Spása je zbožštění; - vykoupení je překonání hříchu (odblokování člověka, který je zablokován hříchem; odblokování Božímu sebedarování). Spása je širší pojem a původnější, vykoupení je užší pojem. Adam před prvním hříchem potřeboval zbožštitele (spasitele); po prvním hříchu potřeboval vykupitele. V duchovním životě nejde jen o překonávání hříchů. Spása zahrnuje i vykoupení.
Dějiny spásy
Spása se odehrává v dějinách; je to svobodné Boží jednání a sebedarování se člověku a lidská odpověď na toto Boží sebedarování. Univerzální dějiny spásy začínají Adamem, po prvním hříchu začínají dějiny spásy mít rozměr dějin vykoupení. Abrahámem začínají partikulární dějiny spásy (vyvolení národa – Izraele).
Lidem byly nabídnuty 4 smlouvy, tyto smlouvy míří nějakým způsobem ke Kristu (největší smlouvě). Spása je vždy skrze Ježíše Krista.
Ježíš z Nazareta – univerzální spasitel – to je pravda víry; Pravda v Trojici – Slovo – Ježíš, vydechuje lásku; je ten, který se z lásky ke všem vydává.
Spasitelská hodnota mimokřesťanských náboženství
Každý člověk může dojít spásy i když není pokřtěn; když je to nezaviněné, když hledá pravdu a žije podle svého svědomí. Když člověk přísluší k nějakému náboženství, má to význam pro spásu?
Exkluzivismus – tady se říká, že mimo církev není spása (K. Barth)
Inkluzivismus – příslušnost k nějakému náboženství (nekřesťanskému) má význam (toto uznává magisterium)
Pluralismus – spása je v Bohu a Kristus je jedna z cest (→ Kristus je dán na rovinu Budhovi atd.) – toto je nekřesťanské pojetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat