Zákonitosti procesu percepce lze charakterizovat následovně:
- z vnímaných objektů jsou skutečně přijímány (hodnoceny, zpracovány) pouze některé z nich- zákon, selekce
- informace, které jsou přijímány jako první zabarvují celkový dojem nebo názor nejvýrazněji- efekt primárnosti
- do vnímání a posuzování vždy prolíná (většinou neuvědomovaně) minulá zkušenost – zákon interference
- vnímání zabarvují emoce, které buď stenizují nebo astenizují percepci (efekt emotivity)
- utváření obrazu jiného člověka výrazně ovlivňuje tendence přisuzovat jeho chování nějaké příčiny, důvody, motivy (efekt atribuce)
- do vnímání vstupuje očekávání určitého chování, očekávání vede k selekci podnětů i změnám chápání jejich významnosti (efekt expektace)
Nekultivovaná percepce probíhá uvědomovaně i mimo vědomí. Nekultivované percepční děje mohou vnímání výrazně zkreslovat a tak snižovat efekt logického myšlení, protože mu neposkytnou správná výchozí data ke zpracování.
Chyby v interpretaci sociální skutečnosti jsou tak převážně podmíněny již ve fázi příjmu dat a informací.
Co vše zahrnujeme do obrazu jiného člověka?
- projevy jeho vztahu k sobě (přeceňuje se, podceňuje se, předvádí se)
- projevy jeho vztahu k jiným lidem (nadřazuje se, podlézá)
- jeho chování v kontextu situace (podléhá skupinovému tlaku)
- naši představu o jeho vnitřním stavu
- naši představu o příčinách jeho chování (úmyslech, záměrech)
- projevy jeho přijímání ostatními (je akceptován, je odmítán)
- jeho výkon v činnosti
- důsledky jeho činnosti, aktivit a vztahů
- bezprostřední vnější vzhled druhého
Percepce jiných osob je ovlivněna:
1. povahou vztahů mezi posuzovatelem a posuzovaným
2. schopností jedince posuzovat druhé
3. celkovou charakteristikou (zvláštnostmi) posuzovatele
4. povahou a množstvím informací, jež má posuzovatel k dispozici
5. pořadím, v němž byly informace získány
6. povahou posuzovaného znaku (rysu, vlastnosti)
Chyby v posuzování (percepční stereotypy):
Halo-efekt
Celkový pohled na druhého člověka je podřízen nějakému, většinou výraznému (ne však podstatnému), znaku osoby. Ostatní charakteristiky osobnosti jsou nazírány „skrze“ pocit, který nápadný znak vyvolal.
Haló-efektu propadají nejčastěji:
● lidé, jejichž dovednost pozorovat není příliš rozvinuta,
● lidé, jejichž zaměření pozornosti ovlivňují nějaké aktuální vnitřní děje (např. nevyřešené konflikty, nejasná kriteria hodnocení, nestabilizované hodnoty, ambivalentní postoje atp.).
● Haló-efekt se projevuje častěji při posuzování vlastností, které se obtížně pozorují, na něž usuzujeme z více projevů člověka ap.
HAYSOVÁ: Zdá se, že při utváření globálního, zvláště prvního dojmu o člověku se zaměřujeme především na dvě základní charakteristiky druhého člověka: intelekt a sociabilitu.
intelektuálně +
vytrvalý
šikovný vědecky založený
populární nespolečenský, popudlivý
sociálně + sociálně –
ochotný chladný
společenský
intelektuálně –
Teorie percepce zdůrazňují různá výchozí paradigmata utváření obrazu jiného člověka:
- vnímání se organizuje kolem zjevu
- vnímání se strukturuje „okolo“ nějaké subjektivní významné „centrální vlastnosti“. (Například: vřelosti, důvěryhodnosti,…)
- osoba je „chápána“ jako vzorec (subjektivní) navzájem souvisejících vlastností (teorie „trsů)
Logická chyba:
- (chyba „subjektivní logiky“); každý člověk má tendenci cokoliv „vidět“ i hodnotit podle toho, jak se mu to „jeví logické“.
Efekt dobroty-(chyba mírnosti) a efekt přísnosti:
Nejde o kalkulativní „nadržování“ či „stíhání“ , jde opět o chybu způsobenou nedostatečným náhledem určitého citového vztahu.
Chyba kontrastu:
- tendence přiřazovat pozorovaným lidem takové vlastnosti, které jsou v protikladu k vlastnostem pozorovatele. Uplatňuje se zde mechanizmus projekce.
PROJEKCE:
- promítání příčin vlastního neúspěchu do jednání jiných lidí;
- promítání svých vlastností (zvláštností) do jiných lidí;
- promítání příčin vlastního chování do interpretace motivace chování jiných lidí
Rozumíme druhému člověku vždycky tak, jak rozumíme nebo se snažíme rozumět sami sobě. Čemu sami v sobě nerozumíme, to nepochopíme ani u druhého. A tak je bohatě postaráno o to, že obraz druhého člověka je zpravidla z velké části subjektivní...
Carl Gustav JUNG (26.7.1875 - 9.6.1961)
Všechno špatné a méněcenné, co člověk nechce vidět u sebe samého, má zcela jistě ten druhý, a proto ho musíme kritizovat a potírat, zatímco se ovšem neděje nic jiného, než že se méněcenná duše přestěhovala z jednoho člověka do druhého...
C.G.Jung. Člověk a duše. Academia 1995 s.168
