijímá řadu nových podnětů)
Neokeynesiánská ekonomie – sledovali Keynesovi teorie v odlišném prostředí, mezi významnými Phillips (Phillipsova křivka – vztah mezi nezaměstnaností a inflací) a Samuelson (napsal učebnici ekonomie, zabýval se vazbami mezi hospodářským růstem a cyklem)
Postkeynesiánská ekonomie – požaduje cílevědomé zásahy státu do ekonomiky a plnou zaměstnanost, Robinsonová (ekonomie nedokonalé konkurence), Kaldor (teorie růstu a rozdělování peněz)
Žádné komentáře:
Okomentovat