Z psychologického hlediska tvoří problémové děti různorodou skupinu. Společným rysem těchto dětí je jejich obtížné přizpůsobování se společnosti. Vyžadují proto zvláštní výchovný přístup, odlišný od výchovy ostatní populace. Problémové děti a mládež bychom mohli v řadě případů diagnostikovat jako dificilní.
Za deficility jsou považovány výchovné a výukové těžkosti. Jsou to vývojově nepřiměřené, avšak nepatologické a nedefektní stavy psychika, které se projevují společensky nepříznivě hodnocenými způsoby chování a prožívání.
Kdo je tedy problémový žák? Z pohledu učitele by se dalo říci, že je to takový žák, který vyrušuje při hodinách (je neklidný, konfliktní, agresivní, provokuje), nebo žák, který odmítá pracovat. (Auger, M.-T, Boucharlat, Ch.; 2005, str. 14)
V publikaci Integrativní speciální pedagogika cituje A. Šafrová M. Vágnerovou, která charakterizuje roli problémového dítěte ze dvou hledisek: …V prvé řadě jde o charakteristiku projevů dítěte, které jsou vzhledem k současnýmsociokulturním normám považovány za problematické; dítě se stává problematickým pro svého učitele pro své chování, citové prožívání v různých školních situacích, které neodpovídá vžitým požadavkům školy. Takový žák potřebuje od svého učitele jiný přístup, učitel musí hledat jiné vzdělávací postupy, musí měnit své obvyklé chování. Přesto však výsledky práce takového žáka neodpovídají učitelovu úsilí a neposkytují mu proto dostatek uspokojení. Druhým hlediskem, jímž je charakterizována role problémového žáka, je interpretace jeho projevů. Velmi významným se jeví vysvětlení projevů dítěte, zjištění příčin. V očích učitelů je totiž velmi významné zjištění, „kdo je vinen“. Nejhůře bývá hodnoceno dítě, které problémy údajně zavinilo, protože nechce, je líné, odmítá pomoc atd. Stojí-li však za problémy např. nemoc nebo „někdo“ či „něco“ mimo dítě, jsou k němu učitelé daleko tolerantnější. Z toho, co bylo řečeno, vyplývá nutnost pečlivě a včas odhalit příčiny obtíží dítěte, zhodnotit celý problém a doporučit cesty k nápravě. Je to nutné i z hlediska budoucnosti dítěte a jeho vztahu ke vzdělávání. Označení dítěte za problémového žáka „je výsledkem vzájemné interakce učitele a žáka“. (Šafrová, A. in Vítková, M. a kol.; 1998, str. 70).
Chceme-li určit správný individuální přístup, správný typ výchovných incentiv (pobídek), stimulace, motivace a aktivace žáka, musíme si nejprve uvědomit, s jakým typem osobnosti máme co činit.
Podle symptomatologie, projevovaných příznaků, která nám může pomoci jako metodika vyhledávání, identifikace jednotlivých typů dětí, si můžeme problémovou mládež rozdělit do jedenácti skupin:
1. zvýšená psychická tenze
2. psychomotorická instabilita
3. infantilismus
4. disociální vývoj osobnosti
5. intropunitivní zaměření osobnosti
6. disharmonický vývoj osobnosti
7. parciální nedostatky poznávacích procesů
8. poruchy motoriky, lokomoce, praxie a laterality
9. sociální zanedbanost
10. subnorma intelektových schopností
11. maladaptivní profesní a studijní orientace
Příčiny vzniku problémového chování, závad a poruch chování i psychických chorob se často kombinují. Mohou být biogenní, např. dědičné, vývojové, typologické zvláštnosti.
Dále somatogenní, např. poškození mozku a analyzátorů během života, tělesné choroby ovlivňující psychiku a osobnost, psychogenní a sociogenní, např. vnitřní konflikty, stresy, nepříznivé sociální prostředí, výchovné závady, psychické infekce vyvolané soužitím s duševně narušenými lidmi…
1. Zvýšená psychická tenze
Projevy zvýšené psychické tenze zjišťujeme asi u 20 -30 % naší populace. Výskyt a intenzita této tenze je dána psychickým i tělesným stavem dítěte a podmínkami sociálního prostředí, které na dítě působí.
Konkrétní projevy psychické tenze jsou:
- okusování nehtů
- bolest hlavy, nohou, břicha, žaludeční potíže
- pomočování
- zvýšená potivost
- chvění, třes rukou, hlasu
- přecitlivěle reaguje na neúspěch, bývá často lítostivé
- je nadměrně pečlivé, až úzkostlivě puntičkářské
- trpí trémou, má stavy úzkosti
- obtížně se přizpůsobuje v těžších situacích
- má nápadně nestejnoměrný pracovní výkon
2. Psychomotorická instabilita
Může být podmíněna buď psychogenně, nebo lehkou mozkovou dysfunkcí, geneticky, organicky nebo neuroticky či deprivační reakcí, nebo může být projevem živého temperamentu. Může mít trvalejší, tak jen situační, dočasný ráz – je-li podmíněna psychogenně.
