Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Kristologie a spiritualita Schéma Chalcedonského koncilu: jedna osoba (Ježíš Kristus)

Kristologie a spiritualita
Schéma Chalcedonského koncilu: jedna osoba (Ježíš Kristus) ve dvou přirozenostech (Bůh a člověk). Tyto dvě přirozenosti se nesměšují.
Napodobováním lidství Ježíše Krista se připodobňujeme Bohu. Svoje sebeprojektování do Ježíše je třeba stále kontrolovat v NZ. Nelze škrtnout Božství, protože pak by nebylo následování a člověčenství Ježíše by pak také ztratilo smysl - Božství musí zůstat. Důraz na Ježíšovo lidství je prostředkem, jak propojovat teorii (ortodoxii) s praxí (ortopraxí). Nelze ale říct: jenom lidství.
Pro následování je třeba toho dotyčného znát - následovat Boha je možné skrze lidství Ježíše Krista (Ježíš je vrcholem zjevení se Boha).
Rozdíl mezi fundamentálním a dogmatickým přístupem ke kristologii: v cíli a v metodě. Fundamentální (historicko-kritická metoda) - hledá se víra;
Dogmatický (vlastní dogmatická metoda) - jde o hlubší porozumění.

Kristologie a teologie srdce
Biblické "srdce" se dá dát do kontextu a Augustinovskou myslí. Srdce je orgán moudrosti (sapienciální orgán). To, že Jan ležel na Ježíšově hrudi lze vidět, že čerpal z Ježíšova srdce (ve smyslu moudrostním).


Starozákonní předpoklady kristologie

Vztah mezi SZ a NZ
Ježíš určitým způsobem vykládal SZ (v Lk vykládá Iz 61), používá mesiánské tituly (také cesta do Emauz: Lk 24,25 - 27). SZ se dá číst ve světle NZ a také, jak to myslel svatopisec. V NZ je poukazováno na SZ (…to se stalo, aby se splnilo Písmo…), někde je přesažnost NZ nad SZ (…slyšeli jste, že bylo řečeno, ale já vám říkám…). SZ ukazuje na Krista, ale vyvrcholení přesahuje všechny tyto předobrazy (ukazatele). Lidé čekali mesiáše a přišel jednorozený Boží Syn - Kristova novost je čímsi zásadním.

Starozákonní mesiášské modely
Davidovsko-královský mesianismus - termín pomazaný se vztahoval na krále (královský titul), očekávání, že přijde potomek Davida (v politickém pohledu), odvolává se na proroctví v 2 Sam 7,8 - 16.
Každé proroctví má 3 vrstvy: Nátanovo proroctví (2 Sam 7,8 - 16) se naplnilo nejdřív na Šalomounovi (1.vrstva), pak na Kristu (2.vrstva) a 3.vrstva se naplní eschatologicky.
Další texty jsou: potomstvo ženy (Gn 3,15), královské žalmy (Ž 78) a Izaijášův cyklus a Emanuelovi.
Kněžský mesianismus - výchozí text je Mojžíšovo požehnání Levimu (Dt 33,8 - 11). Zde jsou základní úkoly kněží - vyučovat, zjevovat Boží vůli, služba u oltáře. V lidových představách byl tento kněžský mesianismus o hodně slabší.
Prorocký mesianismus - výchozí text Dt 18,17 - 18 o povolání proroka; patří sem také linie Mojžíš, Jozue, soudci, Samuel, Eliáš, Jeremiáš a trpící služebník u Izaijáše. Nikdo neočekával jako mesiáše trpícího služebníka.
Prorok, kněz a král jsou lidé pocházející zdola, ale linie u kněze a krále je vzestupná a u proroka je sestupná (zjevuje Boží slovo).

Tituly
Syn člověka - ten se objevuje už v knize Daniel (napsána v pol. 2.stol. př.Kr.) - Dan 7 - záhadná osoba, která má přijít shůry a jeho království nebude mít konce. V SZ není nikde propojení Syna člověka a Mesiáše, toto propojení udělal až Ježíš. V tomto titulu se odráží, že Ježíš je shůry.
Moudrost - důležitost moudrosti při stvoření (Přís 8); dále, že moudrost si hrála před Bohem (moudrost - malé dítě - synovství moudrosti - Přís 8); Sir 6,24 - 31 (oblečení se do moudrosti…); Ježíš se identifikuje s moudrostí (Mt 11,28 - 30); důležité také Mdr 24; moudrost se ztotožňuje s tórou (tóra vyšla z úst - Ježíš vyšel jako Slovo z úst Boha Otce); dále Mdr 7,22. V SZ je moudrost perzonifikována, v NZ je moudrost ztotožněná s druhou Božskou osobou (s Ježíšem), moudrost nelze brát jako hlavní rozlišovací schopnost osob v Trojici (Otec, Syn, DS jsou stejně moudří).
Slovo - je to stvořitelské Boží slovo (Bůh řekne a věci se stanou, Boží slovo je před existenci věci); Iz 55,10 - 11 (o slovu, které vychází tak, jak déšť padá z nebe a nevrací se tam… - voda je pro Izraelity symbolem života a milosti. Syn vychází od Otce jako slovo a směřuje k Otci, vrací se k němu). O slovu je taky v J 1,1; J 16,28 má souvislost s Iz 55,10 - 11.
Hospodinův anděl - anděl je funkce; anděl má zjevovat Boží vůli, má vysvobozovat, zachraňovat, ale všechno to působí Bůh. Někdy je těžké rozlišit anděla a nebo Boha (dá se říci, že tyto dvě věci v textu splývají), Ex 3,2 - 6 (Mojžíš a hořící keř). Může se objevit Kristus jako anděl (posel) - v NZ se toto neobjevuje, ale v SZ ano.
Mesiáš a Duch Hospodinův - pomazaný, má pneumatické prvky (pomazaný DS); duch Hospodinův se zmocnil soudce na určitou dobu (soudce měl osvobozovat Izraele); duch Hospodinův se zmocnil krále na trvalo 1 Sam 16,13 (pomazání Saula na krále); o duchu Hospodinově je v Iz 11,1 (výhonek z kořene Jesse); dále Iz 61,1 - 3 (duch Páně je nade mnou… - toto v synagoze vztáhne Ježí na sebe).

Žádné komentáře:

Okomentovat