pozice jedince je především určována:
- mírou jeho sociální přitažlivosti (soc. atraktivitou)
- mírou prestiže (a z ní vyplývající mírou vlivu)
- způsobem sebeprosazování při začleňování se do skupiny (a seberealizaci)
- jeho podílem na dosazování skupinových cílů
- sociální kompetencí
skupinové normy:
systém pravidel, která slaďují průběh společných činností (aktivit), usnadňují nekonfliktní fungování mezilidských vztahů a (tak) umožňují dosahování skupinových cílů.
Každá norma obvykle obsahuje i způsoby reagování na její porušení – sankce. Smysl sankcí spočívá v tom, že mají:
- napravit důsledky porušení normy, je- li to fakticky možné
- zabránit v opakování narušování norem
- zbavit člena skupiny, který se narušení normy dopustil, nežádoucích požitků, které by svým přetrváním bránily autentičnosti změny jeho chování.
Parametry skupinového klimatu:
- svoboda projevu- konformismus
- podpora (facilitace) – ztížení (inhibice) sebeprosazení
- volnost či omezování ve vzájemných vztazích
- přijetí (akceptace)- odmítání individuálních projevů a aktivit
- citová resonance- sociální chlad
- důvěra- nedůvěra k sociálním aktivitám jedince
- afiliace (přátelství)- hostilita (nepřátelství)
Podmínky příznivého skupinového klimatu:
- klidné a náročné vedení podporující samostatnost jednotlivce
- čitelnost a stabilita kritérií hodnocení
- hodnocení chápané hodnotitelem a přijímané hodnoceným jako zpětná vazba
- preferování regulace vztahů ve skupině prostřednictvím kultivujících aktivit a facilitujících typů součinnosti (namísto pokynů, příkazů, direkce)
- transakce prožitků a podpora sociálních citů
Zdroje nejistoty ve skupině (Kreitner, Kinicki, 1989):
- nejasné cíle
- nejasná kritéria výkonnosti
- nedostatečně definovaný proces rozhodování
- silná soutěživost mezi jednotlivci nebo skupinami
- jakýkoliv typ změny
Základní dimenze pozice ve skupině V. Hrabal (1992, s. 36 n.):
- kompetence
- vliv
- obliba (sociální atraktivita)
Jejich vzájemnými kombinacemi se lze setkat s následujícími pozicemi:
- neoblíbený, nevlivný a málo úspěšný
- izolovaný, nevlivný ale výrazně neodmítaný
- ve vedoucí pozici, vlivný, oblíbený s různým stupněm úspěšnosti
- vlivný, ale méně oblíbený
- oblíbený, ale méně vlivný (je spíše v „centrální“ než vedoucí pozici)
- nevýrazná pozice
Tzv. skupinové myšlení vzniká, když:
- členové skupiny pracují v těsném spojení
- v prostorové či názorové izolaci
- členové sdílejí stejné hodnoty a navzájem se utvrzují v určitém náhledu na svět (na problém)
- řeší problém, který sám o sobě vyvolává zátěž, silný stres
symptomy:
- iluze nevyhnutelnosti sdíleného řešení (postupu, názoru)
- racionalizace
- iluze etické oprávněnosti
- percepční stereotypy
- skupinový tlak (a vzájemný nátlak)
- autocenzura
- iluze jednomyslnosti
- personifikace mínění, názorů, řešení
důsledky:
- skupinová diskuze (problému) se mění ve společné hledání co nejlepšího zdůvodnění skupinového stanoviska
- neschopnost náhledu skupinového dění, zvláště způsobu řešení problému
- neochota k vnitřní oponentuře, k hledání alternativ, ke konfrontaci možných důsledků řešení
- odmítání kritiky zvenčí, vnímání vnější kritiky jako tendence ohrožovat skupinu či jako snahy narušit činnost (práci, úsilí) skupiny
- zaměřenost na informace, fakta, názory, které potvrzují prekoncipované řešení (stanovisko)
- tendence přehlížet širší kontext problému, jeho kontinuitu v čase i prostoru
Problém tzv. „sociální lenosti“:
- nejednotné úsilí (ostatní se ulívají, proč já bych se měl namáhat?)
- ztráta osobní odpovědnosti (ztratím se v davu, co bych se honil)
- snížení motivace vzhledem ke sdílení odměny (… když všichni dostanou stejně)
- zhoršení koordinace (každý „zabere“ v jinou dobu)
Sociální lenost se projevuje tam, kde:
- je úkol vnímán jako nedůležitý nebo příliš snadný
- se členové skupiny domnívají, že jejich osobní přínos k plnění skupinového úkolu nelze rozpoznat
- členové skupiny nemají dobrý přehled o výkonu ostatních členů skupiny
Deindividuace:
- dochází ke snižování vědomí sociální odpovědnosti ( a obav ze sankcí)
- snižuje koncentraci na sociální hodnocení
- oslabuje vnitřní kontrola, zkresluje se percepce
- zvyšuje se impulsivnost, intenzita emocí
Výzkumy ukazují, že se tak děje pod vlivem anonymity, velikosti skupiny, skupinových aktivit, nekognitivní zpětné vazby, nové či nestrukturované situace apod.
Tým:
- jasně definovaný cíl, který se odvíjí od potřeb nadřazené skupiny
- motivace členství vychází z kongruence individuálních a týmových cílů
- ztotožnění se skupinovými cíli
- odpovědné přijetí norem a hodnot
- identifikace se skupinou na základě pozitivního prožívání skupinového dění a výkonu skupiny
- rovnováha orientace na výsledek (výkon) a způsob jeho dosahování (proces)
- jasně vymezená pozice vůdce
- zřetelná struktura týmových rolí
- facilitující atmosféra vztahů
