Víra - v NZ je jen jedna víra (Ef 4,4 - 6); jednota víry je dána historickým Ježíšem a tím, že jediný spasitel je Kristus. Primární je tajemství Ježíše. Pohled na Ježíše a jeho tajemství je u různých lidí různý (několik kristologií). Kriteriem ortodoxie je souhrn všech kristologií (Mt, Mk, Lk…) - nebo-li všech pohledů na Krista.
Předvelikonoční víra (que) učedníků - dá se těžko zjistit, jaká byla; byla to víra implicitní (zavinutá) víra - tato víra se týká vědomí učedníků - je to vlastně otevřená kristologie (u farizeů - bylo to stejné jako u učedníků, ale chyběla tam otevřenost). Učedníci byli otevření víře (tomu, co se naplní), farizeové byli víře uzavření. Ježíš při uzdravení žádal víru (qua).
Povelikonoční víra (que) učedníků - je to explicitní víra. Obě dvě víry mohli prožít jen učedníci, my už ne. Pro naši kristologii je východiskem předvelikonoční a také povelikonoční Ježíš.
Vzkříšení Ježíše Krista
Událost nikdo neviděl, v NZ není popisována, fakt vzkříšení udává prázdný hrob a setkání se vzkříšeným Ježíšem. Toto setkání je v různých dimenzích (setkání času s věčností). Tak jako učedníci jsme se s Ježíšem nesetkali, učedníci o tom svědčí. U učedníků je po Ježíšově vzkříšení patrná změna (nejdřív se bojí, pak neohroženě hlásají). Setkání učedníků s Ježíšem je událost jak historická, tak eschatologická. Učedníci vidí Ježíše po vzkříšení, ale nemohou ho poznat, poznají ho až po nějaké době, radují se ze setkání. Učedníci vzkříšení nečekají, byl to pro ně šok.ježíš se ukázal těm, kteří byli nějakým způsobem s ním (kdo měl podíl na Ježíšových zkouškách a jeho smrti). Setkání se vzkříšeným Ježíšem je pro učedníky odměna. Citem víry se dospěl, že Ježíš se jako první zjevil Panně Marii - tak je to tradováno už od 4.století, je to záležitost zbožnosti. Oslavení Ježíšova těla je dokonalé zduchovnění jeho těla. Když řekneme, že Ježíš vstal, ukazuje to na jeho Božství, když se řekne, že Ježíše vzkřísil Otec, ukazuje to na jeho lidství. I u vzkříšení jsou také všechny 3 osoby Trojice. Ježíš vstal z mrtvých silou, kterou dostal od Otce (protože vše, co má, je od Otce). Ježíšovo vzkříšení je finální (cílovou) příčinou naší spásy (Řím 4,25). Vzkříšení je plným projevem toho, kým Ježíš od počátku je (Sk 2,36). Někteří si mysleli, že Ježíš až vzkříšením se ujal královské vlády (že se stal Mesiášem). Ale Ježíš mesiášem byl od počátku. Dar DS je předzvěst našeho budoucího oslavení.
Některé kristologické tituly
V NZ je asi 50 kristologických titulů. Naprostá většina titulů má pozadí SZ, použití v NZ pak dává nový rozměr.
Prorok - Ježíš označuje sebe za proroka; to, co Ježíš dělal, byla prorocká gesta; také lidé ho vnímali jako proroka.
Syn člověka - vyskytuje se celkem 82x; Ježíš se takto nikdy sám nenazývá (já jsem Syn člověka). Jsou 3 typy těchto výroků: 1/ o moci Syna člověka (uzdravení chromého spuštěného střechou); 2/ utrpení Syna člověka (3 předpovědi utrpení); 3/ oslavení Syna člověka. Takto Ježíš prezentoval sám sebe.
Kristus (Mesiáš, Pomazaný) - královský titul, s tímto je spojen titul Syn Davidův; Ježíš o sobě neříká "já jsem Mesiáš". Mesiášské tajemství se projevuje u Marka (když uzdravoval, tak démonům zakazoval, aby říkali, že je Mesiáš). Když předvelikonoční Petr vyznává u Cezareje Filipovy, že Ježíš je Mesiáš, tak myslí a vnímá tento titul starozákonně. Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na oslátku - tím dává najevo, že je jiný král, než král vřavy a boje, jakého jej čekali; přijíždí jako král pokoje.
Syn Boží - Ježíš sám sebe nenazývá "já jsem Syn Boží"; ďábel jej pokouší zneužitím moci (jsi-li Syn Boží...); Otec jej nazývá milovaný syn (při křtu). Ježíš je jako Syn Boží reprezentantem lidu před Bohem.
Pán - titul typicky Pavlovský; 1 Kor 12,3 (jen pod vlivem DS může někdo říct, že Ježíš je Pán), Filip 2,3 - 11 (Ježíš na sebe vzal přirozenost služebníka, stal se jedním z lidí, ponížil se...) - tato dvě místa v NZ dávají tomuto titulu váhu.
Spasitel - v antickém světě byl tento název používán pro císaře (zachránce, dobrodinec), pro lékaře. Spasitel je v první řadě Bůh (1 Tim 2,3); Kristus jako člověk je vykonavatel spásy. Tímto titulem je naráženo na Kristovo Božství. Tento titul koresponduje se jménem Ježíš (ješúa - Bůh je spása). Spása není nauka, ale je to Ježíš sám.
Velekněz - Ježíš se takto nenazývá; takto je označován v listě Židům. Šlo o to ukázat židům Ježíšův přesah i po stránce liturgické (velekněz). Ježíš je knězem jiného řádu (melchizedechova), než jsou kněží v chrámě. Oběť a kněz spolu souvisí - kde není kněžský prvek, tam není obětování. Ježíš šel na oběť dobrovolně, je jediným pravým knězem NZ. Podstata Ježíšova kněžství je v poslušnosti, kdy se dobrovolně vydává jako oběť (Žid 10,5 - 10). Ježíš se knězem nestal, on jím je. Ježíšova oběť je ta pravá, ostatní oběti jsou k ní pouze analogické.
Slovo - pro stoického člověka je slovo jakýsi kosmický princip; v NZ je titul použitý ve Zj 19,13 a v J 1,1n. Slovo znamená poselství (Ježíš sděluje to, co je a sděluje to i svým životem), dále stvořitelské slovo. Vtělení lze pojímat jako: 1/ úkon vtělení; 2/ vtělení ve smyslu stávání se člověkem. Vtělení vrcholí v okamžiku Ježíšovy smrti na kříži.
Ženich - tento titul má kořeny u proroka Ozeáše (přirovnání vztahu mezi Hospodinem a lidem jako mezi manželem a manželkou). Titul ženich ukazuje na Ježíšovo Božství. Tento titul pak poukazuje na teologii manželství (vztah manželů = vztah ženicha (Krista) a církve).
Žádné komentáře:
Okomentovat