Osoba je ontologický základ (a tedy vztahovost), ke kterému se prožívání vztahuje. Toto prožívání sebe samotného je pak osobnost. Ježíš má lidskou osobnost (jako člověk prožívá sebe samotného).
Problematika Ježíšova vědomí a poznání
U Ježíše jsou dva způsoby poznání (v božství je vševědoucí, v lidství není vševědoucí; toto vyplývá z toho, že Ježíš má dvě vůle). Ježíš nevěděl, protože chtěl (chtěl se stát člověkem se vším všudy); toto chtěl nejprve vůlí božskou a pak také lidskou. Vědění, kterým by nějak přesahoval lidství, tak toho se zřekl. Také nevěděl, co bude v budoucnosti (jako člověk, nezajištěnost); pouze tušil. Pokud by věděl, co bude dál, tak by to lidství nebylo úplné. ježíš nebyl první věřící (neměl víru - Písmo nehovoří o jeho víře). Ježíš měl důvěro k Otci. Ježíš věděl, kdo je, uvědomoval si svoji identitu v té době, ve které si člověk uvědomuje sám sebe.
Teorie blaženého patření, které měl Ježíš během pozemského života
Písmo nic neříká, Otcové neučí o Ježíšově blaženém patření. Z toho tedy plyne, že Ježíš neměl blažené patření. A také, že nebyl věřící. Současný katechismus o Ježíšově blaženém patření neříká nic. Ani toto nemůže být dogmatizováno (není to v Písmě ani v Tradici u otců).
Žádné komentáře:
Okomentovat