Komunikace je symbolickým výrazem interakce. Způsob komunikace (její obsah i forma) na jedné straně vypovídá o reálném vztahu mezi lidmi a na straně druhé tento vztah ovlivňuje, dotváří, mění, kultivuje či rozkládá.
Bertrand Russel v knize Zkoumání o smyslu a pravdivosti:
- jazyk slouží třem účelům:
o naznačovat fakta
o vyjadřovat stav mluvčího
o měnit stav posluchače
D. Krech. R. S. Crutchfield a E. L. Ballachey charakterizují komunikaci jako „vzájemnou výměnu názorů mezi lidmi, která se děje především prostřednictvím jazyka a je možná tehdy , pokud mají lidé společné poznatky, postoje a potřeby.
K. Davis říká: „ podstatným znakem komunikace je, že na základě chování jiné osoby usuzujeme na její myšlenky, city…“ a „… přitom nereagujeme na chování, ale myšlenku nebo cit, který u osoby předpokládáme… … tato osoba opět reaguje na naši odpověď podle myšlenky nebo citu, o kterých předpokládá, že stojí v pozadí naší odpovědi.
Sdělení vytvářejí:
- symbolicky vyjádřené obsahy
- intonace
- mimika eventuálně pantomimika
- kontext situace
- akcentace jednáním: komunikace činem
informace sdělování významů
komunikační klíče sdělování smyslu
sdělení o vnitřním stavu „takhle mi teď je“
normy komunikace „za těchto podmínek s tebou budu rozmlouvat…“
situační sebepojetí „takhle chci, abys chápal moji roli…“
postoj ke komunikaci „to, že spolu mluvíme, pro mne je (není) důležité…“
cíle a záměry „…toto od našeho dialogu očekávám“
modus příjmu „…takto přijímám tvá sdělení…
… takto jsem „vyladěn“ na příjem …
Děti mají daleko výraznější cit pro „podtón“ sdělení, zaměřují se na hlubší vrstvy sdělení, v nichž je sdělováno přijímám tě (nepřijímám tě), vážím (nevážím) si tě, beru tě jako sobě rovného, beru vážně co říkáš, zajímá mě tvůj názor, pohled, nápad, apod.
Děti jsou zvláště citlivé na nesoulad verbálního a neverbálního sdělování. Děti jsou citlivé na disharmonické (nesoulad mezi jednotlivými projevy) či nekonzistentní (nesoulad mezi chováním v různých situacích) chování.
Proces komunikace: (možnosti kultivace komunikačních dovedností)
vznik myšlenky (kultivace myšlení) pochopení
kódování (kultivace vyjadřování) dekódování
vyslání (kultivace vnímání) příjem
Naslouchal jsem dobře? Zaznamenal a vyhodnotil jsem skutečně všechno, co nese informaci? O co jde mému partnerovi? Co ode mne očekává?
Základní podmínka efektivní komunikace = společná slovní zásoba:
a) jaká slova má k dispozici můj partner?
b) V jakém významu tato slova chápe a jaký smysl jim přikládá?
c) Existují shodné či blízké pojmy, které umožňují základní dorozumění?
Podmínka kultivovaného dialogu = společný (aktuální) slovník:
a) používáme jen slova ze společné slovní zásoby
b) slaďujeme významy pojmů a respektujeme jaký smysl jim přikládá partner
c) vnášíme –li do dialogu nové pojmy, vždy jasně definujeme, jak je chápeme
„ když najdeš člověka,
který ti v klidu naslouchá,
který je duchem přítomen, když mu něco říkáš,
který ti neklade dvě otázky najednou,
ale napjatě naslouchá, co mu na jeho otázku odpovíš,
který tě neprobodává očima
a tvému pohledu se nevyhýbá,
pak si uvědom, že jsi našel vzácný poklad v poli
- vzácnou perlu.“
Lavater (1741 – 1801)
Sokrates – „ Jak patrno, náhled se rodí vždy uvnitř a dialogická setkání mohou leda působit jako „porodní asistence“.
„ Tak ostatně označoval Sokrates své působení, totiž jako maieutické- porodnické: provozuje vlastně totéž, co jeho matka- porodní bába Fainareta…“
(Theaitetos I. , 149 A)
„ Podobně jako ona i on pomáhá zrodu – ona dítěte, on myšlenky - a hned zkoumá, zda mysl člověka zrodila pouhý přelud, či plod zdárný, pravý. Dialog není s to zaručit náhled, je jen pomocí jaksi zvenku.“
(Theaitetos I. , 150 C)
