Nicejský koncil (r. 325)
Arius – začal šířit vyhraněný subordinacianismus (moudrost před Hospodinem); říkal, že vtělení by znamenalo změnu v Bohu; byl katechetou; stal se jáhnem a presbyterem. Byl exkomunikován; dále říkal, že Ježíš neměl lidskou duši (měl lidské tělo), že místo ní byl Logos – že nebyl Ježíš ani pravým Bohem, ani pravým člověkem.
Nicejský koncil svolal Konstantin Veliký; bylo na něm 318 Otců; bylo vyhlášeno, že Ježíš je stejné podstaty s Otcem (homousios) – že Bůh je jednopřirozenostní (homousios použil Pavel ze Samosaty – ten to ale myslel, že Bůh je jednoosobový).
1. Konstantinopolský koncil (r. 381)
I když se koncil kristologií nezabýval, přesto je zde v dokumentu o úplném lidství Ježíšově.
Apolinárius – stal se biskupem, předtím byl ariánským biskupem exkomunikován, bojoval proti arianismu; chtěl hovořit o Kristu jako o bohočlověku a jednotě božství a lidství, ale podle J 1,14 „Slovo se stalo tělem…“ začal říkat, že Ježíš byl Logos převlečený do lidského těla (že neměl lidské poznání, chtění, ale božské poznání a chtění), že místo duše byl Logos – toto je tzv. apolinarismus. Je zde spor o J 1,14 – lidství Ježíšovo. Ale biblista, když mluví o těle, myslí celého člověka. Později toto tvrzení změnil tak, že bere člověka (nús – duch, psyché – duše, sarx – tělo) → že Logos se u Ježíše umisťuje do NÚS (jakéhosi ducha).
Efezský koncil (r. 431)
Vznikl spor o přirozenosti v Kristu. Tento spor se připravoval dlouho už rozpory v jednotlivých školách.
Teodor z Mopsuestie – hovoří o dvou přirozenostech v Kristu, člen antiochijské školy, v tomto mohou být stíny adopcianismu.
Nestorius – byl ambiciózní, stal se konstantinopolským patriarchou; v té době se v Konstantinopoli hovoří, jestli se má Panna Maria nazývat Bohorodičkou; Nestorius dal návrh, že jestli by se nemohla nazývat Kristorodičkou (Kristotokos) a začal si ohledně toho dopisovat z Cyrilem z Alexandrie. (Panna Maria je ale Bohorodičkou, protože porodila Logos jako člověka, který je od počátku!) Cyril řekl, že musí být nazývána Bohorodičkou, ale Nestorius na svém názoru trval. Toto jeho tvrzení by ale předpokládalo, že v Kristu jsou dva subjekty – lidský a božský → mluví o dvojitosti v Kristu. Nestorius byl exkomunikován. Druhý list Cyrila Nestoriovi se stává součástí koncilních dokumentů: Jsou dvě přirozenosti v Kristu, které se sjednocují v jedné osobě (nebo-li JEDNA OSOBA ZE DVOU PŘIROZENOSTÍ) – jednota subjektu v Ježíši Kristu.
Průběh efezského koncilu
Jednota subjektu v Kristu – toto je jedinečnost koncilních dokumentů (tato jednota subjektu je upřednostňována před přirozenostmi – v patristice, např. tvrzením … Ježíš je Pán.
Koncil měl jedno jednání (zasedání), kde byli Cyrilovi přívrženci, kteří exkomunikovali Nestoria a 2.list Cyrilův byl přijat jako dokument koncilu; tím to skončilo. Pak přijeli Nestoriovi přívrženci a exkomunikovali Cyrila, pak teprve přijeli papežští legáti a měli rozhodnout, který z těchto „koncilů“ byl platný. Nakonec uznali ten „Cyrilův“ koncil. Pak ještě byla v roce 433 tzv. „usmiřovací synoda“, která přijala vyznání víry. Na této synodě se sešli Jan Antiochijský a Cyril Alexandrijský – tito vlastně zastávali mír mezi těmito rozvášněnými stranami. Ale ta poražená strana (Nestoriova) vyčkávala na chybu z druhé strany. A tady se našlo prohlášení 1 osoba ZE 2 přirozeností (našel se Eutyches, který si řekl, že když Cyril prosadil jednotu osoby, tak že prosadí jednu přirozenost).
Žádné komentáře:
Okomentovat