Základem kristologie je teze: Ježíš je Pán (Kristus) - je to základní vyznání víry. Jméno Ježíš může vyslovit každý, ale spojit toto jméno s kristologickým titulem může jen věřící člověk.
Nikdo nemůže vyznat, že Ježíš je Pán, než v Duchu svatém. V DS znamená: v člověku nějakým způsobem přebývá DS. Člověk je schopen poznat identitu Ježíšovu na základě toho, že jsme mu podobni. Důležité je vnitřní zpodobení s Ježíšem.
Základním kriteriem kristologie je historická postava Ježíše a jeho příběh, ale to nestačí, je třeba se s Kristem zpodobnit. Ne každý, kdo viděl v Ježíšově době Ježíše, v něj uvěřil (řekl, že Ježíš je Pán), protože v jeho srdci nepřebýval DS. Vyznání víry v Ježíše je zároveň vyznání toho, že se s Ježíšem zpodobňuji. O zpodobnění se s Kristem: 1J 3,2. Plný titul Kristus je ukázán až po seslání DS. Jméno Ježíš není kristologický titul, je to titul historické postavy. Kristologické tituly: Pán, Kristus, Cesta, Pravda, Život, Světlo světa…
Starozákonní kristologie není možná, protože v té době Ježíš nežil. U kristologie je potřeba mít historickou postavu Ježíše. Učedníci před Velikonocemi měli zavinutou víru (implicitní víru); zde můžeme hovořit o implicitní kristologii.
Explicitní kristologie (explicitní víra) je až po Velikonocích, popř. po seslání DS. Duch Boží nasměrovává ke Kristu, ale naplnění kristologie je tehdy, když Kristus toto naplnil svým životem v těle. DS působil i před letnicemi, ale nebylo to plné působení; plné působení až Kristus naplnil svůj život v těle - plné působení DS po letnicích.
Vysoká kristologie - ukazuje na Ježíšovo Božství
Nízká kristologie - ukazuje na Ježíšovo lidství
Nejvyšší kristologie - objevuje se na počátku Janova evangelia - Prolog J 1,1
Pneumatická kristologie - Kristus znamená pomazaný DS. První forma kristologie byla pneumatická (vzkříšený Kristus je nositelem DS). Teprve v Janově evangeliu se hovoří o Slovu
Spekulativní kristologie - odpovídá intelektu fidei
Ontologická kristologie - její otázka je, jaká je osobní identita Ježíše (kým Ježíš je). Na tuto navazuje nebo se k ní přidává patristická kristologie.
Funkcionální kristologie jaký význak má Kristus pro mě, pro lidi; jakou má funkci - je to vlastně soteriologie.
Je potřeba propojit to kým je Ježíš sám o sobě s tím, kým je pro nás.
Existenciální (zkušenostní) kristologie - Kristovo tajemství prožívané vlastní zkušeností (např. v životě světců), otevírá se spiritualitě.
Kristologie shora - rozhodujícím východiskem je Písmo (Bultman - shora, ale vzestupná)
Kristologie zdola - rozhodujícím východiskem je historický Ježíš nebo antropologie (Rahner - zdola, ale sestupná), předvelikonoční u apoštolů
Kristologie vzestupná - začíná se u člověka Ježíše a dochází se k jeho Božství
Kristologie sestupná - čtení Ježíšova příběhu ve světle Trojice
My už nemůžeme prožít to, co apoštolové před Velikonocemi (kristologii zdola), protože už pointu známe (známe z evangelií vzkříšení, seslání DS…). Základem naší kristologie je vyznání víry, že Ježíš je Pán.
Kristologie zevnitř - pravá kristologie, pohled od křesťanů
Kristologie zvenku - pohled od těch, kteří nejsou křesťany (tady nelze hovořit o kristologii, protože tady není víra).
Církev vznikla na kříži, letnice jsou první velkou manifestací církve.
Žádné komentáře:
Okomentovat