Ježíšův život z historického hlediska není možné zrekonstruovat tak, aby to všichni byli ochotni přijmout. Vždycky je tam jisté předporozumění, které do toho dává člověk, který to píše. Čili superhistoričnost není možná. Bultman přišel na to, že se historičností nebude zabývat a bude se dívat na kerygmatičnost. Tato teorie ale byla vyvrácena. Pak přišla další teorie, že je třeba jak kerygmatičnost, tak historičnost (z evangelií se dá použít k historičnosti o Ježíši).
Je třeba brát osobu a její příběh (osoba Ježíše a jeho příběh). Boží zjevení sděluje události, které vypráví a nechává ty, kdo čtou, aby se do toho příběhu dostali (aby do něho tajemně vstupovali). Celý Ježíšův život je zjevení a také uskutečňování díla spásy. Tajemství Ježíšova života patří materiálně do biblické teologie, ale už je zde vidět průnik s dalšími oblastmi teologie.
Ježíšův křest
Z historického hlediska nelze fakt křtu zpochybňovat. Je to věc nepochopitelná pro prvotní církev, jak to, že Boží Syn přijímá od Jana křest. U synoptiků je popis křtu, u Jana je přímý popis křtu vynechán. U synoptiků stojí křest na začátku (Mk; Mt a Lk je ještě předřazeno Ježíšovo dětství); řeka Jordán je symbolem vstupu do zaslíbené země (otvírá se boží království). Ježíš přijal křest proto, aby symbolizoval prorockou akci. Lidé, když se nechali křtít, tak vyznávali své hříchy, ty zůstaly symbolicky ve vodě. Ježíš přišel, aby tyto hříchy vzal na sebe (u Jana to říká Jan Křtitel: Hle, Beránek Boží...). Ježíš křtem vyjadřuje solidaritu s hříšným člověkem (vzít na sebe hříchy = mít solidaritu s hříšníkem). "Můj milovaný syn..." - je to podobnost s Abrahámem a Izákem ("...vezmi svého milovaného syna Izáka a obětuj ho na místě..."). Ježíš se při křtu modlí a DS, který sestupuje, je symbolem poslání. Ježíš někým je (Ježíšovo Božství) a zároveň se něco děje (křest) - něco se stává (to ukazuje na lidství Ježíše). Křest je manifestací Ježíšova synovství.
Při úkonu vtělení projevuje solidaritu s hříšným člověkem Bůh (Slovo - Logos). Slovo (Logos) bere na sebe lidství. Úkon solidarity je Bůh. Ve křtu můžeme vidět aktualizaci vtělení (Ježíš od vtělení jako člověk vyrůstá, je dospělý a jako člověk říká své ano - ve křtu solidaritu s hříšným člověkem projevuje Bohočlověk). Protože člověk Ježíš božskou důstojnost nesl, proto jsme zbožštitelní. Křest je také zjevením Trojice - Otec, Syn a DS. Křest je jakýsi symbolický předobraz velikonočních událostí. Křest je jakási mesiášská inaugurace (uvedení do úřadu); tímto křtem chce naznačit, že bude tím trpícím Mesiášem. Ježíš se ujímá úřadu Mesiáše, jako člověk dává souhlas k poslání.
Ježíšovo pokušení
Mk - se zmiňuje, že byl Ježíš pokoušen; Lk, Mt - je popisováno pokušení na poušti. Ježíš byl pokoušen, aby šel cestou bojovníka (toho, kdo má moc). Ježíš odešel na poušť; těžko je přijímáno, že Boží Syn byl pokoušen. Reálnost zkoušek musela být pro Ježíše, protože jinak by Ježíš nebyl pravým člověkem a my bychom se nemohli stát Božími syny. Ježíš nemohl zhřešit (J 8,46), jinak by to nebyl Boží Syn. Nemožnost zhřešit neznamená, že zkouška nebyla reálná - Ježíš jako člověk musel vše vytrpět a žádná božská síla ho při tom nezastupovala.
Ježíš i když nemohl zhřešit, byl člověk svobodný, protože na svobodě nezáleží nemožnost zhřešit (Kristus má svobodu jestli nás vykoupí nebo ne). Bůh má dokonalou svobodu. Vnitřní svoboda nemůže determinovat to, že měl Ježíš nemožnost zhřešit (např. když je někdo ve vězení a věznitelé ho nutí, aby udal nějaké další lidi, tak ten člověk se může svobodně rozhodnout, jestli to řekne nebo ne - má osobní vnitřní svobodu).
Důvody zkoušek - spasitelský význam; čím víc je zasaženo Ježíšovo lidství, tím víc se otevírá hlubina Ježíšova tajemství (zkouška je nejvznešenější způsob, jak zjevit identitu). Vrcholná zkouška je na kříži - kříž je vrchol Zjevení.
Žádné komentáře:
Okomentovat