Co je to odměna, trest + typy
- nejběžnějším výchovným prostředkem
- mají důležité místo ve výchově a je nutné se jimi zabývat
Odměna je takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů, ale také sociální skupiny) spojené s určitým chováním či jednáním vychovávaného, které:
1. vyjadřuje kladné společenské hodnocení tohoto chování nebo jednání
2. přináší vychovávanému uspokojení některých jeho potřeb, libost, radost
- podporují učení, včetně sociálního učení, které má klíčový význam ve výchově
- působení odměn je méně problematické než působení trestů, ale ani odměny nemají účinek jednoduchý a jednoznačný. Záleží na druhu odměny, na vyspělosti nebo nevyspělosti dítěte, na přiměřenosti odměny k zralosti dítěte a k situaci
- odměny ,,emoční“ příp.,,morální“ (pochvala, kladné hodnocení, projevení sympatie), jsou často efektivnější než materiální odměny
- nadměrné užívání materiálních odměn, zahrnování dítěte dary a penězi narušuje vývoj dítěte a jeho vztahy k dospělým. Dítě si osvojuje neadekvátní názor, postoj a návyk: učíme se, pracujeme, plníme požadavky kvůli odměně, pro vnější efekt
Typy odměn:
pochvala, úsměv, projev sympatie, kladného hodnocení, kladného emočního vztahu
dárek věcný nebo peněžní
umožnění činnosti nebo zážitků, po kterých dítě silně touží (výlet, návštěva sportovního utkání, zajímavá společenská činnost s dospělým, který má většinou nedostatek času…)
Trest je takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů, příp. sociální skupiny) spojené s určitým chováním, či jednáním vychovávaného, které se:
1. vyjadřuje negativní společenské hodnocení tohoto chování nebo jednání
2. přináší vychovávanému omezení některých jeho potřeb, nelibost, příp. frustraci
„Jakýkoliv nepříjemný důsledek z vůle jiných osob, který následuje nežádoucí chování s cílem oslabit ho nebo zcela ho zcela zablokovat.“
- tresty podporují u dítěte vnější motivaci a tlumí rozvinutí hodnotnější, vnitřní motivace, v níž působí zvídavost, potřeba činnosti, radost z činnosti a z osvojení dovedností, zvládnutí překážek a dosažení cíle
- účinky trestu lze jen obtížně předvídat
- stejný trest vede u jednoho dítěte k žádoucí nápravě, u druhého k poslušnosti jen navenek při skrytém nesouhlasu, třetí dítě reaguje negativisticky a ve zvýšené míře pokračuje v nežádoucím chování, čtvrté dítě upadá do deprese, ztrácí kladné morální sebehodnocení, jeho činnost a vývoj se dezorganizuje
- trest má tedy různé účinky – v závislosti na předchozích zkušenostech dítěte a jeho vlastnostech, na vztahu mezi dospělým a dítětem, na klimatu a situaci, na souhře mnoha podmínek
- někdy vede trest k pravému opaku toho, čeho měl dosáhnout
- tradičně se předpokládá, že fyzické tresty působí zastrašujícím způsobem, že vyvolávají strach, který povede dítě k tomu, aby nepokračoval v nežádoucím způsobu chování. Zkušenosti i výzkumy ukazují, že strach působí jen omezenou dobu. Potrestaný prožívá hlubokou frustraci, spolu se strachem prožívá ponížení, ublížení, vztek, touhu po pomstě. Tyto silné emoce vedou dříve nebo později k agresivním projevům, k chování násilnému, příp. přímo k delikventnímu.
- psychickým trestáním se rozumí odepření projevu lásky, kladného emočního vztahu, chladné a odměřené chování k dítěti, výčitky a vyhrožování
- psychické trestání působí na dítě silněji než fyzické. Děti vychovávané pomocí psychického trestání se vyznačují až příliš silným svědomím, s pocity viny, hříšnosti a morální méněcennosti. Často se formuje labilita, příp. dochází k psychosomatickým obtížím a neurózám.
- Při potrestání dítěte zákazem činností např. ve sportovním oddílu, je dítě zbavováno hodnotného způsobu využívání volného času, bere se mu činnost, která pomáhá rozvíjet důležité aspekty jeho osobnosti, v některých případech poskytuje dítěti kompenzaci školního neúspěchu nebo nedostatku příznivých emočních vztahů v rodině. Takový trest nejen hluboce frustruje dítě, ale může mít i nepříznivý vliv na jeho další vývoj.
- ukládání práce nebo dodatečné učení za trest vede zpravidla k narušení motivace k takové práci nebo k učení, je to tedy postup nevhodný z hlediska vývoje dítěte a výchovy
Typy trestů:
fyzické tresty
psychické tresty, projevy negativních emocí, záporného emočního vztahu (dospělý křičí, zlobí se, vyhrožuje, mračí se, nemluví s dítětem…)
potrestání zákazem oblíbené činnosti (jít ven za kamarády, sledovat televizní pořad, účastnit se činnosti v oddílu) nebo donucení k neoblíbené činnosti (úklidové práce, ve škole mnohonásobné opisování…)
Co je to přesvědčování + typy
Přesvědčování – důležitý výchovný prostředek
- dospělý vysvětluje dítěti proč je žádoucí dodržovat určitou normu, plnit požadavek, uvádí následky, ke kterým vede jejich respektování
- je to slovní působením které využívá intelektu dětí a mladistvých i jejich dosavadní zkušenosti
- J. Grác užívá termínu persuáze(z lat. persuadeo-přemluviti, pohnouti)
- Při persuázi se jedná o hodnocení skutečnosti, využívá intelektu – vybízí ke kritickému uvažování
- Důležité je seřazení argumentů: u zrakové prezentace (reklama) jsou uvedeny nejsilnější argumenty na začátku – upoutávají pozornost ovlivňovaného, při slovním přesvědčování jsou argumenty seřazeny od nejslabšího k nejsilnějšímu.
