Výchova
Obecně se výchova chápe jako záměrné, cílevědomé působení rodičů, učitelů, vychovatelů a výchovných institucí na vychovávané, především na děti a mládež, směřující k určitému výchovnému cíli. Je to působení užívající určitých výchovných prostředků a metod.
Současné pojetí výchovy je trošku odlišné: výchova je vzájemné působení vychovávajících a vychovávaných, vzájemná interakce a komunikace. (např. děti působí na své rodiče). Současně vychovávaní ovlivňují sami sebe, svou autoregulací, aktivitou, sebedeterminací, sebevýchovou.
Rozlišujeme: výchovu ve škole
výchovu v rodině
Jednotlivými problémy výchovy se zabývá psychologie výchovy jako součást pedagogické psychologie.
Jednou ze základních otázek výchovy jsou PROSTŘEDKY VÝCHOVY:
1. Kladení požadavků a kontrola jejich plnění
Požadavky vychovatelů zprostředkují dítěti požadavky společnosti – právní a morální norma, pravidla soužití, ochrany životního prostředí apod.
Velký význam má velikost požadavků: při nedostatku požadavků se osobnost nevyvíjí, nebo se vyvíjí jen v malé míře. Příznivý vývoj osobnosti probíhá při požadavcích středních, které mírně překračují přítomné předpoklady jedince a postupně se zvyšují. Krajně vysoké požadavky působí nepříznivě na člověka, jeho psychosomatický stav a vývoj =) požadavky na výkon dítěte a na jeho chování by měly přihlížet k jeho přítomným možnostem, k jeho věku, dosaženému stupni rozvoje, k individuálním rozdílům mezi dětmi.
Požadavky nestačí jen vytyčovat, důležitá je i kontrola jejich plnění: pokud se nekontroluje, dítě přestává brát požadavky vážně, neřídí se jimi.
Požadavky na dítě nepocházejí jen zvenčí. Dítě také klade požadavky na sebe samého. Důležitou úlohu má motivace: zajímavá hra, sport, četba, hudební nástroj… Požadavky vyplývají z motivované činnosti, a proto dítě akceptuje tyto požadavky snáze, než kdyby mu je někdo slovně předkládal a přikazoval.
2. K nejběžnějším výchovným prostředkům patří ODMĚNY A TRESTY:
Pokud se výchova redukuje pouze na odměny a tresty, má to nepříznivé následky.
Běžné druhy odměn a trestů
Odměny
• Pochvala, úsměv, projev sympatie, kladného hodnocení, kladného emočního vztahu,
• Dárek věcný nebo peněžní
• Umožnění činnosti nebo zážitků, po kterých dítě silně touží; určitý výlet, návštěva sportovního utkání, zajímavá společná činnost s dospělým, který má většinou nedostatek času apod.
Tresty
• Fyzické tresty
• Psychické trestání, tj. projevy negativních emocí, záporného emočního vztahu (dospělí se zlobí, křičí, vyhrožuje, mračí se, nemluví s dítětem apod.)
• Potrestání zákazem oblíbené činnosti (jít ven za kamarády, sledovat televizní pořad, účastnit se činnosti oddílu) nebo donucení k neoblíbené činnosti (např. úklidové práce, ve škole mnohonásobné opisování apod.)
Odměna je takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů) spojené s určitým chováním či jednáním vychovávaného, které
1. Vyjadřuje kladné společenské hodnocení tohoto chování nebo jednání
2. Přináší vychovávanému uspokojení některých jeho potřeb, libost, radost.
Trest je takové působení (rodičů, učitelů, vychovatelů) spojené s určitým chováním či jednáním vychovávaného, které
1. Vyjadřuje negativní společenské hodnocení tohoto chování nebo jednání
2. Přináší vychovávanému omezení některých jeho potřeb, nelibost, popřípadě frustraci.
Na základě výzkumů je dokázané, že výchova založená spíše na odměnách má lepší výsledky než výchova užívající převážně trestů.
Odměny podporují učení, trest má různé účinky, někdy vede k pravému opaku toho, čeho měl dosáhnout. Odměny emoční jsou často efektivnější než materiální odměny. Uspokojují potřeby porozumění, uznání, výkonu aj. Nadměrné užívání materiálních odměn, zahrnování dítěte penězi a dary narušuje vývoj dítěte i jeho vztahy k dospělým. Podporuje se u dítěte vnější motivace, tlumí se rozvinutí hodnotnější, vnitřní motivace, v níž působí zvídavost, potřeba činnosti, zvládnutí překážek apod. Ale pozor – příliš časté odměny zevšední.
Trestání fyzické
Trestání psychické (odepření projevů lásky, kladného emočního vztahu, chladné, odměřené chování k dítěti, výčitky, vyhrožování)
Která forma trestání je tedy adekvátní? Metoda přirozených následků (takový postup, kdy po nevhodném chování nebo činu následuje něco, co může dítě pochopit jako přirozený a nežádoucí následek toho chování nebo činu, a ne jako projev vychovatelovy libovůle. Např. Udělal jsi něco špatně – udělej to znovu a lépe. Udělal jsi nepořádek – ukliď to. Dítě se tak logicky a přirozenou cestou učí morálnímu chování a jednání.
Trest je přijatelný za předpokladu, že dítě z chování dospělého chápe, že odsouzení se týká jeho konkrétního chování nebo činu, ne jeho osoby.
3. Proti odměnám a trestům stojí POVZBUZENÍ – proces, v němž se soustřeďujeme na úspěchy a schopnosti dítěte, abychom v něm vybudovali sebedůvěru a sebeúctu. Povzbuzení pomáhá dětem, aby věřily v sebe a ve své schopnosti.
4. Slovní působení ve výchově - má často formu PŘESVĚDČOVÁNÍ: využívá intelektu dítěte, jeho dosavadní emoční zkušenosti, dosud rozvinuté svědomí a charakter. Při přesvědčování se často užívá kladení otázek. Otázka vybízí k přemýšlení, což je výhodné u osob samostatnějších, inteligentnějších.
Slovní působení včetně přesvědčování je vhodný výchovny prostředek, zejména v protikladu k požadované slepé poslušnosti. Nesmí se ho ale užívat nadměrně.
5. OSOBNÍ PŘÍKLAD: působí často mnohem silněji než slovní působení, odměny a tresty. Dítě si vybírá a napodobuje určitý model, popřípadě se s ním identifikuje podle zákonů sociálního učení. Činí tak dobrovolně, bez nucení, často s obdivem a nadšením. Děti a zvláště mladiství napodobují svůj vzor např. v účesech, módě, gestech, zájmech…
Model: - pozitivní („takový chci být“)
- Negativní (odstrašující, „takový nechci být“)