Projevuje se těmito příznaky:
- nápadně nerovnoměrný vývoj
- zvýšená pohyblivost až neklid
- nesoustředěnost, těkavost
- překotnost reakcí
- nápadné výkyvy nálad a duševní výkonnosti
- tělesná neobratnost
- dílčí nedostatky v nadání – SPU
3. Infantilismus
Chování dítěte odpovídá nižšímu věku, má často opožděný vývoj řeči, je na svůj věk nepřiměřeně hravé, mazlivé, naivní, emotivně labilní, nesamostatné, závislé, autistické, fantazijně zaměřené, nemá svému věku adekvátní zájem o školní práci, bývá nadměrně závislé na pomoci dospělých při práci.
4. Anormativní chování
U dítěte se vyskytuje:
- nadměrná lhavost, podvádění, krádeže, drzost, hrubost
- negativismus vůči autoritám, ztráta zájmu o školu a výuku
- záškoláctví, toulavost, přespávání mimo domov
- členství v závadové skupině, volba nevhodných kamarádů
- nežádoucí hodnotová orientace, kouření, alkohol
- předčasné sexuální zájmy a zkušenosti
- agresivita, napadání a terorizování mladších a slabších spolužáků
5. Intropunitivní zaměření osobnosti
Dítě se projevuje těmito příznaky:
- Strach nebo nadměrný ostych před cizími lidmi – antropofobie
- Trpí sníženým sebevědomím
- Je zvýšeně citlivé až přecitlivělé – hypersenzitivní
- Duševně zranitelné – vulnerabilní
- Projevuje se často tichou vzdorovitostí
- Má sklon k samotářství
- Plaché, až příliš podřídivé - submisivní
6. Disharmonický vývoj osobnosti. Psychopatie
.
Dítě s disharmonickým vývojem osobnosti trvalého rázu projevuje:
- Poruchy v sociálních vztazích, podivínskost
- Obtížné začleňování se do kolektivu
- Egocentričnost, šaškování a kašpaření
- Podlézání, časté žalování
Psychopatie (anomální osobnost) znamená nerovnoměrnost v utváření osobnosti, povahovou zvláštnost, podivínství.
7. Parciální nedostatky poznávacích procesů – SPU
Mezi symptomy této dificility patří:
- Značné potíže ve čtení a jazykových předmětech
- Zadrhování při čtení
- Zaměňování slov a písmen
- Pozměňuje tvarově nebo zvukově podobná písmena
8. Závady motoriky, lokomoce, praxie a laterality
U dětí s těmito problémy se vyskytuje např.:
- Neúhledný písemný a kresebný projev
- Značná neobratnost v sebeobsluze
- Výrazná manuální nezručnost
- Velká neobratnost v tělocviku
- Časté úrazy, poranění
9. Sociální zanedbanost
Dítě s touto dificilitou se projevuje:
- Těžkosti s učením, výukové nedostatky, ač je normálně rozumově nadané, těžko chápe výklad nové látky pro velké mezery v učivu, malou slovní zásobu, poruchy vývoje řeči, nedostatky v osobní hygieně, opožděný somatický vývoj.
10. Subnorma intelektových schopností. Oligofrenie.
Dítě s podprůměrnými rozumovými schopnostmi má často těžkosti v učení, dosahuje podprůměrných výsledků ve výuce, ač vyvíjí značné úsilí, neučí se racionálně, má nezřídka negativní vztah ke škole a k učení.
- Nezná přesný význam běžných pojmů, je nechápavé, má sklon k mechanickému učení, novou látku chápe pomaleji a těžkopádněji než spolužáci.
- Zdá se být přetížené,
- duševně vyčerpané
- Mívá sníženou sebedůvěru
- Bývá pasivně negativistické,
- Má málo rozvinutou abstrakční schopnost
Tato skupina zahrnuje děti s lehčím mentálním deficitem, ale také jedince s postižením těžkým, že může hraničit s perspektivou plné invalidity a života v ústavu sociální péče.
11. Maladaptivní profesní a studijní orientace
Za maladaptivní profesní a studijní orientaci považujeme, když žák projevuje:
- Vysokou nerozhodnost v tom, jaké povolání nebo školu si má vybrat
- Neadekvátní a nereálná volba povolání
- Neangažovanost při volbě povolání
- Pasivita, lhostejnost k vlastní budoucnosti
Literatura:
1. Auger, M.-T., Boucharlat, Ch. Učitel a problémový žák, Praha, Portál 2005, 1. vydání, 121 stran, ISBN 80-7178-907-0
2. Kohoutek, Rudolf. Základy užité psychologie, Brno, Akademické nakladatelství Cerm 2002, 1. Vydání, 544 stran, ISBN 80-214-2203-3