- Užívá se často kladení otázek (otázka vybízí k přemýšlení)
Explicitní přesvědčování – uvedeme fakty, důvody a odvodíme z nich závěr (je správné se chovat tak a tak)
Implicitní přesvědčování – necháváme odvození závěru na přesvědčovaném = samostatné myšlení
- vhodný pro osoby zralejší a zkušenější, v té oblasti, o které přesvědčujeme
Prostředky výchovy
Výchova se uskutečňuje za pomoci různých a rozmanitých prostředků působících jak intencionálně (přímo, záměrně), tak funkcionálně (nepřímo, pro vychovávaného jedince bezděčně)
Výchovné prostředky chápeme jako jeden z činitelů výchovně-vzdělávacího procesu, zprostředkující působení pedagoga na výchovný objekt (Stojan, M.)
Základním prostředkem intencionální výchovy bývá označováno vyučování
Popište emoční vztah k dítěti kladný a záporný
Emoční vztah k dítěti kladný
Dítě i rodiče vykonávají společné činnosti zpravidla v dobré náladě a pohodě (při domácích pracích, při učení, v zájmových činnostech, při zábavě a odpočinku). Rodiče projevují porozumění pro dítě v běžných i náročných situacích, při obtížích, překážkách, nezdarech, konfliktech doma, ve škole, ve vztazích dítěte s vrstevníky, v situacích rozhodování atd.
Emoční vztah k dítěti záporný
Rodiče otevřeně projevují nenávist k dítěti ve styku s ním nebo v rozhovoru s jinými lidmi (s učitelem, s psychologem). Vyčítají dítěti, jak mnoho pro něj vykonali a obětovali. Vykonávají minimum společných činností s dítětem a pokud takové činnosti realizují, jsou spojeny s konflikty, s nechutí či s donucováním. Rodiče nemají na dítě čas z důvodu pracovního vytížení nebo zábavných činností. Někteří rodiče se snaží o kompenzaci tohoto nedostatku času množstvím dárků, peněz nebo zvýšenou volností. Projevují lhostejnost k dítěti, k jeho úspěchům i problémům. Časté je jednostranné zdůrazňování nedostatků dítěte. Často užívají tresty, zvláště takové, které dítě zneklidňují nebo ponižují. Pochvala se dostaví jen výjimečně. V některých případech rodiče dávají přednost jinému ze sourozenců, projevují mu více lásky, péče a volnosti (sourozenci např. který vyniká ve škole nebo v zájmové činnosti nebo naopak tomu, který je často nemocný, jsou s ním problémy a vynucuje si pozornost).
- viz. Tabulka v prezentaci
Styly výchovy – popiš
Pro autoritativní výchovu (styl výchovy autokratický, dominantní) je typické časté používání příznaků a trestů. Nejsou dostatečně uspokojovány potřeby a zájmy dítěte. Dochází k potlačování jeho iniciativy. Tento styl výchovy vede k vysoké míře závislosti na vychovateli a ke zvýšené submisivitě, v opačném případě k agresivitě jedince.
Výchova liberální (styl výchovy svobodný, volný) je charakteristický nedostatečným nebo žádným řízením bez větších požadavků. Uvedený styl výchovy vychovává jedince neschopného respektovat skupinové normy, s nedostatečným smyslem pro zodpovědnost. Snižuje jeho schopnost integrace a organizace práce ve skupině, což ovlivňuje i samotnou efektivitu jejich výsledků.
Demokratická výchova představuje výchovný styl, pro který je charakteristické působení dobrých vzorů, nikoli trestů. Projevuje se porozuměním a respektováním individuálních potřeb dítěte. Je podporována dětská spontánnost a prostor pro diskusi. U takto vychovávaného dítěte dochází k rozvoji iniciativy, samostatnosti, zodpovědnosti, kázni a respektu k právům druhých. (Průcha, Walterová a Mareš 2003).
Účinné trestání, metoda přirozeného následku
Zásady trestání:
• trestat okamžitě po přestupku
• trest má být přiměřený přestupku
• trestání má být důsledné
• trest má být zdůvodněný a pochopený trestaným
• po trestu má přijít odpuštění
Dále:
• včasnost
• důslednost
• spravedlivost
• interpersonálnost (netrestáme dítě, ale jeho chování)
• ne práce navíc (dítě má pak odpor k práci)
Adekvátní forma trestání je pravděpodobně metoda přirozených následků (uváděl ji již Rousseau). Je to takový postup, kdy po nevhodném chování nebo činu následuje něco, co může dítě pochopit jako přirozený a nežádoucí následek chování nebo činu a ne jako projev vychovatelovi libovůle.
