Po 30leté válce došlo ke změně politického i hospodářského postavení jednotlivých evropských států, které začínají prosazovat vlastní národní zájmy. Vznik klasické školy politické ekonomie je vymezován rokem 1776, kdy vyšla kniha Adama Smitha Bohatství národů. Na základě filozofických názorů Johna Locka a Davida Huma o přirozených právech člověka, bylo i národní hospodářství chápáno jako přirozený systém, který nejlépe funguje, když do něj stát nezasahuje - začal se plně prosazovat politický liberalismus.
- za zakladatele klasické politické ekonomie bývá považován W. Petty, jehož ekonomické názory mají velice blízko k myšlení ekonomů A. Smitha, D. Ricarda, T. Malthuse (populační teorie), J.B. Saye (teorie trhu), J.S. Milla (zásady politické ekonomie). Dále se zasloužil o rozpracování teorie o přirozených zákonech v ekonomii a využíval jako první statistické údaje v ekonomice
Adam Smith – zakladatel ekonomie jako vědní disciplíny, přednášel na univerzitě, jeho přednášky se staly základem jeho dvou nejvýznamnějších děl – Teorie mravního cítění a Pojednání o podstatě a původu bohatství,
– politickou ekonomii předložil v díle Bohatství národů (1776). Dílo je považováno za vrcholné dílo ekonomického liberalismu.
- dokázal, že tržní mechanismus je samoregulující řád, který nepotřebuje centrální řízení. Národní bohatství viděl jako souhrn individuálního bohatství jednotlivců podmíněným vlastním úsilím, proto bylo nutné motivovat jedince k práci, spoření a k investování. Národní bohatství bylo tvořeno mnoha soukromými hospodářstvími, která sledovala vlastní zájmy a přispívaly tak státu.
- vytvořil tak systém, který sám obnovuje rovnováhu a nepotřebuje zásahy státu. Tento samovolně koordinující mechanismus nazval neviditelnou rukou trhu – zásahy státu do řízení národního hospodářství by vedla spíše k jeho úpadku (funkce státu byla v ekonomice omezena pouze na ochranu vlastnictví, práva a bezpečnosti jedinců).
- individuální touha po zbohatnutí byla však jedním hnacím motorem hospodářského pokroku, druhým byla dělba práce, která byla také řízena neviditelnou rukou trhu a určovala každému jedinci takovou činnost, pro kterou měl největší předpoklady. K jejich uplatnění však byl zapotřebí rozvinutý trh a Smith si dobře uvědomoval, že bohaté národy jsou především ty, které překonaly lokální trhy a cla a vytvořily mezinárodní obchod.
David Ricardo –nejvýznamnější dílo Principy politické ekonomie a zdanění (vybudoval uzavřený teoretický systém národního hospodářství). Obohatil politickou ekonomii o teorii diferenciální pozemkové renty na základě rozdílů v úrodnosti půdy.
- hlavním předpokladem růstu národního bohatství je akumulace kapitálu, který je brzděn systémem pozemkového vlastnictví a přírodním zákonem klesající úrodnosti půdy. Akumulace kapitálu vede k růstu populace a k nutnosti obdělávat nové půdy - růst bohatství. Rostoucí poprávka po potravinách a horší kvalita půd vedla ke zdražení potravin a růstu pozemkových rent. Dělníci proto požadují vyšší mzdy na úkor zisku kapitalistů – brzdí se akumulace kapitálu.
- vypracoval teorii komparativní výhody v zahraničním obchodě (upozorňuje na výhody mezinárodního obchodu mezi dvěma státy i v případě, že jedna země vyrábí oba statky levněji – každá země se pak zaměří na ten produkt, který vyrábí relativně levněji), dále rozvinul pracovní teorii hodnoty a na jejím základě vytvořenou teorii rozdělování důchodů. Na jeho dílo navázal Karel Marx a post-keynesiánci.
- za zakladatele klasické politické ekonomie bývá považován W. Petty, jehož ekonomické názory mají velice blízko k myšlení ekonomů A. Smitha, D. Ricarda, T. Malthuse (populační teorie), J.B. Saye (teorie trhu), J.S. Milla (zásady politické ekonomie). Dále se zasloužil o rozpracování teorie o přirozených zákonech v ekonomii a využíval jako první statistické údaje v ekonomice
Adam Smith – zakladatel ekonomie jako vědní disciplíny, přednášel na univerzitě, jeho přednášky se staly základem jeho dvou nejvýznamnějších děl – Teorie mravního cítění a Pojednání o podstatě a původu bohatství,
– politickou ekonomii předložil v díle Bohatství národů (1776). Dílo je považováno za vrcholné dílo ekonomického liberalismu.
- dokázal, že tržní mechanismus je samoregulující řád, který nepotřebuje centrální řízení. Národní bohatství viděl jako souhrn individuálního bohatství jednotlivců podmíněným vlastním úsilím, proto bylo nutné motivovat jedince k práci, spoření a k investování. Národní bohatství bylo tvořeno mnoha soukromými hospodářstvími, která sledovala vlastní zájmy a přispívaly tak státu.
- vytvořil tak systém, který sám obnovuje rovnováhu a nepotřebuje zásahy státu. Tento samovolně koordinující mechanismus nazval neviditelnou rukou trhu – zásahy státu do řízení národního hospodářství by vedla spíše k jeho úpadku (funkce státu byla v ekonomice omezena pouze na ochranu vlastnictví, práva a bezpečnosti jedinců).
- individuální touha po zbohatnutí byla však jedním hnacím motorem hospodářského pokroku, druhým byla dělba práce, která byla také řízena neviditelnou rukou trhu a určovala každému jedinci takovou činnost, pro kterou měl největší předpoklady. K jejich uplatnění však byl zapotřebí rozvinutý trh a Smith si dobře uvědomoval, že bohaté národy jsou především ty, které překonaly lokální trhy a cla a vytvořily mezinárodní obchod.
David Ricardo –nejvýznamnější dílo Principy politické ekonomie a zdanění (vybudoval uzavřený teoretický systém národního hospodářství). Obohatil politickou ekonomii o teorii diferenciální pozemkové renty na základě rozdílů v úrodnosti půdy.
- hlavním předpokladem růstu národního bohatství je akumulace kapitálu, který je brzděn systémem pozemkového vlastnictví a přírodním zákonem klesající úrodnosti půdy. Akumulace kapitálu vede k růstu populace a k nutnosti obdělávat nové půdy - růst bohatství. Rostoucí poprávka po potravinách a horší kvalita půd vedla ke zdražení potravin a růstu pozemkových rent. Dělníci proto požadují vyšší mzdy na úkor zisku kapitalistů – brzdí se akumulace kapitálu.
- vypracoval teorii komparativní výhody v zahraničním obchodě (upozorňuje na výhody mezinárodního obchodu mezi dvěma státy i v případě, že jedna země vyrábí oba statky levněji – každá země se pak zaměří na ten produkt, který vyrábí relativně levněji), dále rozvinul pracovní teorii hodnoty a na jejím základě vytvořenou teorii rozdělování důchodů. Na jeho dílo navázal Karel Marx a post-keynesiánci.
Žádné komentáře:
Okomentovat